10 otázek pro ... Karolinu Spozdilovou

1. Co máte na své práci nejraději?
Velkou rozmanitost, možnost potkávat se se zajímavými lidmi, stále se co učit a sebevzdělávat se. Vlastně každý řešený případ člověka posouvá dál, a to nejen profesně, ale i lidsky. Zároveň mě baví i to, že advokacie mě nutí být pořád ve střehu, stále si ověřovat svoje právní závěry, protože zejména v současné době se právo strašně rychle vyvíjí a mění.
 
2. Největší pracovní úspěch?
Mohla bych jmenovat výhry v soudních řízeních, kde byly řešeny dosud judikaturou nezodpovězené otázky, ale pro mě je to založení naší kanceláře před 5 lety a vytvoření skvělého týmu lidí, který se skvěle doplňuje a vytváří pro naše klienty zázemí pro řešení jejich životních situací v podstatě napříč celým právním řádem. A na to jsem skutečně velmi pyšná!
 
3. Je nějaký zákon, který byste nejraději zrušila?
Je pravdou, že si myslím, že náš právní řád, a to i v důsledku evropské legislativy, která je mnohem více konkrétní než abstraktní, je přebujelý. Nicméně spíše, než bych chtěla nějaký zákon zrušit, bych asi raději doplnila úpravu SJM a zejména jeho vypořádání. Dle mých zkušeností úprava dostatečně nereflektuje variabilitu života a nakládání s majetkem v průběhu trvání manželství, což v kombinaci s rozhodováním soudů v těchto otázkách vede někdy až k absurdním situacím, kdy jeden z manželů z 20letého manželství odchází bez jakéhokoliv majetku a zajištění dalšího ekonomického fungování.
 
4. Který předmět byl na studiích Vaším nejoblíbenějším a proč? A který jste naopak neměla ráda vůbec?
Velmi mě bavilo mezinárodní právo soukromé. Myslím si, že se jedná o jedno z nejvíce analytických oborů práva. Neměla jsem vůbec ráda státovědu, která mi připadala s ohledem na souběžné studium politologie na Filozofické fakultě jako její nezajímavý sourozenec.
 
5. Proč jste se rozhodla stát právníkem?
Protože jsem měla celou řadu ideálů, a to nejen o osobě advokátka jako člověka, ale i o možnostech pomáhat lidem v nesnázích. Některé ideály se samozřejmě vytratily při střetu s realitou, ale jiné zůstaly, a možná o to silnější.
 
6. Čím byste byla, kdybyste nebyla právníkem?
Nevím. Už od základní školy jsem věděla, že jediné, co budu dělat, je advokacie. Nikdy jsem neuvažovala nad změnou profese. Právničina byla vždycky jediná volba. Právo je moje životní vášeň.
 
7. Co byste vzkázala mladým lidem, kteří uvažují o právnické profesi?
Je potřeba se připravit na spoustu stresu, emocí, značné množství překážek a velkou časovou náročnost profese. Zároveň, v případě advokacie, se budou muset naučit nenosit si práci domů a umět odpočívat. Na druhou stranu, zejména v případě rodinného práva, se jim často dostane mimo finančního ohodnocení i příjemného pocitu, když se v nějaké kauze podaří propojit morální a právní systém, které většinou spolu příliš nekorespondují, resp. ne úplně v mnoha situacích řešených v právu souzní.
 
8. Kdyby pro Vás peníze nebyly vůbec důležité, co byste dělala?
To, co dělám doteď, akorát pro celou řadu klientů bez nároku na odměnu.
 
9. Jací lidé Vás nejvíce dokáží rozčílit?
Jednoznačně ti, kteří nedokáží naslouchat. Uznávám, že každý z nás může mít na věc jiný názor, ale rozhodně nerespektuji ty, kteří nejsou ochotni si vyslechnout názor druhé strany a alespoň vteřinu o něm přemýšlet. Zároveň nemám ráda, když někdo neumí argumentovat pouze na profesionální úrovni a spory řeší osobními útoky.
 
10. Vaše práce vyžaduje rozhodnost. Přesto – jsou v životě nějaké situace, kdy jste nerozhodná?
Nikdy si nedokážu vybrat jídlo v restauraci. Pokaždé se potom snažím přemluvit můj doprovod, jestli by si jídlo nevyměnil, protože jsem si určitě měla dát to, co má on.