10 otázek pro ... Kristýnu Zakouřilovou
JUDr. Bc. Kristýna Zakouřilová se specializuje především na oblast práva nemovitostí, závazkového práva a sporové agendy. Po dokončení studia na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze složila na stejné fakultě státní rigorózní zkoušku z oboru civilní právo procesní. Od roku 2020 spolupracuje se společností ACHOUR & PARTNERS advokátní kancelář, s.r.o.
1. Jak často Vás ve Vašem oboru něco překvapí?
Stále ještě v advokacii asi nejsem zase tak dlouho, takže mě něco překvapuje prakticky denně. Ať už jde o situace, kdy v některém zákoně narazím na ustanovení, které bych tam absolutně nečekala (nebo se mi v něm naopak nepodaří dohledat ustanovení, které bych tam čekala naprosto jednoznačně), o obsah některých soudních či správních rozhodnutí nebo třeba jen o představy některých lidí ohledně toho, jak funguje právní systém… Takto mě např. zpravidla bezpečně překvapí některé názory na to, jaké věci, nebo spíše objekty, údajně jde či nejde samostatně převést (od staveb, které jsou součástí pozemků, přes jednotlivé místnosti v těchto stavbách až po flóru vzrostlou na pozemku a její úpravy).
2. Je nějaký zákon, který byste nejraději zrušila?
Asi bych neřekla, že přímo zrušila, ale určitě bych některé dost přepracovala a/nebo pokrátila. Platí to hlavně pro některé veřejnoprávní oblasti, které mně osobně přijdou buď přeregulované, nebo nereflektující každodenní realitu (nebo obojí).
3. Knížka, kterou jste četla naposled?
Z ne-beletrie poslední knižní rozhovor Martina Moravce s Adamem Dolníkem. Celou tuhle rozhovorovou sérii mám moc ráda, nikdy u ní nepřestávám žasnout, jak zajímavé mají lidé profese a jak v nich dokáží být skvělí. Z beletrie to byl tuším Ignis Fatuus od Petry Klabouchové.
4. Ideální dovolená?
Taková, při které můžu opravdu vypnout a celý den neřešit nic jiného než to, kam se půjde na jídlo.
5. Který předmět byl na studiích Vaším nejoblíbenějším a proč? A který jste naopak neměla ráda vůbec?
Na studiích mě paradoxně poměrně bavilo trestní právo, protože mi přišlo zajímavé a prakticky uchopitelné. Paradoxní je to proto, že zkoušku z něj jsem si následně jako jedinou pro velký úspěch dvakrát zopakovala a od té doby se mu, pokud možno, vyhýbám. Naopak mě ve škole příliš nebavil civilní proces, protože mi přišel nezáživný a poměrně abstraktní. A dnes z něj mám rigorózní zkoušku a pracovně se v něm stále – a ráda – pohybuji.
6. Proč jste se rozhodla stát právníkem?
U mě je to trochu klišé, rodiče, nebo spíš tatínek, abychom byli přesní, měl odjakživa představu, že budu právničkou. Po gymnáziu jsem si proto řekla, že si tu přihlášku podám, ať má radost. Teprve při studiu jsem potom začala zjišťovat, že ten obor je vlastně dost zajímavý a do života užitečný.
7. Zážitek z praxe, který Vám nejvíce utkvěl v paměti?
Spíše, než z praxe, se jednalo o zážitek osobní, kdy jsem ještě jako vyjukaná koncipientka potřebovala řešit nepříjemnou situaci, ve které jsem sice byla v právu, ale sebevědomí pánové na druhé straně (kteří nevěděli, že jsem právnička) to odmítali akceptovat. Sešli jsme se, bylo mi vyloženo, jak to vidí oni a že skutečně nerozumí, co za problém mám já. Tehdy snad poprvé jsem si musela udělat tu povahu, abych řekla ne, zákon to říká tak a tak, a proto to musí být tak. Na to se zarazili, zeptali se, čím se živím, a když jsem řekla, že právem, oznámili mi, že v tom případě se tedy asi dohodneme tak, jak říkám já. Na jednu stranu jsem si oddychla, že se problém vyřeší. Na druhou stranu jsem si uvědomila, že opravdu existují lidé, kteří s vámi vymetou, pokud si budou myslet, že se nedokážete bránit, a že studium práva vám přesně proti takovým lidem umí dát nástroj obrany.
8. Jaké jsou Vaše silné stránky a jaké ty slabé?
Jako silné stránky bych si troufla označit organizovanost, pečlivost a schopnost identifikovat různá rizika. Což by se ale na druhou stranu dalo označit také za slabé stránky, zvláště když to potom vede k tomu, že se člověk ve tři ráno budí s nutkavou myšlenkou, jestli do podání opravdu napsal to důležité, co tam samozřejmě napsal, a se staženým žaludkem potmě scrolluje v mobilu, aby si to ověřil…
9. Jací lidé Vás nejvíce dokáží rozčílit?
Lidé, kteří jsou hrubí, arogantní, iracionální nebo neschopní (či neochotní) dělat pořádně svou práci. A taky ti, kterým přináší zřejmě nějakou formu vnitřního uspokojení bezdůvodně (resp. bez oprávněného důvodu) škodit okolí.
10. Vaše práce vyžaduje rozhodnost. Přesto – jsou v životě nějaké situace, kdy jste nerozhodná?
Další klišé – vždy, když mám vybrat, co bude k večeři nebo jaký se pustí film.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
