Na Vaše dotazy odpoví předseda vlády

Vážené dámy, vážení páni,

nejprve chci organizátorům potvrdit, že název svého projektu zvolili správně. Bezmoc voleného politika při střetu s věčnou byrokracií – to je jeden z prvních pocitů, který mě přepadl při vstupu do přeplněné Strakovy akademie. Přes šest set zaměstnanců – téměř dvojnásobek oproti časům Václava Klause – dvě stovky komisí a vládních rad, řada z nich pro jistotu dvojmo, některé dokonce nezrušitelné, protože zřízené kterousi direktivou EU…

Už jen strach o vlastní přežití by mě nutil k tomu, abych začal tento status quo měnit. Naštěstí jsem se nemusel spoléhat jen na vlastní obavy. Věděl jsem, kde mám oporu. Mimo jiné i v projektu eStat, který jsem pomáhal nastartovat a jehož dobrým duchem byl, bohužel tragicky zesnulý, Michal Tošovský.

Myslím, že na práci této skupinky nadšenců lze právem vztáhnout  parafrázi výroku Winstona Churchila: Ještě nikdy na poli debyrokratizace nedlužilo tolik lidí tak mnoho tak málo lidem. V odborných kruzích dnes kolují hesla „Tošovského antibyrokratický zákon“, byrokratická zátěž, CzechPoint, Legislativní software, debyrokratizace. eGoverment Act, Centrální správa státních nemovitostí atd. A pokud moje vládnutí ještě nějakou dobu vydrží, nebudou to jen hesla.

Jsou to již více než dva roky, kdy jsem 21. června 2004 poprvé zmínil termín a projekt Efektivní stát. Tehdy jsem řekl že potřebujeme „Plán pro obnovu a rozvoj Špidlou zničené České republiky s nasazením účelného a efektivního systému řízení veřejné správy“. Mezitím se po Špidlovi, jehož premiérský styl se vyznačoval zejména dlouhými poradami, vystřídali další dva socialističtí předsedové vlád. Gross se zabýval úplně jinými věcmi, než řízením administrativy. Paroubek si z ní zase učinil svůj volební štáb.

Práce tak zbyla na mě. A s upřímností sobě vlastní říkám, že jsem ji za ty dva měsíce zvládl dobře. Můj sir Humphrey sice také řídí úřad pevnou rukou, ale podle zcela opačného kréda, než slavná seriálová postava. Na prvním místě nejsou zájmy byrokratů, ale občanů. I za tu krátkou dobu jsme stihli zásadně reorganizovat práci poradních orgánů vlády. Odstranili jsme duplicity, zefektivnili jejich fungování a racionálně přesunuli řadu z nich pod resortní ministerstva, která vykonávají obdobné činnosti a kde tak budou mít lepší odborné zázemí.

Spolu s další racionalizací chodu úřadu jsme tak ušetřili zhruba desetinu pracovníků a pět procent rozpočtu. To vše už v prvním měsíci fungování nové administrativy. Nechci vás unavovat podrobnostmi, ale toto je samozřejmě příklad pro ministerstva a další veřejné úřady. Náš cíl lze vyjádřit heslem: Méně je více. Méně úředníků za méně peněz musí odvádět lepší službu pro občany. Nesmíme se nechat zastrašit pokřikem lobbyistů, že zrušení toho nebo onoho úřadu či odboru „zásadně ohrozí chod státní správy“.

Je to právě naopak: razantní, avšak promyšlená reforma nejen veřejnou správu zlevní, ale také zvýší její reálný výkon, protože se přestane zabývat zbytečnostmi a poručníkováním občanů a zbude jí čas a prostředky právě jen na užitečnou práci.

Dostávám jako premiér řadu otázek týkajících se vládnutí a chci tu alespoň ty nejzásadnější zodpovědět:

Otázka první: Jakou úlohu má hrát Úřad vlády?

Z povahy věci plyne, že má být koordinačním a řídícím útvarem pro činnost státní správy

Otázka druhá: Máme u nás zavést model obvyklý v jiných zemích, kdy státní tajemníci či náměstci v podstatě řídí úřad a ministři se věnují politickým prioritám?

To je přesně to, co nechci. Nechci abychom se dostali do stavu, který zde popisoval Edvard Kožušník a který symbolizuje nápis za mnou. Řešením je manažerské odměňování klíčových pracovníků státní služby a nebráním se ani jasně definovaným dlouhodobým pravidlům. I to je jeden z důvodů proč jsme odložili platnost zákona o státní službě. Chceme totiž připravit zcela novou normu.

Otázka třetí: Jak chcete odpolitizovat státní správu?

Státní správa musí být fungujícím strojem na administraci vládní politiky. Každý rozumný politik, jedno ze které strany, proto musí mít zájem na fungování tohoto stroje. I z tohoto důvodu musí být stanovena dlouhodobá pravidla a motivace pro úředníky.

Otázka čtvrtá: Který model „vládnutí“ je pro vás nejpřijatelnější?

Britský, s efektivním a štíhlým státem? Německý, s jeho korporativismem a resortismem? Skandinávský, v němž mají silnou pozici ministerstva zahraničí a obchodu? Mému srdci je nejbližší model britský, nebo chcete-li anglosaský. Musí být postaven více na osobní zodpovědnosti předsedy vlády v zásadních otázkách a ne na kolektivním nerozhodování. Ostatně tak to odpovídá i naší ústavě, která dává premiérovi výlučné pravomoci rozhodovat o složení a osudu vlády.

Otázka pátá: Nejkratší, ale zároveň nejtěžší na odpověď: A jak to vlastně celé uděláte?

Takové otázky mám nejraději. Zejména od novinářů. Moje obecná odpověď zní: Nové vůdcovství. Vůdcovství méně okázalé, méně halasné ve svých projevech, ale o to viditelnější v konkrétních výsledcích pro občany.

Vše začíná od nového premiéra, který musí stanovit své priority, které se promítnou od složení vlády a organizace Úřadu vlády. Svoji vládu jsem skládal jako vládu protikorupční, proevpropskou a úspornou. A jsem přesvědčen, že se mi to také podařilo.

S novým premiérem funguje nová vláda. Každý člen kabinetu musí být v první řadě odborník, bez ohledu na stranickou legitimaci či nominaci. Takoví ministři jsou pak schopni unést osobní odpovědnost a zároveň efektivně participovat na práci jiných resortů. Zde mám pocit, že tu nejlepší možnou vládu jsem již sestavil.

S novou vládou přichází nový styl vládnutí. Styl otevřený, transparentní. Na rozhodovací procesy jak uvnitř tak vně vlády musí být vidět a musejí být pod veřejnou kontrolou. Styl, jehož součástí je trvalá likvidace nadměrné byrokratické zátěže a tím i omezení klientelismu a korupce. Styl, který zefektivní rozhodování jak z hlediska času, tak z hlediska nákladů.

Bohužel jsme zatím měli příliš málo času prosadit nový styl do všech úřadů. Ale spoléhám právě na projekt eStat, na instituce, jakou je CEVRO, že mi dodají tu správnou munici, abych mohl byrokracii odstřelit v dalším, doufejme, že delším kole. A samozřejmě spoléhám i na projekt www.panepremiere.cz který zviditelňuje problémy občanů ve vztahu k veřejné správě a popularizuje myšlenku debyrokratizace. Není to ještě změna samotná, ale její dobrý začátek. Pro mě osobně je postava premiéra Jima Hackera vynikající inspirací, abych s tou změnou vážně pohnul.