Historická úprava omezení výprodejů v obchodech

Především, nebyla to republika, a tak zákon uvozují slova „s přisvědčením obojí sněmovny rady říšské vidí Mi se naříditi takto...“, aby vzápětí byla stanovena základní zásada pro výprodeje: „Toliko s povolením živnostenského úřadu jest dovoleno zařizovati ohlášené veřejné výprodeje, aby zboží nebo jiné movité věci ku provozování některé živnosti náležející byly zrychleně zcizeny v prodeji drobném“.

Jak se odlišil výprodej od běžné slevy, od – dnešními slovy - „akce“ nevím, předpokládám však, že slovo „výprodej“ mělo natolik pevný obsah, že zákon necítil povinnost jej jakkoliv definovat. Pokud jde o vlastní povolení výprodeje, žadatel to neměl snadné, neboť „Žadatel za takovéto povolení má podati živnostenskému úřadu toho místa, kde výprodej konati se má, písemnou žádost, ve které musí být obsaženy následující údaje:

1.      označení zboží, které bude prodáváno, dle mnohoty a způsobu,

2.      přesný údaj stanoviště výprodejového,

3.      doba, po kterou výprodej má býti konán,

4.      osoby, v jejichž vlastnictví nalezají se zboží nebo jiné movité věci, které mají býti zcizeny, dále osoby, jimiž výprodej má býti prováděn (např. majetník živnosti, jeho zřízenci, obchodní jednatel apod.)

5.      důvody, z nichž výprodej má se konati, jako: úmrtí majetníka obchodu, zanechání živnosti, převod ochodu na nového držitele, přesídlení obchodu, pohromy živelné apod.

Živnostenský úřad první instance může uděliti povolení k výprodeji nejdéle na dobu tří měsíců; na delší čas, a to nejdéle až do jednoho roku, povolení toto za okolností zvláštního zřetele hodných uděleno nebo prodlouženo býti může toliko od politického úřadu zemského. Povolení k výprodeji pro obchod, jenž ještě netrvá úplné dva roky, smí uděleno býti toliko, když majetník obchodu zemřel nebo když živelné pohromy se staly nebo jsou-li tu jinaké případnosti zvláštního zřetele hodné.

Přestupky proti zákonu byly trestány podle ustanovení živnostenského řádu. Zajímavé je, že podle zákona výslovně každá „peněžitá pokuta připadne chudinskému fondu stanoviště výprodejového“ – kdepak státnímu rozpočtu jako pokuty dnešní !

Dovolte mi pro zajímavost ocitovat závěr takového zákona: „Mému ministrovi obchodu a Mému ministrovi věcí vnitřních jest uloženo, aby ve shodě s účastnými ministry tento zákon uvedli ve skutek. V Budapešti, dne 16. ledna 1895,  František Josef m. p....“.