Důchodová reforma – ďábel se skrývá v detailu

Nejen česká, slezská, romská a moravská populace nezadržitelně stárne. Lidé (a jak dodává  v akademické nadsázce jeden kolega docent - zejména ženy) se dožívají vyššího věku a prodlužuje se doba vyplácení důchodu. Nebude-li systém brzy reformován, mohou být vysoké náklady na starobní důchody důvodem až dokonce k  bankrotu státních financí.

K tématu se mimo politiků a právníků vyjadřují i demografové, ekonomové, sociologové, odborové svazy  i větší zaměstnavatelé. Mnohdy, se bohužel pouze a jen hovoří a reálný skutek utekl. Z posledních událostí, zdá se, že  za dva roky již odpovědnější lidé  nebudou moci spořit na důchod v takzvaném druhém pilíři. Od ledna 2016 by totiž nemělo být možné posílat část sociálních odvodů do spoření u fondů. Věc údajně prosazuje team nové levicové  ministryně práce a sociál. věcí  Michaely Marksové - Tominové (ČSSD). Připomeňme, že spoření v citovaném  druhém pilíři bylo  na konci loňského roku účastno přes 84 000 lidí.

Nenápadný problém – rovnost před zákonem

Nicméně rád bych stručně upozornil na jeden problém o kterém politici – záměrně či nedbalostně - mlčí. Zásadní problém dotýkající se desítek tisíc lidí v Česku.

U lidí existuje obecné, bohužel ovšem falešné, povědomí, že ti, kteří už v starobním důchodu jsou (či brzy budou) jej mají zaručen na vždy! A důchod „nedostanou“ pouze ti,  kteří mají smůlu – a nestihli (resp.nestihnou) to k nějakému datu.  Shrnuto – ti pojištěnci,  kteří splnili všechny podmínky pro důchod do data X.X.20xx (neví se přirozeně, kdy hraniční datum  nastane a zda-li vůbec), tak svůj důchod dostanou a zbytek (Vy mladší) si na důchod musíte naspořit.

Pravděpodobně všichni známe reklamy penzijních fondů brnkající – s různou mírou důstojnosti a intenzity - na tuto notu. Tomu tak ovšem z právního hlediska není! Penze nejsou neměnné. Již dnešní právní úprava, umožňuje změnit poměry nastolené pravomocným rozhodnutím orgánu sociálního zabezpečení. Stejně tak do budoucna může ( a patrně bude muset) učinit i zákonodárce. Fakt, že je poživatel důchodu po relativně dlouhodobém trvání výplaty důchodu na tuto výplatu přizpůsoben nepředstavuje relevantní důvod,  který  by České republice – ať již zastoupené primárně zákonodárcem či sekundárně orgánem sociálního zabezpečení - legitimně bránil upravit výši důchodu.[1]

Závěr

Důchod – byť  patrně v menší míře budou mít všichni, kteří řádně splní podmínky pojištění - diskriminační model, že jedna skupina obyvatelstva by důchod měla a druhá (zmíněná  mladší) nikoli, nutno z důvodu rovnosti před zákonem (i primární spravedlnosti) odmítnout.

Pokud by se k tomu neměli zákonodárci, určitě by na věc musely posléze reagovat později soudy – včetně soudu ústavního. Na tuto fundamentální nespravedlnost by reagoval minimálně někdo z armády dvanácti tisíc českých advokátů či jejich příbuzných.

Jinak k důchodové reformě jako takové – nutno přidat do kroku páni politici a političky . A nyní již doopravdy.

JUDr. Petr Kolman, Ph.D., 
odborný asistent na PF MU v Brně
právník a publicista

--------------------------------------------------------------------------------
[1] Srov. Růžička, R.: Důchod ano, ale jen cum clausula rebus sic stantibus in, dostupné na www, k dispozici >>> zde - kde autor dochází k obdobným závěrům

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz