Nespolehlivý plátce

Od 1. 1. 2013 obsahuje zákon 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o DPH“) ustanovení § 106a, kde je definován nový pojem tzv. nespolehlivý plátce. Pokud plátce závažným způsobem poruší své povinnosti vztahující se ke správě daně, správce daně rozhodne, že tento plátce bude označen jako nespolehlivý plátce.

Institut nespolehlivého plátce byl do zákona o DPH zaveden primárně jako nástroj v boji proti únikům na dani z přidané hodnoty. Cílem bylo označit a zveřejnit v registru plátců rizikové plátce, kteří by se mohli vyhýbat plnit si své daňové povinnosti a informovat tak ostatní daňové subjekty, kteří spolupracují nebo by měli zájem spolupracovat s nespolehlivými plátci. V případě přijatého plnění od takto označeného plátce ručí za nezaplacenou daň příjemce plnění podle § 109 odst. 3 zákona o DPH, pokud je v okamžiku jeho uskutečnění nebo poskytnutí úplaty za něj o poskytovateli zdanitelného plnění zveřejněna způsobem umožňujícím dálkový přístup skutečnost, že je nespolehlivým plátce. Důležitým faktem pro vznik ručení za nezaplacenou daň tedy je, zda byla v den uskutečnění zdanitelného plnění nebo poskytnutí úplaty o poskytovateli plnění dostupná informace, že je nespolehlivým plátcem.

Tyto informace lze ověřit prostřednictvím registru plátců. V případě nezaplacené daně z přijatého plnění od nespolehlivého plátce ručí za nezaplacenou daň příjemce plnění. Ručení vzniká maximálně do výše daně v rámci předmětného plnění, případně do výše daňové povinnosti nespolehlivého plátce za dané zdaňovací období.

Příklad:

Nespolehlivý plátce AB poskytl plnění plátci XY dne 3. 11. 2014 ve výši základu daně 1 mil. Kč, daň 210 tis. Kč. Jestliže bude činit daňová povinnost plátce AB ve výši 300 tis. Kč za zdaňovací období listopad roku 2014, ručí plátce XY maximálně do výše 210 tis. Kč. Jestliže ale bude činit daňová povinnost plátce AB ve výši 80 tis. Kč za zdaňovací období listopad roku 2014, ručí plátce XY maximálně do výše 80 tis. Kč. Pokud bude plátci AB vyměřen nadměrný odpočet za zdaňovací období listopad roku 2014, žádné ručení plátci XY nevzniká.

V případě spolupráce s nespolehlivým plátcem se lze ručení vyhnout tak, že příjemce plnění uhradí poskytovateli pouze částku ve výši základu daně a samotnou daň následně sám odvede na depozitní účet nespolehlivého plátce.

Podle § 106a odst. 1 zákona o DPH bude v případě závažného porušení povinností vztahující se ke správě dani rozhodnuto o takovém plátci jako nespolehlivém. Generální finanční ředitelství upřesňuje situace, které jsou považována za závažné porušení povinností vztahující se ke správě daní:

	1.		Plátci byla doměřena nebo vyměřena za jedno zdaňovací období daň z přidané hodnoty podle pomůcek v minimální výši 500 tis. Kč (do částky se nezahrnuje příslušenství daně) v řízením zahájené po 1. 1. 2013.

	2.		Plátci byl vydán zajišťovací příkaz z důvodu obavy neuhrazení daně z přidané hodnoty. Platí pro zajišťovací příkazy vydané po 1. 1. 2013.

	3.		U plátce je evidován nedoplatek na dani z přidané hodnoty minimálně ve výši 500 tis. Kč (do částky se nezahrnuje příslušenství daně) po dobu nejméně 3 po sobě jdoucích měsíců z daňových povinností vyměřených, případně doměřených po 1. 1. 2013 (u nedoplatků se splatností do 1. 10. 2014 je hranice nedoplatků nastavena na částku 10 mil. Kč).

	4.		Plátci nebyl uznán nárok na odpočet daně v minimální výši 500 tis. Kč a související vyměřená, případně doměřená daň nebyla zcela uhrazena v náhradní lhůtě splatnosti. Platí pro řízení zahájená po 1. 1. 2013, u kterých bylo vydáno rozhodnutí po 1. 1. 2014.

	5.		Plátci byla doměřena, případně vyměřena daň podle pomůcek alespoň za dvě z šesti po sobě jdoucích zdaňovacích období. Platí pro řízení zahájená po 1. 1. 2013, u kterých bylo vydáno rozhodnutí po 1. 1. 2014.

	6.		Plátce neposkytuje požadovanou součinnosti, tedy nereaguje na výzvu správce daně nebo nepředloží bez řádného odůvodnění požadované údaje pro správu daní. Platí při nesplnění povinností po 1. 10. 2014.

	7.		Plátce nepodal daňové přiznání, souhrnné hlášení nebo výpis z evidence pro daňové účely alespoň dvakrát v období dvanácti po sobě jdoucích kalendářních měsíců ani ve lhůtě stanovené správcem daně. Platí pro situace, kdy konec lhůty stanovený správcem daně nastane po 1. 10. 2014.

	8.		Plátce uvedl neúplné nebo nepravdivé informace k registraci k dani z přidané hodnoty nezbytné pro správu daní, zejména informace týkající se sídla plátce.