Evropské fórum

Evropský soud pro lidská práva – co potřebuje vědět advokát specializující se na obchodní právo

Předsedající:
Ambasador Emilio Cárdenas
Soudkyně Elisabet Fura-Sandström

Přednášející:
Patrick Doris, solicitor, Londýn
Elisabet Fura-Sandström, soudkyně, Evropský soud pro lidská práva, Štrasburk
Birgit Spiesshofer, advokátka, Berlín
Prof. Andrzej Marion Światkowski, Krakov
Advokát James Rayis, Atlanta, Georgia

Řada tématik, které jsou dnes spojovány s představou o lidských právech není doposud judikaturou Evropského soudu pro lidská práva přímo pojednána nebo jsou dokonce pochybnosti o tom, zda jsou taková práva Evropskou Úmluvou o lidských a základních svobodách (1950) garantována.

Tento seminář se obecně věnoval otázce, zda se obchodní společnosti vůbec mohou domáhat ochrany lidských práv ve jménu ochrany např. vlatsnického práva, práva ochrany obydlí (sídla společnosti), vzdělání a zaměstnanosti, právní a sociální ochrany a zákazu diskriminace.

Soudkyně Elisabet Fura-Sandström  (bývalá advokátka, bývalá vedoucí delegace švédské advokátní komory v CCBE) potvrdila, že Evropská Úmluva o lidských právech je žijící a proměnlivý dokument, protože v padesátých letech, v době kdy vznikla, nebyla lidská práva spojována např. s bioetikou, duševním vlastnictvím, sexuální volností, internetem... Připomněla historii a vývoj Evropské Úmluvy o lidských právech a prudký nárůst počtu členských států této Úmluvy a s tím spojených nových tématik, kterými se musí Evropský soud pro lidská práva  zabývat (rehabilitace, restituce...). Na otázku, zda obchodní společnosti mají možnost dovolávat se lidských práv v režimu Úmluvy, odpověděla, že za jistých okolností ano, a poukázala např. na článek 14 Úmluvy – zákaz diskriminace a rozhodnutí ve věci Matcheva vs. Bulharsko (červenec 2005).

Také byla diskutována otázka, zda se stát může „vyvinit“ v případech, kdy rozhodnutí či postup vnitrostátních soudů či správních orgánů, za který je stát napadán, je motivován aplikací komunitárního práva. Opakovaně zdůrazňovala, že Evropský soud pro lidská práva má v současné době „nedodělky“ v počtu 80.000 běžících stížností, o nichž dosud nebylo rozhodnuto.
Solicitor Patrick Doris řešil ve svém krátkém projevu dvě otázky: zda Evropský soud pro lidská práva může jít za meze ochrany Úmluvou garantované (zdá se, že v určitých vymezených případech ano, ale ne z principu), a zda Evropský soud pro lidská práva bude sám motivovat změny v Úmluvě a jejích Protokolech s ohledem na nová témata, o nichž byla zmínka výše. Vyjádřil potřebu vyjasnění, zda vládní omezující rozhodnutí mohou být napadnuta stížností k Evropskému soudu pro lidská práva a referoval o tom, že britské soudy, zejména někteří významní britští soudci, opakovaně naléhají na to, aby i soudy první instance (a vůbec obecné soudy, i vyšších instancí) byly samy důraznými obhájci lidských práv garantovaných Úmluvou.

Advokátka Birgit Schpiesshofer, která se věnovala zejména záležitostem sociální odpovědnosti obchodních společností, jež zahrnuje i věci hospodářské soutěže, a to, jak se vztahují její aktivity s instrukcemi OECD pro nadnárodní podniky. Zabývala se také otázkou, jaké jsou možnosti „prohánět“ státy za porušování soukromých práv, a to proto, že stát je nečinný, anebo koná chybně.

Andrzej Marion Światkowski věnoval svůj přednes výhradně vysvětlení, v čem Evropská sociální charta funguje vedle Úmluvy a jaké jspou její mechanismy. Sám je členem Výboru Rady Evropy pro Evropskou sociální chartu, jehož chrarakter se liší od Evrpského soudu pro lidská práva tím, že se jedná o quasisoudní orgán a qausisoudní rozhodnutí.

Advokát James Rayis pak objasnil základní rozdíly v ochraně lidských práv v USA a v Evropě, citoval některé případy obecně známých jako jsou ENRON, Parmalat, etc., a antitrustový zákon USA a jeho konsekvence.

Podrobnější informace poskytne např. Hana Wurstová, kontakt přes tiskové středisko v KCP – telefony uvedeny na www.epravo.cz.