Kdy nastupuje objektivní odpovědnost provozovatele vozidla
Provozovatel má za svoje vozidlo objektivní odpovědnost, tedy odpovědnost bez ohledu na jeho zavinění, a to za dodržování povinností řidiče a pravidel provozu na pozemních komunikacích.
Kdo je považovaný za provozovatele vozidla určuje § 2 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále jen zákon), dle kterého se za provozovatele považuje vlastník nebo jiná osoba, která je jako provozovatel zapsána v registru silničních vozidel podle zvláštního právního předpisu nebo obdobné evidenci jiného státu.
Odpovědnost provozovatele pak může nastoupit za předpokladu, že obecní úřad obce s rozšířenou působností učinil dle § 125f odst. 5 zákona nezbytné kroky ke zjištění pachatele přestupku, jehož znaky porušení povinností řidiče nebo pravidel provozu na pozemních komunikacích vykazuje, a a) nezahájil řízení o přestupku a věc odložil, protože nezjistil skutečnosti odůvodňující zahájení řízení proti určité osobě, nebo b) řízení o přestupku zastavil, protože obviněnému z přestupku nebylo spáchání skutku prokázáno.
Smyslem zavedení objektivní odpovědnosti provozovatele vozidla byla nutno dodat snaha postihnout případy, kdy se provozovatel vozidla dle dříve účinné právní úpravy snažil zprostit své odpovědnosti za přestupek s odkazem na osobu blízkou. Zákonodárce tedy novelou zákona cílil na to, aby v případě nezjištění totožnosti pachatele odpovídal za přestupek alespoň provozovatel vozidla (srov. rozsudek NSS ze dne 22. 10. 2015, č. j. 8 As 110/2015 – 46).
Jedná se tedy o odpovědnost preventivního charakteru, neboť má působit na provozovatele vozidla, aby nedopustil páchání přestupků podle zákona za užití jeho vozidla, přičemž se vychází z toho, že jako provozovatel vozidla má možnost se rozhodnout, komu vozidlo svěří, resp. má možnost se eventuálně zprostit své objektivní odpovědnosti označením takové osoby pro účely přestupkového řízení (srov. nález ÚS ze dne 16. 5. 2018, sp. zn. sp. zn. Pl. ÚS 15/16).
Nadepsané odpovídá § 10 odst. 3 zákona a výslovné povinnosti provozovatele vozidla zajistit, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená zákonem.
Pro případ nedodržení citované povinnosti provozovatel vozidla odpovídá za přestupek, a to za kumulativního splnění podmínek dle § 125f zákona, tj. tehdy, jestliže a) porušení pravidel bylo zjištěno prostřednictvím automatizovaného technického prostředku používaného bez obsluhy při dohledu na bezpečnost provozu na pozemních komunikacích[1] nebo se jedná o neoprávněné zastavení nebo stání, b) porušení povinností řidiče nebo pravidel provozu na pozemních komunikacích vykazuje znaky přestupku podle zákona a c) porušení pravidel nemá za následek dopravní nehodu.
V poslední podmínce objektivní odpovědnosti provozovatele vozidla (tj. absence dopravní nehody) se projevuje veřejný zájem státu postihnout za porušení pravidel s následkem (tzn. nejedná se už o pouhý ohrožovací delikt) přímo skutečného pachatele nehody (srov. rozsudek NSS ze dne 17. 4. 2020, č. j. 5 As 109/2019-45).
Jestliže má správní orgán projednávající dopravní přestupek nadepsané za splněné, pak z jeho strany zpravidla následuje zaslání výzvy provozovateli dle § 125 zákona. Součástí takové výzvy je uložená pokuta za spáchaný přestupek (až ve výši 10.000,- Kč), přičemž částka se stanoví ve stejné výši jako pokuta, kterou lze uložit příkazem na místě, resp. poučení o možnosti sdělit údaje o totožnosti řidiče vozidla.
Zde nutno dodat a zdůraznit, že výzvou dle citovaného paragrafu nelze uložit provozovateli vozidla trest zákazu řízení nebo mu zaznamenat body do registru řidičů. Postihováno totiž není zaviněné jednání řidiče, ale objektivní odpovědnost provozovatele.
Provozovatel vozidla pak má následující možnosti, jak po obdržení výzvy reagovat, tj. buď pokutu uhradit (pak dochází k odložení věci a přestupkové řízení není vůbec zahájeno) nebo se svojí odpovědnosti zprostit, a to prokázáním, že a) vozidlo bylo odcizeno nebo byla odcizena jeho tabulka s přidělenou státní poznávací značkou nebo b) byla podána žádost o zápis změny provozovatele vozidla v registru silničních vozidel nebo sdělením c) údajů o totožnosti řidiče vozidla v době spáchání přestupku.
Pokud se řidič rozhodne pokutu na základě výzvy uhradit, může se domáhat náhrady zaplacené pokuty jako škody po pachateli přestupku (srov. nález ÚS ze dne 16. 5. 2018, sp. zn. sp. zn. Pl. ÚS 15/16).
JUDr. Lukáš Zárybnický,
advokát
e-mail: office@akzarybnicky.cz
[1] Pozn. správní orgán musí doložit, že spáchání přestupku bylo zaznamenáno automatizovaným technickým prostředkem, viz např. rozsudek NSS ze dne 23. 4. 2020, č. j. 8 As 197/2018 – 39.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
