1. Co máte na své práci nejraději?
Na rozdíl od některých jiných povolání, například v akademické anebo umělecké sféře, mají advokáti práci, kde je zpravidla jasně stanovený konkrétní cíl – ať už je to úspěch ve sporu anebo uzavření určité smlouvy. Taktéž je zpravidla možné určit, zda byl takový cíl dosažen. Jasně definované a objektivně měřitelné cíle člověka lépe motivují k jejich dosahování. S tím souvisí i dobrý pocit z dosaženého cíle, pokud se to podaří, samozřejmě. Dále je to možnost specializovat se v určité oblasti a přitom si zachovat i různorodost agendy. Abych to upřesnil, více než polovinu, možná dvě třetiny pracovního času věnuji práci, díky které prohlubuji svoji specializaci. Specializace je konkurenční výhoda a jsem za ni vděčný, ale současně je to nuda. A právě díky té druhé „menší polovině“ další různorodé agendy, která vyžaduje poměrně vysoké úsilí a přináší spíše nižší zisky, se můžu specializovat a přitom se „nezbláznit“. V neposlední řadě bych v odpovědi na tuto otázku rád zmínil odpovědnost za výsledek. Tento „kontakt s realitou“ považuji za velice důležitý.

2. Kdo nebo co nejvíce ovlivnilo Váš profesní život?
Nepochybně oba doktoři Mokří, tedy zejména kolega, JUDr. Antonín Mokrý, ale i jeho otec, rovněž JUDr. Antonín Mokrý, významný člen právnické obce, který je pro mě navíc určitým vzorem i z lidského hlediska. Postupem času si začínám uvědomovat i vliv současného pracovního prostředí v kanceláři Taylor Wessing Česká republika.

3. Ideální dovolená?
Nevím, ale rozhodně nic extrémního bez internetu. A hlavně ne na dlouho – po 10 dnech se začnou doručovat datovky.

4. Který předmět byl na studiích Vašim nejoblíbenějším a proč?
Byl to jeden z výběrových předmětů – myslím, že to bylo nazváno Origins of English Common Law, pokud si ještě dobře pamatuji. Vyučoval to charismatický a vzdělaný skot Kevin Gibbons. Proč právě tento předmět? Především proto, že to, o čem mluvil, dávalo smysl. A taky proto, že některé jeho lekce se konaly v hospodě.

5. Čím Vás dokáží studenti a koncipienti překvapit? 
Záleží na konkrétních lidech – někteří přemírou neopodstatněného sebevědomí, až drzostí, jiní naopak kombinací inteligence a skromnosti, což se dnes často nevidí, a tím víc to pak překvapí. Naštěstí ale ti z té první skupiny nezůstávají okolo mě příliš dlouho.

6. Co byste vzkázal mladým lidem, kteří uvažují o právnické profesi?
Že soudci jsou především lidi, a nikoli „stroje na právo“ a že jejich lidské vlastnosti častokrát ovlivní výsledek sporu více než jakýkoli judikát anebo dokonce zákon.

7. Proč jste se rozhodl stát právníkem?
Protože jsem si na střední škole uvědomil, že nechci být programátorem ani správcem sítě a nic chytřejšího než studium práva mě nenapadlo. Ono ale samotná myšlenka, že teenager se skutečně svobodně a informovaně sám za sebe rozhodne, čím se má živit po zbytek života, je dle mého názoru problematická.

8. Kdo Vás v životě - tom pracovním i soukromém - nejvíce motivuje?
Především rodina. A taky kolegové. Člověk je tvor společenský, takže považuji za přirozené, i když nikoli samozřejmé, že motivaci čerpáme ze svého okolí.

9. Kde se vidíte za 10 let?
Přesně tady, kde jsem teď, akorát o 10 let zkušenější. Takže z určitého pohledu vlastně někde úplně jinde.

10. Čím byste byl, kdybyste nebyl právníkem?
Pokud bych si mohl vybrat, měla by to být profese, která by umožňovala stejnou odpověď na první otázku jako teď.