10 otázek pro ... Miroslava Kučerku
Mgr. Miroslav Kučerka je společníkem a zakladatelem advokátní kanceláře KGS legal s.r.o., kterou založil s Karolinou Spozdilovou. Za pět let existence kanceláře vyrostli na 18 členů a se stali dvakrát doporučovanou právnickou firmou roku v oblasti trestního práva a Miroslav Kučerka byl vyhlášen Právníkem roku 20/21 v kategorii pro bono. Jeho kancelář se specializuje na poradenství korporátní klientele s přesahy do specifických odvětví práva veřejných zakázek a veřejného sektoru, trestního práva a stavebního práva. Sám se specializuje právě na veřejné zakázky a trestní právo a studuje v rámci programu LL.M na PrF UK.
1. Co máte na své práci nejraději?
Variabilitu. Máloco je stejné, máloco se opakuje. Mám rád dynamiku naší práce, mám rád, že se věci mění, mám rád vývoj a ze všeho nejraději mám kreativní úkoly. Naštěstí zaměření naší kanceláře nám umožňuje vše skloubit do sebe a díky klientům, které máme a kterých si vážíme, máme možnost uplatňovat nové přístupy. Mám rád i své (stavovské) okolí, i když se někdy s kolegy na protistraně „hádáme“, respektujeme se a posunuje nás to všechny vpřed.
2. Největší pracovní úspěch?
Mít okolo sebe stabilní tým lidí, kterým plně důvěřuji, vážím si jich a mám je rád – všichni mají jedno společné – pracují v KGS legal, kterou jsme s kolegyní založili před pěti lety na zelené louce.
3. Jak často Vás ve Vašem oboru něco překvapí?
Skoro každý den, ať už pozitivně nebo negativně. Nemusí se jednat jen o rozhodnutí soudů nebo jiných orgánů, někdy jsou to pozitivní podnikatelské nápady klientů nebo (v té negativní rovině), co všechno se může zdát příslušným orgánům trestné.
4. Kdo nebo co nejvíce ovlivnilo Váš profesní život?
Před příchodem do Prahy jsem praktikoval v Brně a myslím, že v mém směrování mě ovlivnila první kancelář, kde jsem v Praze zakotvil jako student. Za mě skvělá kancelář, ale jako konkurenci jí nebudu dělat reklamu. Velmi mě také ovlivnili kolegové z bývalého působiště, kde jsem působil jako koncipient a později i jako advokát – byli to nejlepší učitelé a nadřízení, jaké jsem si mohl přát. Za jejich trpělivost a kauzy, které jsem mohl dělat, jim tímto chci ještě jednou moc poděkovat a jsem rád, že s nimi mohu občas spolupracovat i nadále.
5. Je nějaký zákon, který byste nejraději zrušil?
Nemyslím si, ale určitě bych jich pár rád zestručnil, nebo v části změnil. Těším se na další vývoj nového trestního řádu a nebál bych se „hrábnout“ do zákona o zadávání veřejných zakázek.
6. Knížka, kterou jste četl naposled?
Spravedlnost: Co je správné dělat od prof. Sandela (z pracovních důvodů) a EKG pro záchranáře nekardiology (z důvodů opakování a doplnění znalostí). Na beletrii je poslední dobou bohužel času málo.
7. Čím Vás dokáží studenti překvapit?
To je trochu dvousečná otázka. Naši dlouhodobí a trvalí studenti mě překvapují, jak profesně rostou, že jsou šikovní, pracovití a zvládají školní povinnosti včas a kvalitně. Vychováváme si je od prváku, prošli si vším praktickým a jsou pro nás naprosto rovnocennými partnery. Druhá část jsou studenti „dnešní“, kteří k nám zavítají a představují si práci trochu jako holubník. Podivení nad jejich přístupem k práci obecně není jen subjektivním pocitem mým a dalších kolegů v kanceláři, ale když se bavím se svými vrstevníky advokáty nebo staršími kolegy, docházíme k naprosto stejnému závěru. Nikomu se nechce pracovat – byli jsme zvyklí, že musíme stíhat práci a školu, nad zadanou prací jsme nekňourali, nevadilo nám zůstat v práci déle nebo se o víkendu na něco kouknout. Když práce hořela, nenapadlo nás odejít s tím, že máme domluvené pivko s kamarádem nebo trénink. Jediným limitem byla škola. Dnes se tohle vytrácí a schovává se pod mantru work-life balance. Studentům chybí drive, který jsme měli a máme, chybí jim smysl pro odpovědnost a málokdy chápou, že když teprve ve druháku nastoupí do advokátní kanceláře, bude jim dlouho trvat, než se něco naučí. Víme, že se jim musíme věnovat, dávat feedback, vést je. Ale když mají čas na jeden a půl dne v týdnu, těžko s nimi můžete počítat jako s rovnocenným partnerem, což však vehementně vyžadují, vč. všech benefitů, kterých požívají dlouholetí kolegové. Asi to ode mne nezní jako úplně náborový text, ale nemohu slevit z požadavků, které v kanceláři máme, a bylo by naopak neuctivé poskytovat takové výhody nově příchozím. Zvlášť když si naši kmenoví studenti opravdu prošli každou pozicí, naučili se právním dovednostem a věnovali tomu pořádný kus sebe bez toho, aby kňourali nad work-life balance.
8. Co byste vzkázal mladým lidem, kteří uvažují o právnické profesi?
Ať se hlavně nebojí, zkusí si, co by jim sedělo a do toho se opřeli. Ať se nespokojí s průměrem a málem a pracují na sobě. Právo je krásný obor se širokým spektrem uplatnění. Jako vystudovaný právník budete mít skvělý rozhled do businessu, jako praktikující právník máte spoustu příležitostí, kam se vrhnout.
9. Vaše práce vyžaduje rozhodnost. Přesto – jsou v životě nějaké situace, kdy jste nerozhodný?
Rozhodně jsou. Mám velký problém například v cukrárně vybrat si jen jeden zákusek. Jsem schopný tam stepovat třeba pět minut. A nakonec si stejně odnesu od každého jeden.
10. Kde se vidíte za 10 let?
Já pevně doufám, že pořád tam, kde sem. Zdravýma (snad) nohama na zemi, obklopen rodinou a kolegy ve fungující kanceláři.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
