10 otázek pro ... Markétu Chudáčkovou
Mgr. Markéta Chudáčková vystudovala Právnickou fakultu Univerzity Karlovy a v advokacii začala pracovat už jako studentka před 24 lety. Po dlouholetých zkušenostech v advokátní kanceláři zvolila cestu samostatné advokacie. V roce 2021 založila projekt forum iuris, který inovuje způsob výkonu praxe samostatného advokáta a má za cíl vytvořit místo, které umožňuje advokátům spojit profesionální zázemí a sdílení profesních zkušeností s ostatními kolegy.
1. Co máte na své práci nejraději?
To, že mě každý pracovní den něčím překvapí a posune, často během jednoho dne řeším třeba rozhodné právo v incidenčním řízení, legalitu vs. únos dítěte z Německa, strategii trestněprávní obhajoby a vypořádání SJM. Záběr generální advokacie je široký, každá kauza má svůj příběh, za kterým stojí skuteční lidé. To mě baví, ta kreativní kombinace práva, psychologie, logiky, pochopení věci a klienta, a obyčejného selského rozumu. Navíc i jednání advokáta v reálném světě je pestré od jednání s klienty, sepisu podání, určení strategie vyjednávání, strategie sporu, zastupování před soudy atd. Takže žádná rutina a nuda, někdy je to i drama. Do toho teď pracuji na novém projektu forum iuris, který usnadňuje a profesionalizuje pracovní život samostatných advokátů, to je taky výzva.
2. Největší pracovní úspěch?
Úspěch vnímám ve fungování day by day, těší mě totiž každá povedená věc a pomoc klientovi a dnes v rámci fora i pomoc kolegům. Profesně považuji za úspěch, když se mi podaří u Ústavního soudu prolomit nějakou zažitou neživotnou nebo nespravedlivou judikaturu, třeba když se mi povedlo založit v českém soudnictví judikaturu, že každé rozhodnutí musí být přiměřeně odůvodněné. Také mě těší projekt fora iuris celkově, protože pro mě a doufám, že i pro některé ostatní kolegy tím advokacie dostává úplně nový rozměr.
3. Kdo nebo co nejvíce ovlivnilo Váš profesní život?
Můj profesní život nejvíce ovlivnil sám život. Jedna kolegyně mi ve foru říkala, že být advokátem byl její sen. Mně se to nějak stalo, že jsem advokát, na což mi zase jeden klient řekl, že se mi mohlo stát něco horšího.
4. Je nějaký zákon, který byste zrušila?
Zrušila není to správné slovo, zcela a úplně bych ho nahradila. Jde o zákon o odpovědnosti za škodu způsobenou nezákonnými rozhodnutími či postupem státních orgánů. Jde o dinosauří normu, která vůbec neodpovídá potřebám dnešní praxe. S odpovědností státu za škodu je spojena celá řada právních problémů se širokým dopadem na všechny. V poslední době se zabývám například otázkou odpovědnosti státu za soudce, který není schopen věc rozhodnout zákonným způsobem.
5. Čím Vás dokáží studenti překvapit?
Svojí lucidností. Do fora přicházejí studenti, kteří již pracují v advokátních kancelářích a právo je baví, proto by forum chtělo spolupracovat i s platformami jako je Všehrd a podobnými spolky, kde někteří studenti už dnes vědí, že chtějí jít cestou klasické samostatné advokacie. To mi dělá radost a vlastně mě to trochu překvapuje, protože to není nejsnazší a jak to říct, nejvíc „cool“ cesta. Studentům je dnes totiž vštěpováno, že dobrým či dokonce tím „nejlepším“ advokátem se člověk může stát až po dlouhodobém působení v advokátní kanceláři.
6. Proč jste se rozhodla stát právníkem?
Já se nerozhodla, jak říkám, měla jsem víc štěstí než rozumu a rozhodl za mě život. Dostala jsem se na práva a ne na dějiny umění. Až když jsem začala pracovat jako paralegal v advokátní kanceláři, došlo mi, o co jde, a že to půjde.
7. Zážitek z praxe, který Vám nejvíce utkvěl v paměti?
Není to nic odborného, jde o emoce. Když mi klient po velmi spravedlivě zprošťujícím rozsudku chtěl poděkovat a nemohl nic říct, tak mě objal.
8. Co byste vzkázala mladým lidem, kteří uvažují o právnické profesi?
Zatím se také považuji za mladou, tak nevím, jestli jsem té otázky hodna, ale začínajícím právníkům bych vzkázala, že pokud v právu nemají vášeň, ať to nedělají, a začínajícím advokátům bych vzkázala, ať přijdou do fora.
9. Jací lidé Vás dokáží nejvíce rozčílit?
Bezcitní.
10. Pracovní případ, který Vám utkvěl v paměti, jak jste ho řešila a co Vás naučil?
Obecně o tom mluvím v první otázce, já se něco učím každý den. Co mi začíná připadat trochu strašidelné, je, že krom těch běžnějších věcí, mi v poslední době „chodí“ věci, které mi vizualizují i mé současné osobní zkušenosti. A to je velká škola. Najednou vidíte, že tu věc pro klienta řešit umíte a ptáte se proč ne pro sebe? A zkoušíte to, co děláte pro druhé, dělat pro sebe a to je velký sebekoučing. V poslední době jde často o případy, kdy někdo je někdo úplně jiný, než jak se jeví navenek, a vy provázíte jeho oběť/partnera/společníka systémem a vidíte, co se s tím dá nebo nedá dělat. Často se pohybujete na hraně vlastního úsudku, co je a co není pravda/skutečnost. Proto osobně razím myšlenku, že minimálně rodinní a sporoví advokáti by měli mít možnost supervize.
A pokud mám odpovědět konkrétně, v poslední době jsem uspěla ve sporu s tím, že Ústavní soud založil tzv. materiální nezákonnost rozhodnutí, tedy upřednostnil spravedlnost před formalismem. Šlo o rozhodnutí proti standardní judikatuře vyšších soudů a vlastně i proti zákonu. Tahle kauza mi hezky vizualizovala, že advokát musí být vytrvalý v názoru a klient statečný a přesvědčený a pak někdy možná právo ke spravedlnosti pomůže, a to je opravdu profesní zadostiučinění. To by se u soudů mělo dít na denní bázi, vykonávat advokacii by pak byla jen radost.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
