Co je moje, rozhodně není tvoje

Vzhledem k dnešnímu rychlému rozvoji online technologií a stále většímu nárůstu počtu internetových stránek, na kterých lze sdílet videa či fotografie, enormně rostou i případy porušování práv k autorským dílům, aniž by si to samotní porušovatelé často uvědomovali.

Za autorské dílo je podle ustanovení § 2 zákona 121/2000 Sb., autorský zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Autorský zákon“), považováno „dílo literární a jiné dílo umělecké a dílo vědecké, které je jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora a je vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě včetně podoby elektronické, trvale nebo dočasně, bez ohledu na jeho rozsah, účel nebo význam.“

Jak vyplývá z uvedené definice, je i vytvořená fotografie, ať už fotografie pořízená na rodinné dovolené, autorským dílem ve smyslu Autorského zákona. To tedy znamená, že má autor k jemu vytvořené fotografii jak zákonem stanovená práva majetková, tedy především právo dílo užít, tak práva osobnostní, mezi která patří právo rozhodnout o zveřejnění díla a právo na jeho nedotknutelnost.

Jiná osoba odlišná od autora je oprávněna do autorského díla zasáhnout, případně ho užít, jen v případě, že by k tomu měla svolení autora (například prostřednictvím licenční smlouvy). V opačném případě se však jedná o porušování práv k autorskému dílu, resp. přestupek či správní delikt podle ustanovení § 105a a § 105b Autorského zákona, v jehož důsledku může být porušovatel následně povinen zaplatit nemalé pokuty.

Popisovanou právní úpravu nicméně většina laické veřejnosti nezná, a mnohdy tedy ani netuší (přestože neznalost zákona neomlouvá), že se dopouští přestupků či správních deliktů. V současně době je pravděpodobně nejrozšířenější a mnohdy i nevinné porušování práv k autorskému dílu prostřednictvím výše zmiňovaného sdílení fotografií. Současná praxe šíření fotografií na internetu spočívá v jejich stažení z konkrétní veřejně dostupné internetové stránky a následně jejich sdílení na jiných internetových stránkách (např. na Facebooku či na internetových stránkách své vlastní obchodní korporace) bez předchozího souhlasu autora. Přestože by se na první pohled mohlo zdát, že se v případě takových fotografií jedná o volná díla určená k neomezenému užití, není tomu tak. Vždy je nutné mít na paměti, že jakákoli fotografie je autorským dílem, ke kterému autorova majetková práva zaniknou až uplynutím 70 let po jeho smrti. Třebaže není příliš pravděpodobné, že by se v takovém případě autor skutečně domáhal odškodnění (pokud by vůbec na takové porušování jeho autorských práv přišel), je nutné upozornit na skutečnost, že se v praxi takové případy již objevily.

Kromě samotného uveřejňování fotografií bez souhlasu autora není možné ani takovou fotografii upravit, a vydávat ji za své vlastní dílo. V takovém případě by se jednalo o zásah do osobnostních práv autora, a to konkrétně do práva na nedotknutelnost jeho díla, které spočívá ve výlučném právu autora udělit svolení k jakékoli změně nebo jinému zásahu do svého díla. Tato práva na rozdíl od práv majetkových zanikají již smrtí autora a nejsou převoditelná na jiné osoby.

V případě veřejného užívání fotografií (především pro účely podnikání, např. na internetových stránkách společnosti) osobou, která není jejich autorem, je tedy doporučeníhodné využít nabídky některé z fotobank, nabízejících z pozice zprostředkovatele, oprávnění k široké škále fotografií prostřednictvím úplatné licence k těmto dílům.

Tereza Kyselová