Vše, co jste chtěli vědět o e-governmentu

I když se to ještě pořád mnozí pokoušejí ignorovat, vězíme naplno v elektronické fázi civilizace, což platí i pro právníky. A možná dokonce, že pro ně obzvlášť. Zejména když už i veřejná správa je v nemalé míře „elektronická“. Praktičtější, než realitu přehlížet je pokusit se pochopit systém a fungování toho, co se označujeme slovem, pro které čeština nemá ani plnohodnotný překlad. O to se, mimo jiné, zmíněná publikace pokouší.

Pro začátek si čtenář může na základě získaných informací udělat úsudek o tom, jestli tu ta všemožná elektronická komunikace je pro to, aby se vládě či veřejné správě pohodlněji spravovaly věci veřejné a občanstvu mohly být sdělovány instrukce ohledně toho, jak se mají chovat, anebo tu je e-government také proto, aby i občan měl snazší. Například aby nemusel obíhat nejrůznější úřady, když potřebuje jediné rozhodnutí anebo se jenom o ničem informovat. Je docela interesantní, kolik různých registrů kromě oněch čtyřech základních veřejná správa provozuje. Z čehož ovšem vyplývá, že právník, který se v takovém systému nebude orientovat, se co do své odbornosti během několika let posune o několik úrovní níž. V bleděmodrém to platí i pro jednu ze zásadních složek Egovernmentu, tedy to, čemu se dnes říká e-Justice. Ať už jde o volně přístupné rejstříky provozované ministerstvem spravedlnosti nebo o různé zdroje informací o právních předpisech.

Nechci působit přísně, ale i znalost dalších jednotlivých úprav, včítaje především datové schránky považuji za něco, čemu se říká conditio sine qua non působit v některých právních profesích. Velmi přínosnou informaci, ovšem současně podnět k úvahám a možné diskuzi, obsahuje další část publikace, která se zabývá elektronickými dokumenty a elektronickými právními úkony. S čímž souvisí i elektronický podpis a jeho relevance. Přitom spory o platnost či autenticitu právních úkonů, učiněných elektronicky, se nepochybně dostaví. Už dnes je radost pomyslet na námitky tvrzeného účastníka smluvního vztahu, že zaručený elektronický podpis na elektronický dokument nepřipojil on, ale zdivočelá sekretářka nebo někdo, kdo se protiprávně dostal k jeho počítači. A to neberu v úvahu specifiku spotřebitelských smluv na dálku. Vděčné téma bylo, je, a ve věku elektronické komunikace stále budou elektronická podání a jejich doručování. I tím se autoři zabývají.

Je známo, že na konci většiny úředních rutin čeká archiv, který, jde-li o elektronické dokumenty, musí být také elektronický. Což není jednoduché z řady důvodů, které autoři také rozebírají. Takto, od veřejného k soukromému se kniha ubírá až po závěrečnou pasáž, kdy se k veřejnému vrací kapitolou o bezpečnosti informačních systémů. Zde už zvolním, o tom zas až tak každý právník vědět nemusí. Ale možná by měl alespoň znát základní trendy, k nimž nepochybně patří příprava zákona o kybernetické bezpečnosti. Který bude ukládat povinnosti i některým soukromoprávním objektům. Jak to příjme už tak psychicky labilní IT veřejnost je pro mne tak trochu záhada. Ale nutnost systémových bezpečnostních opatření je jasná realita.

A na závěr jednu přidanou hodnotu. Budete-li někdy koncipovat úřední podání v elektronické kauze, třeba žalobu, nebo přijdete-li s něčím takovým do styku, například jako soudci, docela se hodí slovníček asi 86 základních pojmů z oboru IT, který autoři sestavili. Dost to usnadní komunikaci, v níž se nelze vyhnout odborným výrazům, které si v mnoha případech každý vykládá nějak jinak.

Čímž chci říct, že knihu považuji za přínosnou po všech stranách.

JUDr. Tomáš Sokol,
advokát

E-Government v České republice
Právní a technologické aspekty
2. podstatně přepracované a rozšířené vydání
autor: Pavel Mates, Vladimír Smejkal
Leges, Praha, 2012, 464 stran

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz