Nezapomenutelní
eFocus
Prvé dva měsíce letošního roku jsou obdobím rezignací a ukončení funkčních období protagonistů z oblasti tzv. širší justice a správy soudnictví. Bez nadsázky mohu napsat, že pro mnohé nejen moje generační kolegy je počátek roku 2015 okamžikem zlomovým, z pohledu právního historika pak uzavřením jedné významné periody dějin Nejvyššího soudu a českého notářství.
A propos, nejsem si zcela jist, zda tomu tak může být v případě Ministerstva spravedlnosti, neb tam se v posledním čtvrtstoletí střídali ministři tak často, že na šéfy rezortu lze vzpomínat spíše z pohledu ad personam než za jejich vazbu ad rem.
Lze již v tuto chvíli předpovídat, jak budou historikové právnictví a právnických profesí hodnotit působení osobností, o nichž bude dále řeč?
Nevěřil-li bych Ciceronově sentenci Historia magistra vitae est, pak bych si netroufal odpovědět. V mém případě si ale dovolím být prognostikem, poněvadž jsem se v rámci historického bádání setkal s četnými situacemi, které jsou do jisté míry modelové či – chcete-li standardní, a proto mohu postupovat podle již ověřených vzorců. Samozřejmě, nemohu si odpustit subjektivní pohled, poněvadž je otázkou, zda jsem nyní více historikem či pamětníkem....
* * *
Před jedenácti lety jsem prožíval prvé dva měsíce životní etapy, v níž jsem byl po dvou letech předsednictví v České advokátní komoře znovu řadovým advokátem.
Donec eris felix....
Počítal jsem tehdy přátele, neb se z vnějšku mohlo zdát, že mi nastávají tempora nubila.
Ivě Brožové, emeritní předsedkyni Nejvyššího soudu a první dámě českého obecného soudnictví nezapomenu, že si mě nevyřadila do propadliště dějin, a v době, kdy tak někteří předčasně činili, mne „neodepsala“.
Martinu Foukalovi nezapomenu, jak na předvánočním setkání předsedů profesních komor v r. 2003 potěšil moje srdce úvahou o tom, jak jsme spolu v rolích hlav notářské a advokátní komory nalezli porozumění a cestu k symbióze obou profesí.
Emeritní prezident Saské advokátní komory Gűnther Krőber mi přibližně ve stejné době vyprávěl, jak mu jeho bývalý spolužák Hans-Dietrich Genscher svěřil, že státy si rozumějí do značné míry podle toho, jak si padnou do oka jejich šéfové diplomacie.
Tehdejší předseda Chorvatské advokátní komory Ranko Pelicarić mi stručně řekl, že krev není voda.
Iva Brožová a Martin Foukal mi padli do oka.
Dříve však, než se dostanu k tomu, abych argumentoval ve prospěch toho, že tomu nemohlo být jinak a že plně chápu ony z nás, kteří je rovněž pokládají za nezapomenutelné, dovolím si přidat ještě jednu vzpomínku.
Vnukl jsem svého času jistému ministrovi myšlenku, že by nebylo špatné při uvedení do úřadu vzpomenout těch, kteří vedli rezort v období prvé Československé republiky. Zkusme si – poctivě a bez internetových berliček – vyjmenovat ministry spravedlnosti v pořadí, jak následovali Dagmar Burešovou.....
* * *
Ivy Brožové a Martina Foukala si vážím, protože
- svoje role hráli celým svým srdcem,
- mají a realizovali vizi toho, jak by jejich profese měla působit na poli spravedlnosti, ochrany lidských a základních práv,
- se nezpronevěřili svému profesnímu slibu,
- ve prospěch a v zájmu svých stavů dokázali nést kůži na trh a nebáli se upřednostnit ochranu nezávislosti před případnou ztrátou svého postu, čili
- nejsou plytkými kariéristy,
- dokázali odejít v zenitu a plném rozkvětu sil,
- další osud jejich profesí jim není lhostejný a
- jsou ochotni i nadále nezištně předávat svoje zkušenosti,
- zůstávají autoritami, aniž by k tomu potřebovali funkci.
Běžné vlastnosti?
Jak jsem měl možnost poznat obě – a nyní záměrně řeknu osobnosti, abych rozlišil podmnožinu osobností od výše zmiňované množiny protagonistů – na těchto, bohužel, neběžných vlastnostech, se podepsalo nejen rodové hodnotové zázemí, ale i řada těch, které měli paní předsedkyně a pan prezident možnost poslouchat. Vladimír Čermák, Martin Šešina....
Není nepodstatné, že oba byli do vrcholných rolí zvoleni či instalováni poté, kdy prošli svojí profesí od pozice učedníků přes tvůrce až po hodnotově etablované vůdčí typy. Přesně, jak to má v těchto rolích být, měli své stoupence i zatvrzelé nepřátele.
* * *
Aniž by přímo prozradila, že se loučí, vedla Iva Brožová nádherný rozhovor s Petrou Báčovou pro čtvrté číslo Komorních listů roku 2014. Poselství předal Martin Foukal na stránkách svého domovského časopisu Ad Notam.
La reine et le roi sont morts, vivent les rois!
Jedna etapa končí.
Střídání se liší jen částečně. Notářství prochází nepřehlédnutelnou generační proměnou již nyní, justici o pár let později čeká totéž.
Čas však nelze zastavit, štafeta je předána a hodnotový etický základ je vymezen.
Resort spravedlnosti?
Minimálně nelze odhlédnout od trvanlivosti notářského tradicionalismu a zakořeněné justiční ochrany nezávislosti na jedné, a od rizika pouhého naplnění mouřenínova poslání v rámci moci výkonné na druhé straně.
* * *
Závěrem tedy prognóza.
Iva Brožová a Martin Foukal uměli opustit svoje role v pravý čas a zanechali za sebou dílo, pro něž zůstanou budoucím historikem nepřehlédnutelní.
Ani čas nesmaže povědomí o jejich osobnostních charakteristikách.
Paní předsedkyně a pan prezident odešli se ctí.
Budiž tato čest zaznamenána i ve věčných análech české justice a notářství!!!
JUDr. PhDr. Stanislav Balík,
advokát, bývalý soudce Ústavního soudu
Názor byl publikován v rámci vydání EPRAVO.CZ Digital - únor 2015.
EPRAVO.CZ Digital si můžete stáhnout ZDARMA na App Store a Google Play, a to přímo z Vašeho tabletu či chytrého telefonu. Pokud máte již aplikaci staženou, postačí si stáhnout pouze nové vydání. Využít můžete také webový archiv starších čísel na adrese tablet.epravo.cz.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
