Je podíl ve společnosti s ručením omezeným věcí?

Definici podílu jako předmětu práva (tedy předmětu právních vztahů) v zákoně nenalezneme. S rozšířením definice věci v OZ i na věci nehmotné se otevřely debaty tykající se povahy podílu jako předmětu práva. Dosavadní judikatura, která podíl definovala jako jinou majetkovou hodnotu, se již neaplikuje, protože pojem jiné majetkové hodnoty v rámci definice věci v právním smyslu OZ nepřevzal.

OZ pojímá a definuje věc v širokém slova smyslu. Věcí je „vše, co je rozdílné od osoby a slouží potřebě lidí.“[2] Jedná se o souhrn negativního a pozitivního vymezení věci. Negativní vymezení rozumí věcí vše, co je rozdílné od osoby. Pozitivní vymezení určuje znak věci, a to službu potřebě lidí. Věc tedy musí být užitečná a musí být určitým způsobem ovladatelná, aby k takové potřebě mohla sloužit. OZ tak inspiračně navazuje na úpravu věci dle ABGB.[3]

V odborné literatuře se v souvislosti s pojetím podílu jako předmětu práva vyskytují dva názorové proudy. Za věc v právním smyslu považují podíl P. Čech a P. Šuk,[4] dle kterých je podíl nehmotnou věcí, neboť je odlišný od osoby, slouží potřebě lidí a nemá hmotnou podstatu. Shodného názoru je B. Havel,[5] dle kterého „z nového chápání věci v občanském zákoníku (§ 489 NObčZ) totiž jednoznačně plyne, že podíl je nehmotnou věcí (§ 496 odst. 2 NObčZ) v právním smyslu slova, nikoliv jinou majetkovou hodnotou.“ K tomuto závěru se přiklonil i Nejvyšší soud ČR, který vyslovil, že „podíl představuje účast společníka ve společnosti s ručením omezeným a práva a povinnosti z této účasti plynoucí (§ 31 z. o. k.). Jelikož slouží potřebě lidí a je rozdílný od osoby, je věcí v právním smyslu (§ 489 o. z.), a to věcí nehmotnou (§ 496 odst. 2 o. z.) a movitou (§ 498 o. z.).“[6] Podíl za věc nehmotnou označují také D. Fyrbach a V. Filip[7] nebo T. Dvořák.[8]

Vyskytují se však i názory opačné, byť poměrně zřídka. Dle A. Thöndela s M. Zuklínové[9] nelze podíl považovat za věc v právním smyslu, pouze mu lze povahu věci v některých případech přiznávat.

Reklama

Jak na náhradu škody při pochybení finančního úřadu (online - živé vysílání) - 13.5.2025

13.5.2025 09:003 975 Kč s DPH
3 285 Kč bez DPH

Koupit

Argument užitečností

První argument pro pojetí podílu jako věci v právním smyslu vychází z pozitivního definičního znaku věci, kterým je zmíněná užitečnost. Důvodová zpráva OZ k § 489 uvádí, že „užitečností se nerozumí jen faktické přinášení užitku jednotlivým předmětem konkrétnímu vlastníkovi, ale objektivní způsobilost přinášet hospodářský užitek (čímž nevylučuje užitek estetická či jiný). Užitečné je, co je prospěšné pro život člověka, a tedy má i hodnotu (…) o tom, co je užitečné, a co tedy je vzhledem k tomu věci, rozhodují lidská vůle a poznání i schopnost člověka.“ Takto užitečnost vnímali i F. Rouček a J. Sedláček[10], kteří zastávali názor, že „se vyžaduje, aby šlo o něco, co slouží k užívání lidí. To znamená, že tu jest aspoň možnost, aby dotčený předmět sloužil k užívání lidí, tudíž musí býti dostupný lidskému panství,“ a dodávali, že „onen předmět musí býti s to sloužiti užívání hospodářskému, t. j. k takovému užívání, které směřuje k zachování člověka při životě.  Obdobného názoru je i K. Eliáš, dle kterého je při pojetí věci ve smyslu ustanovení § 489 OZ za věc chápána jakákoli majetková́ hodnota způsobilá spoluvytvářet majetek osoby.[11]

K. Eliáš v souvislosti s širokým pojetím věci v OZ podotýká, že „nehmotné věci sice existují ‚jen' právně (...), leč to nebrání, aby někomu patřily, aby s nimi vlastnicky nakládal.“[12] Jako příklad uvádí pohledávku, o které uvádí, že je jako majetkový objekt a věcí v právním smyslu součástí věřitelova jmění, tedy i objekt jeho vlastnictví. Podíl jistě nelze ztotožňovat s pohledávkou, protože pohledávka je právem věřitele na plnění, kdežto podíl představuje účast společníka na společnosti a obsahuje jak práva, tak povinnosti z toho plynoucí. Z povahy podílu lze však dle mého názoru usuzovat, že je majetkovým objektem.

