Tomáš Němeček: „Novelizace NOZ? Těžce nezvládnuté ambice.“

eFocus

Jeden z nejrespektovanějších českých novinářů, Tomáš Němeček, už rok pracuje jako vedoucí právník Psychiatrické nemocnice Bohnice. Bývalý šéfredaktor Respektu a duchovní otec přílohy Právo & Justice v Lidových novinách chce být starostou Prahy 8. Dění v českém právním prostředí ho ale zajímá i nadále.

Četl jste první zveřejněnou část návrhu změn v novém občanském zákoníku?
„Nečetl. Neměl jsem trpělivost číst sto jedenáct stran. Víte, na začátku jsem si říkal, že se skřípající místa, třeba ve zdravotnickém právu, na které se zaměřuji, dají překlenout výkladem. Otevřel jsem pak návrh a viděl jsem, že jde do základu. Přepisují celkovou koncepci, jsou do „big fourteen“, prvních čtrnácti paragrafů, které vystihují ducha celé rekodifikace. To mi přijde úplně koncepčně pomýlené. Jak mám pro rodinu Pelikánovu slabost, tak mi tohle přijdou těžce nezvládnuté ambice. Je to, jak říkal Vojtěch Cepl starší, syndrom zneuznaných profesorů. To, že někdo neuspěl se svou koncepcí a nyní využije mocenskou pozici, aby své myšlenky prosadil, je nefér. I vůči nám uživatelům. Karel Eliáš to psal opravdu patnáct let, na základě zadání Otakara Motejla z roku 1999.“

Je to tedy téma, na které byste se jako novinář dnes zaměřil?
„Ano, ta novela jde špatným směrem. Fatálně. Nejdřív totiž musí být nezávisle zpracovaná přesná analýza situace a pojmenovaný věcný záměr: Opravdu to skřípe? Nepřekonáme to výkladem? Musíme seknout? Až potom je třeba přistoupit k paragrafům.“

Které další téma by Vás nejvíc pálilo?
„Myslíte kde přímo volá právo, dobro a spravedlnost, abych vyběhl na jeho obranu?“

Přesně tak.
„Hodně jsem si to odžil svými spory o přístup k informacím... Nyní jsou dvě až tři témata. Jedno z nich je výběr funkcionářů. Na všech úrovních, které si představíte – od výběru generálního advokáta...“

A jsme opět u rodiny Pelikánových.
„Nerozumím tomu, proč se paní profesorka hrne do funkce generální advokátky, když je ve funkci, o které snila a je v ní spokojená. Nebylo to tak dávno, co říkala, že být soudkyní je sen, kterému by chtěla věnovat další léta svého života. Osobně bych si jako generálního advokáta vybral jiného uchazeče - Michala Bobka, když už se tedy o tom bavíme.“

Vraťme se k personálním otázkám v justici.
„Ty budou eminentně důležité. Ať už se bude vybírat krajský předseda v Ústí nad Labem anebo skončí funkční období Josefu Baxovi a Ivě Brožové. To budou naprosto klíčové věci. Jak vidíme, takový předseda ve vysokém postavení určuje atmosféru na celém soudu a odtud prozařuje dál do celé justice. Personálie je třeba mapovat a sledovat, protože občas je tam dobro v ohrožení.“

Třeba v Ústí nad Labem?
„Pro mě byl výběr v Ústí neprůhledný, ale potřebuji ještě víc informací o tom, co rozhodovalo. Z pohledu naší nemocnice je Ústí problém a potřebovali bychom tam dobrého soudního manažera.“

Co téma státního zastupitelství?
„Já jsem nebyl nadšený příznivec novely připravované Lenkou Bradáčovou a Pavlem Zemanem. Vnímal jsem, že i lidé, kteří s ní ideově souzněli, třeba Jaroslav Fenyk, ji označovali za příliš minuciózní - že jde do detailů a někdy to až může zablokovat...“

Takže nová norma potřeba není?
„Musíme něco udělat s odvolatelností nejvyššího státního zástupce. Nejde, aby ho kdykoliv mohla odvolat vláda na návrh ministra spravedlnosti, i bez důvodu.“

A otázka speciálu?
„ Speciál je přeceňovaný. Je to prostě jedno možné koncepční řešení a rozhodně není jediné. Má přece svoji výhodu mít dva specializované útvary, které mají vnitřní konkurenci. Na případu Iva Ištvana jsme viděli, že stmelený tým plný čestných státních zástupců může vést ke vzájemně se sebeutvrzujícím prostředí. Lidé jsou přesvědčeni o určitém výkladu práva a ten prosazují hlava nehlava. Dva útvary naopak posilují vnitřní konkurenci a intelektuální soutěživost.“

Takže se vám líbí návrh ministerstva, aby pod vrchními státními zastupitelstvími byly ještě dvě specializované útvary na krajské úrovni?
„To se mi nelíbí. Je pro mě nepochopitelná úvaha, proč by měla být v Olomouci pouze korupce. Dal bych je plnohodnotné oba. Víte, rozumím Lence Bradáčové, že by bývalou generální prokuraturu na Náměstí Hrdinů v Praze nejraději vyčistila, ukončila a postavila malý dům někde jinde. Vrchní státní zastupitelství v Praze by si totiž vystačilo s polovinou nebo třetinou lidí. To se v podstatě stalo v Olomouci, kde je malé, akční, moderní a dobře vybrané státní zastupitelství. Přesto to není prevencí proti možným excesům... Proto je dobrá konkurence.“

Podle 1.náměstka ministryně spravedlnosti Roberta Pelikána je potřeba navrátit důvěru veřejnosti v českou justici. Jak jste na tom Vy? Důvěřujete jí?
„Mám obrovskou důvěru v českou justici. V Česku je tři tisíce soudců a jejich morální, intelektuální a jiné kvality jsou nad průměrem české populace, byť to někdo nerad uslyší. Je to skutečně elitní soustava a věřím, že moje pře bude rozhodnuta spravedlivě, ať jdu k jakémukoliv soudu.“

Pře Tomáše Němečka anebo pře „bezejmenného“ občana?
„Občana. Máme v nemocnici velkou evidenci a můžu zhodnotit, že soudy pracují relativně rychle. To, že najdete exces, uznávám.“

Co si Tomáš Němeček myslí o červencové vyhlášce ministerstva spravedlnosti upravující advokátní tarif? A jak je to s advokátovou „kreativitou“? Kompletní rozhovor naleznete v aktuálním vydání EPRAVO.CZ Digital.

Nové číslo si můžete stáhnout ZDARMA na App Store a Google Play.