Elektronický podpis a jeho použití

Zákon o elektronickém podpisu specifikuje, co se rozumí elektronickým podpisem a v § 3 uvádí, že „Datová zpráva je podepsána, pokud je opatřena elektronickým podpisem. Pokud se neprokáže opak, má se za to, že se podepisující osoba před podepsáním datové zprávy s jejím obsahem seznámila.“ Zákon o elektronickém podpise pak dále specifikuje povinnosti jak osob, elektronický podpis využívající a tímto podpisem se „podepisující“, tak osob, zúčastněných v certifikačních službách a jejich odpovědnost.

Samotné použití elektronického podpisu v obecné rovině upravuje občanský zákoník v § 40, odst. 3) „Písemný právní úkon je platný, je-li podepsán jednající osobou; činí-li právní úkon více osob, nemusí být jejich podpisy na téže listině, ledaže právní předpis stanoví jinak. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky v případech, kdy je to obvyklé. Je-li právní úkon učiněn elektronickými prostředky, může být podepsán elektronicky podle zvláštních předpisů.“ a odst. 4) „Písemná forma je zachována, je-li právní úkon učiněn telegraficky, dálnopisem nebo elektronickými prostředky, jež umožňují zachycení obsahu právního úkonu a určení osoby, která právní úkon učinila.“ Uvedené tedy prakticky znamená, že došlo ke zrovnoprávnění písemností a podpisů, prováděných klasicky v listinné podobě a podpisů elektronických. Je ovšem z praktického hlediska třeba, aby se smluvní strany na použití elektronického podpisu dohodly.

Stejně tak, jako je možné použít elektronický podpis v rámci občanského zákoníku mezi jednotlivými účastníky takovýchto občanskoprávních vztahů, lze použít elektronický podpis vůči orgánům státu. Použití v tomto případě pak upravuje uvedené prováděcí nařízení vlády a vyhláška o elektronických podatelnách. Vyhláška o elektronických podatelnách stanoví konkrétně jednotlivé postupy státních orgánů při přijímání a odesílání datových zpráv prostřednictvím elektronické podatelny a strukturu údajů kvalifikovaného certifikátu, na základě kterých je možné podepisující osobu při přijímání datových zpráv prostřednictvím elektronické podatelny jednoznačně identifikovat. Prováděcí nařízení vlády pak stanovuje povinnosti jednotlivých orgánů státní zprávy ve věcech elektronické komunikace, tzn. povinnosti ve vztahu k provozu elektronických podatelen, povinnosti k jednotlivým občanům a obecné povinnosti, pokud  se jedná o elektronickou komunikaci.

Pokud se tedy jedná o „uznatelnost“ elektronického podpisu, tento je při splnění podmínek, za kterých jej lze ve smyslu obecně závazných právních předpisů používat, rovnocenný s klasickým „listinným“ podpisem.