Průtahy v trestním řízení před soudem

eFocus

Čas od času veřejnost zareaguje na některou probíhající trestní kauzu a upozorňuje na průtahy v soudním řízení. Vzniká diskuse, zda tyto průtahy zavinil orgán činný v trestním řízení, zákonodárce, obviněný nebo jeho obhájce. Je těžké toto posoudit a odpověď většinou není jednoznačná.

Je jisté, že trestní řád v ustanovení § 219 považuje institut odročení hlavního líčení za institut výjimečný. V praxi je opak pravdou. Jen zcela výjimečně se soudu prvního stupně podaří skončit věc napoprvé. Odročuje se zcela běžně. Kromě předpokládaných důkazních návrhů, které si obviněný nechává až před soud, se nedostaví některý z obviněných, svědků nebo znalců. Zvláště za situace, je-li obviněných několik, je problematické (pokud nejsou ve vazbě) dostat je napoprvé všechny do jednací síně. Postačí omluva jednoho z nich, podepřená jakousi lékařskou zprávou o nevolnosti nebo o pádu ze schodů a hlavní líčení může být zmařeno. Obviněný většinou nemá zájem, aby hlavní líčení rychle skončilo. Vždyť doba, která uplynula od spáchání trestného činu, se může příznivě projevit na ukládání trestu. Průměrný advokát je schopen v rámci zákonných obstrukcí zařídit svému klientovi několikeré odročení hlavního líčení. A v daném případě se nejedná o zlovůli advokáta, jde spíše o důsledné využívání všech možností našeho trestního řádu. Po roce 1990 byl zákonodárce veden snahou zajistit obviněnému maximální možnost k ochraně jeho procesních práv. Tak tedy chráníme dokonale práva pachatelů trestné činnosti a trochu zapomínáme na práva poškozených, což se samozřejmě projevuje v délce soudního řízení.

Mýlí se ti, kdo tvrdí, že za průtahy v soudním řízení mohou jen samotní soudci. Každý soudce by jistě rád nejenom z důvodu zákonnosti, ale i z důvodu vlastní pohodlnosti skončil kauzu rychle. Lépe se píše soudní rozhodnutí, které bylo vydáno v hlavním líčení trvajícím jeden den, než soudní rozhodnutí, které bylo vydáno po dvou letech a soudce si samozřejmě nepamatuje všechny důkazy a souvislosti.

Na vině je i malá akceschopnost policie při předvádění osob, které se dobrovolně nedostaví k soudnímu řízení. Bylo by jistě zajímavé spatřit policejní statistiky o tom, kolikrát bylo využito ustanovení § 83c odst. 2 písm. b) tr.ř., které umožňuje policejnímu orgánu vstoupit do obydlí, v případě, že se v něm nachází osoba, kterou je třeba předvést (k soudu) pro účely trestního řízení.

Jde však také o osobnost soudce, který o věci rozhoduje a který má jisté mechanismy, jak snahám o účelové prodlužování soudního řízení zabránit. Mezi advokáty se ví, co si mohou vůči kterému soudci dovolit. Jsou soudci, kteří jsou ochotni akceptovat roztodivné omluvy svědků nebo obviněných. Setkal jsem se s různými omluvami, jakými jsou kromě zmiňovaných zdravotních problémů (ochotně zadokumentovaných některými lékaři) i jiné důvody – svědek si nemůže dovolit zavřít hospodu nebo měl naplánovaný výlet na kole. Jsou naopak soudci, u kterých to neprojde. Obviněný pak putuje do vazby, neboť se vyhýbá trestnímu stíhání. Svědek čelí pořádkové pokutě nebo trestnímu stíhání pro pohrdání soudem dle § 336 tr. zákoníku.

Je jistě mnoho možností, jak prodloužit soudní proces. Vždy však platí, že o těchto možnostech rozhoduje soudce. Pokud půjde o soudce odborně zdatného a dostatečně sebevědomého, bude možnost prodlužování soudního procesu dostatečně omezena a to i na základě stávající (pro mnohé obviněné liberální) zákonné úpravy.

JUDr. Jan Sváček,
soudce
Vrchní soud Praha

Názor byl publikován v rámci vydání EPRAVO.CZ Digital - červenec 2015.

EPRAVO.CZ Digital si můžete stáhnout ZDARMA na App Store a Google Play, a to přímo z Vašeho tabletu či chytrého telefonu. Pokud máte již aplikaci staženou, postačí si stáhnout pouze nové vydání. Využít můžete také webový archiv starších čísel na adrese tablet.epravo.cz.