Lyžařský luxus v Česku? Zkuste Špindl!

Kopec-zabiják, z něhož by se tajil dech a dámy na jeho vrchu omdlévaly? Takový, jako je třeba Streif v Kitzbühelu nebo Kandahar v Garmischi, tady nenajdete. Nicméně i zde lze objevit svahy, kde si skutečně dobře zalyžujete. Na některých proto, že jsou dost obtížné, na jiných zase zejména díky skvělému zázemí.

Nebojte se černé ze Svatého Petra

Určitě nejobtížnější v zemi je černá sjezdovka ve Svatém Petru, na níž se v prosinci postaví tratě slalomu Světového poháru žen. Prostřední padák, to je něco. Když umrzne, na některých místech vám při pohledu dolů přeběhne mráz i po zádech.

Kromě osmi sjezdovek Špindlerova Mlýna má homologace FIS, tedy glejt pro pořádání mezinárodních závodů, dalších 33 sjezdovek v zemi. Ale už jen jedna - červená v Rokytnici nad Jizerou - pro super G.

Královský sjezd se v Česku nikde jezdit nedá, a když, tak jen dvoukolově jako před lety na mistrovství republiky. Tak dlouhý a kvalitní sjezd, na jakých se jezdí závody Světového poháru, tu zkrátka není, na to jsou zdejší hory příliš mírné a nízké.

Slušné tratě najdete v Rokytnici, na šumavském Špičáku, v beskydské Bílé a na Dolní Moravě. "Tam kdyby se to dopiplalo, protáhlo nahoru i dolů...," uvažuje někdejší reprezentant Bohumír Zeman, nejlepší český sjezdař všech dob.

Možná lepší než se snažit najít jednu vynikající sjezdovku je pátrat po místě, které vám nabídne komplexní servis služeb. Takovým místem je hlavně Špindlerův Mlýn, kde mají 25 kilometrů sjezdovek, propojených lesními průseky nebo přinejhorším skibusem. A k tomu další sportoviště, bazény, diskotéky.

"Je to díky ideálnímu položení kotliny, nadmořskou výškou. Vysoké kopce po okolí, propojené sjezdovky, krásné jarní lyžování na Medvědíně. U nás nikde jinde nelyžujete dva kilometry v kuse," vypočítává Zeman, který tu žije, lyžuje i podniká.

Stovky milionů korun a stovky lyžařů

Špindl je hlavním městem českého lyžování. Jako jediný získal před třemi lety značku TOP v obsáhlém reprezentačním hodnocení Svazu provozovatelů lanovek a vleků a agentury Sitour.

Původně hornická a dřevařská osada se už od konce 18. století stává turistickým centrem. Počet 1300 stálých obyvatel narůstá v sezoně až na víc než 15.000. Ne nadarmo se jí nyní říká další obvod Prahy a části lyžařských terénů Václavák. Tomu odpovídají i ceny. Ať jezdíte do mondénních hotelů, nájemních bytů nebo horských chalup.

Skiareál Špindl spravuje 11 vleků a čtyři lanovky, 25 kilometrů sjezdových a další desítky běžeckých tratí. Roční obrat činí tři čtvrtě miliardy korun. Turnikety lanovek zaznamenají 6,2 milionu vstupů, to je asi 700.000 lyžařů ročně.

"Hory nám zařídila příroda, to je štěstí. Ale to ostatní okolo vzniklo dlouhodobou investiční činností," říká Jiří Beran, ředitel skiareálu. Od listopadu 1989 sem nateklo víc než 250 milionů korun. Z toho aspoň 60 před letošní zimou. "Koupili jsme novou rolbu, natahali ochranné sítě podél červené sjezdovky ve Svatém Petru, přestěhovali zázemí pro stroje z Horních Míseček," vypočítává Beran.

Světový pohár - to je nejlepší reklama

Co ještě chybí ve srovnání se světem? "Potřebujeme rozšířit sjezdovky. Pro carvingové lyžování nás prostor omezuje. Kopce už nenahrabeme, ale dají se vymyslet různá propojení," přemýšlí Zeman. "Chceme protáhnout Hromovku o dalších 300 metrů až nahoru k červené sjezdovce," plánuje Beran.

V prosinci by se tu měla na druhý pokus (ten první v roce 2003 sabotovalo počasí) konat blyštivá premiéra sjezdařského Světového poháru. "To je nejlepší reklama, běží na Eurosportu a navíc na začátek sezony," těší se Beran.

"Pořád jsme pro ně Divoký východ. Ale když tu byli poprvé někteří lyžaři na Evropském poháru, divili se, jaký vysoký standard už nabízíme," doplňuje Zeman, který byl za své kariéry šestnáctkrát v první desítce Světového poháru.

Jeho jméno nese jedna z kabinek lanovky na kitzbühelský Hahnennkamm. Takové pocty se dostane jen vítězům legendárního závodu. "Jo, občas mě tam pozvou na závod důchodců," usměje se. "Ale nejradši stejně jezdím u sebe, ve Špindlu na Stohu."

Zdroj: Idnes, Tomáš Nohejl