Silniční doprava aneb Přechodová lež
eFocus
Jsem rád, že nejen Epravo.cz se věnuje právní tématice dopravy a neukázněnému chování českých a moravských řidičů a též otázkám souvisejícím. [1] [2]
Přikládám další, žel, opomíjený problém z našich silnic.
V mediích jsem nesčetněkrát zachytil větu – chodci si myslí, že na přechodu mají absolutní(!) přednost. Což redaktor, policista či jiný dopravní expert začne vyvracet s takovou vehemencí, že v divácích - řidičích vyvolá dojem, že chodci nemají žádnou(!) přednost na přechodu.
Nevím, kde v médiích prapůvodní informace o absolutní přednosti (a zda-li vůbec někdy) zazněla, ale její „vyvracení“ ji mediálně přebylo alespoň tisícinásobně, až si ji po svém osvojili i někteří bezohlednější řidiči i řidičky.
Rétorický trik s vyvracením „absolutní přednosti“ jsem opakovaně viděl a zažil v našich ulicích, kde jej zneužívají mazanější řidiči. Nedávno jsem viděl (řečeno slovníkem realitních makléřů) v širším centru Brna přecházet sedmdesátníka, jdoucího krokem přiměřenému jeho věku, rozhodně senior nepřecházel nikterak obstrukčně (či, že by bezhlavě skákal pod kola jihomoravských šoférů) a řidič přibližovadla vyšší střední třídy na něj sice neslušným, ale o to více sebevědomým tónem hlasu zaburácel: No jo vy chodci si myslíte, že máte absolutní přednost, že? Přičemž zmíněný důchodce jen realizoval své zákonné právo na nerušené a bezpečné přejití vozovky.
Nevím zda se výše citovaný trik s vyvracením virtuální absolutní přednosti učí již v autoškolách, ale někdy takový dojem mám.
S nadsázkou řečeno, myslím si, že do českého správního práva trestního by měla být začleněna nová skutková podstata správního deliktu: šíření „přechodové lži“ či přesněji: šíření „absolutní přechodové lži“! Jinak toto „chytráctví“ z hlav řidičů i redaktorů nezmizí.
Atˇ se to mnohým řidičům líbí či nikoliv – zákon o silničním provozu hovoří jasně: řidič (s výjimkou řidiče tramvaje) musí ex lege umožnit chodci, který je na přechodu pro chodce nebo jej zřejmě hodlá použít, nerušené a bezpečné přejití vozovky; proto se musí řidič takového vozidla přibližovat k přechodu pro chodce takovou rychlostí, aby mohl zastavit vozidlo před přechodem pro chodce, a pokud je to nutné, je povinen před přechodem pro chodce zastavit své vozidlo!
Slovy zákona přesně: řidič nesmí ohrozit nebo omezit chodce, který přechází pozemní komunikaci po přechodu pro chodce nebo který zjevně hodlá přecházet pozemní komunikaci po přechodu pro chodce, v případě potřeby je řidič povinen i zastavit vozidlo před přechodem pro chodce. Tyto povinnosti se nevztahují na řidiče tramvaje.
Zákony jsou tu od toho, aby chránili slabší, a to jsou v tomto případě jednoznačně chodci!
Připomeňme si zásadní fakt , chodec nemůže být nikdy rovnocenným partnerem řidiče. Pohled do statistik, např. dle BESIPu ukazuje, že 1 000 nehod způsobených srážkou vozu s chodcem končí v 55 případech smrtí, zatímco u vzájemných kolizí vozidel připadá na 1 000 nehod „pouze“ 3,9 usmrcených. Proto si zaslouží ochranu! Jak správně naznačuje publicista V.Barák, skutečný gentleman – obchodník raději přijede na schůzku o deset minut později, než aby ohrozil babičku či školáka na přechodu pro chodce. Skutečný manager navíc vyjíždí včas![3]
Zvláštní kapitolou je situace , když vstoupíte řádně na zelenou na přechod, a hned tam blikne červená (autor zde nota bene v roce komunálních voleb mj. kritizuje časté špatné seřízení semaforů nejen ve statutárním městě Brně) , takže pokud člověk přes přechod neběží jako Usain Bolt, větší či menší část přecházení dokončí tzv. na červenou - opět jsem mnohokrát zažil – ať již na vlastní kůži či z vyprávění – že řidiči, pak perfidně moralizují: To se to chodí na červenou, že?
Na závěr mi nezbývá než řidičům připomenout starořímské - Festina lente tedy spěchej pomalu!
JUDr. Petr Kolman, Ph.D.,
odborný asistent na PF MU v Brně
právník a publicista
--------------------------------------------------------------------------------
[1] Např. dostupné na www, k dispozic >>> zde a zde.
[2] Např. V LN dne 7.5. 2014 mě zaujal skvěle trefný komentář ekonomického publicisty Viléma Baráka (Jaké mravy, takoví řidiči).
[3] V. Barák (2014) op.cit v pozn.č.2
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů , judikatura, právo | www.epravo.cz