Podíl má kvalitativní a kvantitativní stránku. Kvalitativní stránka podílu přitom představuje souhrn práv (včetně práv majetkových) a povinností společníka, které plynou z účasti na společnosti. Nejvýznamnějším majetkovým právem je pak právo na podíl na zisku. Kvantitativní stránka je pak určena dvěma složkami, a to výší podílu a jeho hodnotou. Z uvedeného lze dle mého názoru dospět k závěru, že podíl je majetkovým objektem. Zároveň je podíl součástí věřitelova jmění. To, zda je „něco“ objektem vlastnictví slouží dle D. Szostoka[13] jako vodítko při posouzení věcností či nevěcností určitého statku jako věci v právním smyslu.[14] Podíl tak má hospodářské využití, ba dokonce je nabýván za účelem hospodářského užitku či majetkového prospěchu osoby, které k němu náležité vlastnické právo.

Argument vydržením

Druhou argumentační linii lze hledat u úpravy vydržení. Dle § 979 OZ se ustanovení o věcných právech použijí na věci hmotné i nehmotné, na práva však jen potud, připouští-li to jejich povaha a neplyne-li ze zákona něco jiného. Vydržení je zároveň systematicky řazeno (společně s vlastnictvím a nabytím od neoprávněného) právě do věcných práv. Již před rekodifikací soukromého pravá se soudní praxe zabývala otázkou, zda lze vydržet vlastnické právo k podílu v obchodní korporaci (dříve obchodní podíl). Obchodní podíl byl považován za tzv. jinou majetkovou hodnotu, a nikoliv za věc nebo právo ve smyslu ustanovení § 118 odst. 1 SOZ. Předmětem držby mohly být dle § 129 odst. 2 SOZ[15] věci i práva, která připouštěla trvalý nebo opětovný výkon, nicméně s ohledem na povahu obchodního podílu jako předmětu práva na něj nemohla být ustanovení o vydržení přímo aplikovatelná.

K možnosti vydržení obchodního podílu se poprvé vyjádřil Nejvyšší soud ČR[16], který se zabýval povahou obchodního podílu a dle kterého „na obchodní podíl se musí hledět nikoli pouze jako na souhrn práv a povinností společníka ve vztahu ke společnosti, jak jej vymezil odvolací soud, ale také jako na majetkovou hodnotu, se kterou lze disponovat.“ Zároveň uvedl, že s podílem jsou spojena stejná práva a povinnosti společníka jako je tomu u akcií akciové společnosti, na které se vztahovalo ustanovení o věcech movitých, nestanoví-li tento zákon nebo zvláštní právní předpis jinak.[17] Nejvyšší soud ČR dodal, že „akcii, jako cenný papír, lze vydržet podle ustanovení § 134 odst. 1 obč. zák. jako věc movitou,“ a uzavřel, že „za situace, kdy o možnosti vydržet akcii (jako věc movitou) nelze podle platné právní úpravy mít – přesto, že i akcie představuje souhrn práv a povinností akcionáře, tak jako obchodní podíl představuje souhrn práv a povinností společníka společnosti s ručením omezeným – žádné pochybnosti, by byl závěr, že obchodní podíl vydržet nelze, zcela nelogický.“ Soud tak na základě analogické aplikace zákona vyslovil, že lze vydržet obchodní podíl, přestože není věcí v právním smyslu.

Vydržení obchodního podílu bylo tedy dle SOZ možné za analogického užití úpravy vydržení věcí movitých. Nejvyšší soud ČR se k možnosti vydržená vyjádřil také v několika dalších rozhodnutích.[18]

Pokud vezmeme v úvahu skutečnost, že SOZ pojímal věc v úzkém smyslu a rozuměl jimi jen věci hmotné a ovladatelné přírodní síly[19], a přesto judikatura dospěla k závěru, že podíl lze vydržet jako věc movitou, jsou zcela jistě s rozšířením pojetí věci dle OZ závěry o vydržení podílu aplikovatelné. Zároveň, pokud lze podíl vydržet a věcmi jsou dle OZ i věci nehmotné, lze tím spíše argumentem a minori ad maius dojít k závěru, že odpadá potřeba analogického užití ustanovení o věcech a podíl je považován za věc v právním smyslu, a to věc nehmotnou.

Podíl jako nehmotná věc

Zbývá podíl definovat z hlediska toho, zda jde o věc movitou nebo nemovitou. S ohledem na taxativní výčet věcí nemovitých v § 498 odst. 1 OZ je podíl věcí movitou.

Závěr

Výše uvedené vede k závěru, že podíl je věcí nehmotnou movitou, neboť (i) OZ navazuje koncepčně na ABGB a rozšiřuje pojem věci i na věci nehmotné, (ii) je rozdílný od osoby a slouží potřebě lidí, tedy slouží osobám k nakládání s jejich účastí v obchodní korporaci a z ní vyplývajícími právy a povinnostmi; zároveň je majetkovým objektem a slouží́ k hospodářskému užívání, (iii) lze jej vydržet jako věc movitou.