Zákon ze dne 6. dubna 2000 o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a o změně některých zákonů

118

ZÁKON
ze dne 6. dubna 2000
o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a o změně některých zákonů






      Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:


ČÁST PRVNÍ

OCHRANA ZAMĚSTNANC® PŘI PLATEBNÍ

NESCHOPNOSTI ZAMĚSTNAVATELE

§ 1

      Zaměstnanec má v rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem právo na uspokojení splatných mzdových nároků nevyplacených mu jeho zaměstnavatelem,¹) který je v platební neschopnosti.

§ 2

      (1)  Zákon se nevztahuje na zaměstnance zaměstnavatele, který je

a)

právnickou osobou zřízenou zákonem, za předpokladu, že stát převzal její dluhy nebo se za ně zaručil,

b)

územním samosprávným celkem,²)

c)

právnickou osobou se sídlem v zahraničí nebo fyzickou osobou s bydlištěm v zahraničí a jsou-li jeho zaměstnanci vysláni k výkonu práce do České republiky.

      (2)  Uplatní-li zaměstnanec zaměstnavatele podle odstavce 1 písm. a) mzdový nárok před tím, než stát převezme dluhy zaměstnavatele nebo se za ně zaručí, jeho nárok nezaniká ani poté, kdy stát tyto úkony ve vztahu k právnické osobě
provede.
§ 3

      Pro účely tohoto zákona

a)

se zaměstnancem rozumí fyzická osoba, s níž má zaměstnavatel sjednán pracovní poměr nebo dohodu o pracovní činnosti a jejíž pracovní poměr nebo dohoda o pracovní činnosti trvá ke dni podání návrhu na prohlášení konkursu na jejího zaměstnavatele, nebo fyzická osoba, jejíž pracovní poměr nebo dohoda o pracovní činnosti skončily v době 6 měsíců před podáním návrhu na prohlášení konkursu,

b)

se mzdovými nároky rozumějí mzda (plat), její náhrady a odstupné, které zaměstnanci náležejí z pracovního poměru, nebo odměna, popřípadě její náhrada, která zaměstnanci náleží podle dohody o pracovní činnosti, (dále jen ,,mzdové nároky"),³) jejichž výplatu neprovedl zaměstnavatel, který je v platební neschopnosti,

c)

je zaměstnavatel v platební neschopnosti, jestliže neuspokojil splatné mzdové nároky⁴) zaměstnanců, a to dnem následujícím po dni, kdy byl na něho u příslušného soudu podán návrh na prohlášení konkursu podle zvláštního právního předpisu.⁵)

§ 4

      (1)  Zaměstnanec může požádat o uspokojení svých mzdových nároků kterýkoliv úřad práce. Pokud mzdové nároky uplatňuje cizinec, je povinen zvolit si v České republice zástupce pro doručování písemností a tuto skutečnost je povinen sdělit úřadu práce společně s uplatněním mzdových nároků.

      (2)  Pro účely tohoto zákona je k rozhodování o nároku místně příslušný úřad práce, v jehož obvodu má

a)

sídlo zaměstnavatel, který je právnickou osobou,

b)

místo podnikání zaměstnavatel, který je fyzickou osobou, nebo

c)

bydliště zaměstnavatel, který je fyzickou osobou a který nemá místo podnikání.

      (3)  Pokud zaměstnanec žádá o uspokojení mzdových nároků úřad práce, který není místně příslušný podle odstavce 2, tento úřad práce neprodleně postoupí žádost místně příslušnému úřadu práce.

      (4)  Úřad práce místně příslušný podle odstavce 2 vyvěsí na úřední desce nejpozději do 5 dnů od sdělení soudu o podání návrhu na prohlášení konkursu informace o zaměstnavatelích, jejichž zaměstnanci mohou uplatnit své mzdové nároky u úřadu práce, a současně informuje o lhůtě, do které mohou zaměstnanci tyto nároky uplatnit. Tyto informace rovněž sdělí ve stejné lhůtě Ministerstvu práce a sociálních věcí, které je zveřejní na své internetové stránce nejpozději následující pracovní den po jejich obdržení a současně je oznámí ve stejné lhůtě všem úřadům práce. Úřady práce tyto informace vyvěsí na své úřední desce nebo oznámí jiným rovnocenným způsobem nejpozději následující den po jejich obdržení od Ministerstva práce a sociálních věcí.

