10 otázek pro … Jana Šafránka
Mgr. Jan Šafránek se 1.4.2021 po více než 15 letech strávených v tzv. velké advokacii osamostatnil a působí jako samostatný advokát. Vedle specializace na korporátní právo, přeměny a M&A, se Honza čím dál více orientuje na poradenství pro privátní klientelu, rodinné právo, správu osobního a rodinného majetku, investice apod. a jeho ideálem je role „rodinného právníka“ a „důvěrníka“ svých klientů. Honza je milovníkem hor a vášnivým koloběžkářem.
1. Co máte na své práci nejraději?
Mám krásné povolání, jsem opravdu šťastný, že mohu dělat to, co dělám. Nejraději mám na své práci kontakt s lidmi, interakci se svými klienty. Naslouchám jejich příběhům a snažím se je provádět situacemi, ve kterých jsou přesvědčeni, že potřebují mou pomoc. Když se práce navíc povede a klient je spokojený, je to čirá radost.
2. Největší pracovní úspěch?
Každý den zažívám mnoho úspěchů, dílčích nebo totálních neúspěchů. Úspěch i neúspěch neodmyslitelně patří nejen k naší práci. Hodně dělám tzv. rodinu, takže mě vždycky potěší, když se mi alespoň trochu podaří znesvářené rodiče v zájmu jejich dítěte nebo jejich dětí zklidnit a orientovat se ne na sebe, ale na zájmy jejich dítěte nebo jejich dětí.
3. Kdo nebo co nejvíce ovlivnilo Váš profesní život?
Zcela zásadně ovlivnil můj profesní život Marek Rosenbaum, u kterého (v jeho poradenské skupině TACOMA) jsem pracoval v letech 2005 až 2009. Marek mi umožnil pracovat na opravdu velkých a zajímavých projektech, díky Markovi (a Tomáši Novákovi) jsem se naučil přeměny, jednu z mých hlavních specializací, díky Markovi jsem pochopil, že samotné právo velmi často nic nezmůže, díky němu hledám řešení často ve spolupráci s daňovými a účetními poradci, znalci. Hlavně díky Markovi se neustále snažím přemýšlet nad tím, kde je v mé práci pro klienty přidaná hodnota. Nezapomenutelné byly jeho brainstormingy, kam Marek zval juniorní i seniorní kolegy, a kde jsme ve zcela otevřené diskuzi vymýšleli to nejlepší řešení pro klienta. Marek mi ale také ukázal, jak poradenství nechci dělat, na rozdíl od Marka jsem velký pankáč a nemám rád neustálé hlídání a sledování výkonu, vyhodnocování výnosnosti projektů apod.
4. Knížka, kterou jste četl naposled?
Momentálně čtu knihu od Aleše Palána (s fotografiemi Jana Šibíka) „Raději zešílet v divočině“. Je to boží!
5. Ideální dovolená?
Kdekoliv sám s mou úžasnou ženou, což je málokdy, protože spolu vychováváme pět dětí… No a pak s nejbližšími kamarády na koloběžce v horách.
6. Co byste vzkázal mladým lidem, kteří uvažují o právnické profesi?
Určitě do toho jděte. Být právníkem neznamená být „jen“ advokátem, možných uplatnění v životě je prakticky nekonečně. A je to krásné, i když zodpovědné povolání. Pokud se rozhodnete stát se advokátem, pak je třeba být hlavně pokorný, trpělivý a mít otevřenou mysl. Je třeba si uvědomit, že po škole člověk neumí zhola nic a je třeba na sobě po nástupu do práce tvrdě pracovat. Až si osvojíte advokacii jako řemeslo, pochopíte, v čem tkví krása advokacie, a to je práce s lidmi a pro lidi. Nikdy se nad klienty ani kolegy nepovyšujte, pokorní musíte zůstat po celou dobu.
7. Proč jste se rozhodl stát právníkem?
To byla z dnešního pohledu šťastná souhra okolností. Chtěl jsem být původně učitelem, hlásil jsem se na „peďák“ a „fildu“, na němčinu (germanistiku) a historii. Rodiče mě prosili, abych zkusil ještě jednu školu, takže „práva“ byly jasná volba. Hlásilo se tehdy 10.000 lidí, brali ca 700 a já byl mezi nimi, byl bych blbej, kdybych na práva nešel.
8. Ideální způsob relaxace?
Volný víkend s mou milovanou ženou. Sauna s kamarády. Pivko s kamarády. Manuální práce. Koloběžka.
9. Kdyby pro Vás peníze nebyly vůbec důležité, co byste dělal?
Peníze pro mě nejsou vůbec důležité, jen pro mě znamenají svobodu. Kdybych chtěl vydělávat opravdu hodně peněz, budoval bych nadále velkou advokátní kancelář, já se však od 1.4.2021 osamostatnil a vědomě pracuji sám, maximálně s pár kolegy na neformální bázi. Vydělávám výrazně méně peněz, ale jsem spokojenější, protože jsem svobodný.
10. Jací lidé Vás nejvíce dokáží rozčílit?
Kdokoliv, kdo není ochoten se samostatně rozhodovat a nést odpovědnost za svoje jednání. Kdokoliv, kdo se nesnaží dělat maximum toho, čeho je schopen. Lidé, kteří vše neustále negují a pořád si na něco stěžují.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
