Je například ujednání, ve kterém se smluvní strana zavazuje uhradit smluvní pokutu až do výše 0,05 % z ceny díla bez DPH, dostatečně určité? Jak bude určena smluvní pokuta požadovaná za porušení smluvní pokutou utvrzené povinnosti?

Tuto otázku řešil Nejvyššího soud v rozsudku spis. zn. 29 Odo 426/2001 ze dne 19. prosince 2002, podle kterého Smluvní pokuta byla sjednána "do výše 0,5 % z ceny za dílo" a v této výši ji mohl žalobce při porušení smluvní pokutou zajištěných povinností také nepochybně bez dalšího požadovat. Z toho pak vyplývá, že mohl-li žalobce bez dalšího požadovat smluvní pokutu v maximální výši, bylo věcí jeho rozhodnutí, zda se bude domáhat zaplacení smluvní pokuty v nižší procentní sazbě než uvedené maximální (totéž by ostatně mohl učinit i v případě, že by smluvní pokuta byla např. sjednána určitým pevným procentem).

Nejvyšší soud vycházel z ujednání § 544 zákona č.40/1964 Sb., občanský zákoník, které vyžadovalo uvedení výše pokuty nebo způsob, jakým bude stanovena. Ačkoliv tedy rozsudek vychází z již neplatné právní úpravy, je možné jej i za současné právní úpravy použít, neboť způsob stanovení smluvní pokuty je prakticky totožný.

Smluvní pokuta sjednaná nikoliv pevnou částkou nebo pouze procentní sazbou, ale stanovením maximální výše procentní sazby tedy bude sjednána dostatečně určitě. Umožňuje pak požadovat smluvní pokutu ve výši přizpůsobené konkrétní situaci a vyhnout se případné moderaci smluvní pokuty soudem.

Mgr. Milan Zeman

e-mail:  ixix@post.cz