      (5)  Mzdové nároky může zaměstnanec uplatnit nejpozději do 3 měsíců ode dne, kdy úřad práce zveřejnil informace podle odstavce 4 na úřední desce, jsou- -li splněny další podmínky stanovené tímto zákonem. Jestliže v této lhůtě soud návrh na prohlášení konkursu zamítne, toto řízení zastaví⁶) nebo konkurs zruší,⁷) lze mzdové nároky uplatnit nejpozději do dne, kdy soud o tom pravomocně rozhodl. Nárok na uspokojení mzdových nároků zaniká, není-li uplatněn ve lhůtách uvedených ve větě první a druhé. Právo zaměstnance na uplatnění těchto mzdových nároků u soudu tím však není dotčeno.


§ 5

      (1)  Mzdové nároky může zaměstnanec uplatnit nejvýše v rozsahu odpovídajícímu mzdovým nárokům splatným za 3 měsíce v době 6 měsíců předcházejících měsíci, ve kterém byl podán návrh na prohlášení konkursu (dále jen ,,rozhodné období"). Doba 3 měsíců se počítá zpětně od prvního dne měsíce, ve kterém byl podán návrh na prohlášení konkursu. Zaměstnanec může uplatnit mzdové nároky v období 3 let vůči jednomu a témuž zaměstnavateli pouze jednou.

      (2)  Celková výše mzdových nároků vyplacených 1 zaměstnanci, včetně doplatku podle § 9 odst. 6, nesmí překročit za 1 měsíc jeden a půl násobek rozhodné částky. Rozhodnou částku stanoví Ministerstvo prá- ce a sociálních věcí vyhláškou vždy s účinností od 1. května kalendářního roku na dobu 12 kalendářních měsíců, a to ve výši průměrné mzdy v národním hospodářství za předchozí kalendářní rok. Vychází se z rozhodné částky platné v den podání návrhu na prohlášení konkursu.

      (3)  Mzdové nároky zaměstnance lze uspokojit, jestliže jeho pracovní poměr nebo dohoda o pracovní činnosti sjednaný se zaměstnavatelem, který je v platební neschopnosti, trval ke dni počátku platební neschopnosti, nebo skončil-li tento vztah v rozhodném období.

§ 6

      Zaměstnanec uplatní mzdové nároky u úřadu práce písemnou žádostí a zároveň prokáže trvání pracovního poměru nebo dohody o pracovní činnosti nebo jejich skončení v rozhodném období. V žádosti zaměstnanec uvede zejména své jméno, rodné číslo nebo datum narození, adresu bydliště, označení zaměstnavatele, sídlo nebo místo jeho podnikání nebo jeho bydliště, výši uplatňovaných mzdových nároků, údaje potřebné pro výpočet daně z příjmů, dobu, za kterou je požaduje, a způsob jejich výplaty, případně označení účtu u peněžního ústavu, na který by částka odpovídající výši mzdových nároků měla být bezhotovostně převedena, a označení zdravotní pojišťovny, v jejíž prospěch se provádí odvody podle zvláštních právních předpisů.⁸) Součástí žádosti mohou být i doklady, kterými může být prokázána výše uplatňovaných mzdových nároků.

§ 7

      (1)  Úřad práce místně příslušný podle § 4 odst. 2 do 7 dnů od uplatnění mzdových nároků alespoň jedním ze zaměstnanců písemně vyzve zaměstnavatele, aby nejpozději do 14 dnů předložil písemný seznam dlužných mzdových nároků všech svých zaměstnanců za rozhodné období. Zaměstnavatel je povinen této výzvě v uvedené lhůtě vyhovět a současně prokázat úřadu práce, zda provedl v
rozhodném období u za-městnance srážky a odvody podle zvláštních právních předpisů.⁹)

      (2)  Uplatní-li zaměstnanec mzdové nároky po prohlášení konkursu, přecházejí povinnosti zaměstnavatele uvedené v odstavci 1 na správce konkursní podstaty¹⁰) (dále jen ,,správce").

