10 otázek pro ... Alenu Tibitanzlovou
JUDr. Alena Tibitanzlová, Ph.D. získala právní vzdělání na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. V současné době působí jako samostatná advokátka a externí advokátka prestižní české advokátní kanceláře, obojí přitom se specializací na trestní právo. Je aktivním členem Unie obhájců České republiky a Institutu pro restorativní justici. Vedle výkonu advokacie působí jako akademický pracovník na katedře trestního práva Fakulty bezpečnostně právní Policejní akademie České republiky v Praze.
1. Co máte na své práci nejraději?
Relativní svobodu, tedy možnost uspořádat si svůj čas podle potřeby. A vzhledem k tomu, že se ve své praxi zabývám pouze trestním právem, je tato skutečně pestrá, každý případ je unikátní, za každým se skrývá naprosto jiný lidský příběh. To mě baví.
2. Kdo nebo co nejvíce ovlivnilo Váš profesní život?
To, pro jakou praxi jsem se rozhodla, resp. jaký obor jsem v rámci této zvolila, ovlivnil prvně zřejmě pan doc. Pelc, který vedl v předmětu Trestní právo mou seminární skupinu. Stačilo jen, že mě při řešení praktických příkladů vehementně chválil a konstatoval, že „mám talent“. To mě vedlo k rozhodnutí stát se na katedře trestního práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy pomocnou vědeckou silou pana prof. Jelínka, u kterého jsem zůstala i následně, pokud jde o rigorózní práci, doktorské studium... Pan profesor mě toho hodně naučil, dostatečně mě „vycepoval“. A zpětně musím říct, že se to teď hodí. V praxi mi pak mnoho přinesla má první pozice advokáta v advokátní kanceláři tdpA, v čele s panem Mgr. Trojanem. Externě s touto advokátní kanceláří (resp. v současné době již sokol novák tdpA) spolupracuji dodnes. Co bylo pak pro mě velmi milým překvapením a spolu s tím i motivací k další práci, bylo získání prestižní Ceny Václava Mandáka za nejlepší odborný článek v Bulletinu advokacie.
3. Knížka, kterou jste četla naposled?
Muklové a Šlajsny od Daniela Flaszy. Sám autor k ní uvádí následující: „V base jsem stvořil knihu, když jsem do desítek sešitů rukou sepsal svou dealersko-feťáckou kariéru prolnutou se skutečnými zážitky z vězení, které jsem ještě okořenil trochou cestopisu a špetkou amatérské filosofie. S humorem sobě vlastním píšu o mezinárodním obchodu s kokainem, poukazuji na chyby a nedostatky českého vězeňského systému a trestního řádu, anebo jen tak volně vyprávím zážitky ze svého života z pohledu odsouzeného drogového dealera.“ Knihu doporučuji každému trestaři. Zaujala mě natolik, že jsem s jejím autorem následně na Policejní akademii České republiky v Praze uspořádala besedu.
4. Ideální dovolená?
Nevím, zda se to dá nazvat vyloženě „dovolenou“ :), každopádně odpověď je na tomto místě jednoznačná – kdekoli v přírodě se svým ADHD francouzským buldočkem!
5. Který předmět byl na studiích Vaším nejoblíbenějším a proč? A který jste naopak neměla ráda vůbec?
Pokud jde o předmět nejoblíbenější, na to vzhledem k obsahu dalších odpovědí odpovědi zřejmě netřeba! Ale, co se týče předmětů, které jsem zase tolik v lásce neměla, šlo o předměty typu Teorie národního hospodářství, Obchodní právo, Finanční právo… a ejhle – dnes se k nim při obhajobě hospodářských trestných činů, resp. podobných souvisejících „libůstek“ fakticky vracím.
6. Zážitek z praxe, který Vám nejvíce utkvěl v paměti?
Takových je nespočet. Co zde tak mohu třeba příkladmo zmínit, byl případ klienta odsouzeného pro trestný čin opilství, kdy kvazideliktem byl pokus o vraždu. Poškozenou byla partnerka klienta. I přes mnohačetná bodná a řezná poranění, vážná vnitřní zranění stála poškozená za klientem a po celou dobu řízení plédovala pro co nejmírnější trest. Původně byl klient odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody ve výměře devíti let, po zásahu soudu odvolacího pak ve výměře pěti let, neboť tento přihlédl podle mého názoru zcela správně mj. právě k postoji poškozené, resp. k tomu, že jej po celou dobu trestního řízení podporovala, vzdala se nároku na náhradu škody, financovala jeho obhajobu… Odvolací soud na tomto místě uzavřel, že má v tomto světle uložený trest do určité míry jistě i satisfakční funkci, spočívající v zadostiučinění pro toho, kdo byl protiprávním chováním pachatele poškozen. Někdo by si byl řekl, že je takový čin jednoduše neodpustitelný. Ne však v tomto případě. Klient a jeho vyvolená spolu dnes relativně čerstvě žijí ve spokojeném manželství. Byl to hezký příběh.
7. Co byste vzkázala mladým lidem, kteří uvažují o právnické profesi?
Pokud uvažujete konkrétně nad 100% svobodou a nezávislostí, tedy nad samostatnou praxí advokáta, musíte vědět, že je to skutečně dřina. Já osobně nemám k ruce asistentku, studenta, koncipienta, ani jiného advokáta, byť s mnohými z nich spolupracuji a věci samozřejmě tu a tam konzultuji. Tím pádem si nemohu dovolit nabírat desítky, stovky klientů. Má kancelář stojí na kvalitě, ne na kvantitě, ale o to více se mohu každému jednomu klientovi věnovat zcela individuálně. A za ten pocit, ty šťastné konce, resp. na konci procesu spokojené klienty to stojí.
8. Kdyby pro Vás peníze nebyly vůbec důležité, co byste dělala?
Určitě (ještě více) pomáhala zvířatům v nouzi.
9. Jaké jsou Vaše silné stránky a jaké ty slabé?
Myslím, že mou silnou stránkou v praxi je například znalost teorie trestního práva hmotného a trestního práva procesního. Vedle skutkové stránky věci, často „jen“ na teorii dokážete případ radikálně otočit. Abych byla upřímná, občas vídám kolegy, kteří nemají v oboru trestního práva skoro ani elementární znalost. Nepřijde mi to profesionální a je mi líto jejich klientů. Dále například cílevědomost, vytrvalost, maximální snaha a píle... Do věci se ponořím a nedám pokoj, dokud nedosáhnu svého. Občas orgánů činných v trestním řízení lituji. To ale současně souvisí s mými stránkami slabými. Někdy si říkám, že se práci oddávám až příliš, resp. věc řeším až zbytečně moc, jsem nenapravitelný puntičkář a nedokážu pořádně vypnout.
10. Jací lidé Vás nejvíce dokáží rozčílit?
Jde-li o klienty, zřejmě ne vyloženě rozčílit, ale snad ti, kteří si myslí, že každou právní radu vytáhnete během pěti vteřin z rukávu jak nic, že napsat kvalitní odůvodnění odvolání trvá přece tak maximálně jednu hodinu. Ti, se kterými je obtížná komunikace anebo těžší domluva. Není to zase tak příliš časté, každopádně tady jsem slevila a po řádném poučení už prostě vím, že komu není rady… a také, nikdy svému advokátovi nelžete. Na to můžete ve finále leda tak nemile doplatit.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