§ 8

      Souhlasí-li výše mzdových nároků a doba, za kterou zaměstnanec uplatňuje mzdové nároky, s písemným vykázáním dlužných mzdových nároků provedeným zaměstnavatelem nebo správcem, úřad práce do 10 dnů od předložení tohoto vykázání zaměstnavatelem nebo správcem oznámí zaměstnanci termín, způsob jejich uspokojení a údaj o období, za které mzdové nároky uspokojí, a dá peněžnímu ústavu příkaz k úhradě.

§ 9

      (1)  Nesouhlasí-li výše zaměstnancem uplatňovaných mzdových nároků za 1 měsíc s vykázáním předloženým úřadu práce zaměstnavatelem nebo správcem, úřad práce rozhodne o přiznání mzdového nároku zaměstnance za tento měsíc v prokázané výši. Nelze-li výši mzdového nároku podle věty první prokázat, přizná úřad práce mzdový nárok ve výši odpovídající minimální mzdě.

      (2)  Nesouhlasí-li doba, za kterou zaměstnanec uplatňuje mzdové nároky, s údaji uvedenými zaměstnavatelem nebo správcem, uspokojí úřad práce mzdové nároky pouze za dobu, která je nesporná.

      (3)  Jestliže zaměstnavatel nebo správce nesplnil povinnosti uvedené v § 7 a zaměstnanec při uplatnění mzdových nároků předložil doklady, které jejich výši, jakož i dobu, za kterou je uplatňuje, prokazatelně osvědčují, úřad práce rozhodne o přiznání mzdových nároků za dobu a ve výši, kterou uplatnil zaměstnanec.

      (4)  Jestliže zaměstnavatel nebo správce nesplnil povinnosti uvedené v § 7, úřad práce rozhodne a přizná zaměstnanci měsíční mzdový nárok ve výši částky rovnající se minimální mzdě platné ke dni podání návrhu na prohlášení konkursu.¹¹)

      (5)  Není-li splněna některá ze zákonných podmínek pro uplatnění mzdových nároků, úřad práce žádost zamítne.

      (6)  Úřad práce opětovně rozhodne o mzdových nárocích nejpozději do 7 dnů, jestliže zaměstnanec dodatečně prokáže dobu, za kterou mzdové nároky uplatňuje nebo je dodatečně prokáže ve výši rozdílu mezi poskytnutou částkou a jejich skutečnou výší. Tyto nároky musí však zaměstnanec prokázat nejpozději do 3 měsíců ode dne podání návrhu na prohlášení konkursu, jinak vůči úřadu práce zanikají.

      (7)  Úřad práce předá peněžnímu ústavu příkaz k úhradě nejpozději do 5 dnů od nabytí právní moci rozhodnutí podle odstavců 1 až 4 a 6.

§ 10

      (1)  Úřad práce před uspokojením mzdových nároků (§ 8 a 9) provede srážky a odvody podle zvláštních právních předpisů,⁹) které měl zaměstnavatel provést za zaměstnance za období 3 měsíců rozhodného období.

      (2)  Úřad práce současně písemně oznámí nejpozději do dne výplaty částek odpovídajících mzdovým nárokům příslušné správě sociálního zabezpečení výši pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a příslušné zdravotní pojišťovně výši pojistného na veřejné zdravotní pojištění, datum úhrady a údaje o zaměstnavateli, za jehož zaměstnance uvedené pojistné odvedl. Odvádí-li toto pojistné z příjmů zaměstnanců, které zaměstnavatel zaměstnancům nezúčtoval, oznámí též výši vyměřovacích základů jednotlivých zaměstnanců.¹²) Na úseku zdaňování příjmů ze závislé činnosti a funkčních požitků plní úřad práce povinnosti plátce daně podle zvláštních právních předpisů.¹³)

§ 11

      (1)  Úřad práce oznámí bez zbytečného odkladu soudu nebo správci, kterým zaměstnancům a v jaké výši mzdové nároky uspokojil.

      (2)  Jestliže úřad práce neuspokojil mzdové nároky ve výši uplatňované zaměstnancem nebo mzdové nároky nepřiznal vůbec, může je zaměstnanec uplatnit spolu s dalšími peněžitými pohledávkami, které má vůči zaměstnavateli, v konkursním řízení.¹⁴)

      (3)  Na úřad práce přechází do výše vyplacených peněžních prostředků (§ 8 a 9) mzdový nárok zaměstnance, který má vůči zaměstnavateli. Byl-li na majetek zaměstnavatele prohlášen konkurs, přihlásí úřad práce pohledávky jednotlivých zaměstnanců v konkursním řízení.¹⁵)

§ 12

      (1)  Zaměstnavatel je povinen uhradit úřadu práce finanční prostředky vyplacené zaměstnanci podle tohoto zákona, včetně úroků z prodlení a částky odpovídající srážkám a odvodům, které úřad práce odvedl podle zvláštních právních předpisů, do 3 týdnů od nabytí právní moci rozhodnutí soudu, kterým

a)

byl návrh na prohlášení konkursu zamítnut z jiných důvodů než pro nedostatek majetku,¹⁶)

b)

došlo k zastavení konkursního řízení,

c)

byl zrušen konkurs, ve kterém nedošlo k potvrzení nuceného vyrovnání.¹⁷)

      (2)  Povinnost vrátit finanční prostředky v případech uvedených v odstavci 1 písm. c) vzniká zaměstnavateli tehdy, pokud ke zrušení konkursu došlo proto, že

a)

bylo soudem zjištěno, že nejsou předpoklady pro vyhlášení konkursu,¹⁸)

b)

všichni věřitelé a správce souhlasili s návrhem úpadce na zrušení konkursu.¹⁶)

      (3)  Úřad práce oznámí bez zbytečného odkladu zaměstnavateli, kterým zaměstnancům a v jaké výši mzdové nároky uspokojil.

§ 13

      Zaměstnavatel nebo správce je povinen uhradit úřadu práce finanční prostředky včetně úroků z prodlení, jestliže byly zaměstnanci přiznány na základě nesprávného vykázání dlužných mzdových nároků zaměstnavatelem nebo správcem nebo jestliže byly poskytnuty z tohoto důvodu v částce vyšší, než zaměstnanci náležely. Tyto částky je povinen uhradit do 3 týdnů ode dne, kdy se o této skutečnosti dozvěděl nebo kdy ho úřad práce vyzval k úhradě těchto prostředků, nejdéle ve lhůtě 3 let ode dne, kdy je úřad práce zaměstnanci přiznal.

§ 14

      Zaměstnanec je povinen vrátit úřadu práce finanční prostředky včetně úroků z prodlení, jestliže věděl nebo musel z okolností předpokládat, že jde o částky nesprávně určené nebo omylem vyplacené, a to do 3 týdnů ode dne, kdy se o této skutečnosti dozvěděl. O vrácení těchto částek úřad práce rozhodne do 3 let od jejich přiznání, jinak právo zanikne.

§ 15

      Na rozhodování úřadů práce podle § 9 a 14 a na doručování podle § 7 se vztahuje správní řád.¹⁹)

§ 16

      Ustanovení tohoto zákona se použijí i v případech, ve kterých ke dni účinnosti tohoto zákona neuplynuly 3 měsíce ode dne podání návrhu na prohlášení konkursu.


ČÁST DRUHÁ

Změna zákona o zaměstnanosti

§ 17

      V § 26 odst. 1 zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, ve znění zákona č. 167/1999 Sb., se ve větě poslední za slova ,,a cestovní náhrady" vkládají slova ,,a zákon o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a o změně některých zákonů".


ČÁST TŘETÍ

Změna zákona o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti

§ 18

      V § 5 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění zákona č. 10/1993 Sb., zákona č. 160/1993 Sb., zákona č. 307/1993 Sb., zákona č. 42/1994 Sb., zákona č. 241/1994 Sb., zákona č. 59/1995 Sb. a zákona č. 160/1995 Sb., se doplňuje odstavec 3, který zní:

      ,,(3)  Mzdové nároky zaměstnanců vyplacené úřadem práce podle zákona o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a o změně některých zákonů se považují za příjmy zúčtované zaměstnavatelem zaměstnanci, a to v rozsahu, ve kterém je zaměstnavatel zaměstnancům nezúčtoval.".


ČÁST ČTVRTÁ

Změna zákona o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění

§ 19

      V § 3 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění zákona č. 10/1993 Sb., zákona č. 161/1993 Sb., zákona č. 324/1993 Sb., zákona č. 42/1994 Sb., zákona č. 241/1994 Sb., zákona č. 59/1995 Sb. a zákona č. 149/1996 Sb., se doplňuje odstavec 11, který zní:

      ,,(11)  Pro účely pojistného na všeobecné zdravotní pojištění se mzdové nároky zaměstnanců vyplacené úřadem práce podle zákona o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a o změně některých zákonů považují za příjmy zúčtované zaměstnavatelem zaměstnanci, a to v rozsahu, ve kterém je zaměstnavatel zaměstnancům nezúčtoval. Tyto příjmy jsou vyměřovacím základem zaměstnanců pro daný kalendářní měsíc, případně jeho poměrnou částí, pokud zaměstnavatel vyplatil zaměstnancům mzdu pouze za část měsíce.".


ČÁST PÁTÁ

Změna zákona o důchodovém pojištění

§ 20

      Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění zákona č. 134/1997 Sb., zákona č. 289/1997 Sb., zákona č. 224/1999 Sb. a zákona č. 18/2000 Sb., se mění takto:

      1.  V § 16 odst. 4 se na konci písmene ch) tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno i), které zní:

,,i)  za něž byly podle zákona o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a o změně některých zákonů vyplaceny mzdové nároky v nižší částce, než náležely.".

      2.  V § 37 odst. 4 se doplňuje věta třetí, která zní: ,,Ke mzdovým nárokům podle zákona o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a o změně některých zákonů se přihlíží v kalendářním měsíci, v němž byly vyplaceny, pokud trvá pracovněprávní vztah, z něhož tyto nároky vznikly.".

      3.  V § 47 odst. 1 se za větu první vkládá nová věta, která zní: ,,Jde-li však o mzdové nároky podle zákona o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a o změně některých zákonů, zahrnují se do příjmu v kalendářním roce, v němž byly vyplaceny.".

      4.  V § 76 odst. 1 se na konci tečka nahrazuje středníkem a doplňují se slova ,,přitom se nevyžaduje, aby ke splnění podmínek stanovených v § 2 odst. 2 písm. c) tohoto předpisu došlo v souvislosti se snížením nejvyšší přípustné expozice.".


ČÁST ŠESTÁ

Změna zákona o státní sociální podpoře

§ 21

      V § 5 odst. 4 písm. a) zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění zákona č. 242/1997 Sb., se na konci doplňují tato slova: ,,a jde-li o mzdové nároky podle zákona o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a o změně některých zákonů v tom kalendářním čtvrtletí, v němž byly vyplaceny,".


ČÁST SEDMÁ

ÚČINNOST

§ 22

      Tento zákon nabývá účinnosti prvním dnem druhého kalendářního měsíce následujícího po dni vyhlášení, s výjimkou části páté bodu 4, který nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2001.




Klaus v. r.


Havel v. r.


Zeman v. r.


––––––––––––––––––––

¹)

§ 8 zákoníku práce.

²)

Zákon č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů.

³)

§ 4 odst. 2 zákona č. 1/1992 Sb., o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku. § 3 odst. 2 zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a některých dalších organizacích a orgánech. § 60a odst. 1, § 238 a 239b zákoníku práce.

⁴)

§ 10 a 19 zákona č. 1/1992 Sb. § 16 a 22 zákona č. 143/1992 Sb., ve znění zákona č. 40/1994 Sb. § 60a odst. 3 a § 239a zákoníku práce.

⁵)

§ 4 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů. § 4a zákona č. 328/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

⁶)

§ 4 odst. 5 a § 5 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

⁷)

§ 44 odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

⁸)

Zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů.

⁹)

Zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 592/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z  příjmů, ve znění pozdějších předpisů.

¹⁰)

§ 14a zákona č. 328/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

¹¹)

§ 2 odst. 1 písm. b) nařízení vlády č. 303/1995 Sb., o minimální mzdě, ve znění pozdějších předpisů.

¹²)

§ 5 zákona č. 589/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů. § 5 zákona č. 592/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

¹³)

Zákon č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 586/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

¹⁴)

§ 20 odst. 1 a § 31 odst. 3 písm. a) zákona č. 328/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

¹⁵)

§ 20 zákona č. 328/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

¹⁶)

§ 50 zákona č. 328/1991 Sb., ve znění zákona č. 105/2000 Sb.

¹⁷)

§ 43 odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb.

¹⁸)

§ 44 odst. 1 písm. c) zákona č. 328/1991 Sb., ve znění zákona č. 94/1996 Sb.

¹⁹)

Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění zákona č. 29/2000 Sb.