Odkázání majetku dítěti, jeho správa

Podmínky a způsob nabývání majetku dětmi prakticky řeší zákon o rodině a občanský zákoník v § 22 a následujících, upravujících zastoupení.

Pokud se jedná o způsobilost fyzické osoby mít práva a povinnosti, tato vzniká narozením (§ 7 občanského zákoníku).  Způsobilost fyzické osoby vlastními právními úkony nabývat práv a brát na sebe povinnosti – způsobilost k právním úkonům – vzniká v plném rozsahu zletilostí (§ 8 občanského zákoníku).  Formulace „v plném rozsahu“ je výše uvedena vzhledem k tomu, že způsobilost k právním úkonům nevzniká náhle v jeden okamžik, ale postupně – viz. § 9 občanského zákoníku, který říká, že „nezletilí mají způsobilost jen k takovým právním úkonům, které jsou povahou přiměřené rozumové a volní vyspělosti odpovídající jejich věku“ – tzn. že konkrétní právní úkony je třeba vždy posuzovat v konkrétním případě u konkrétního nezletilého, nicméně např. nakládání s nemovitostí nezletilým nepřichází v úvahu vůbec.

V případě dědění dítětem jeho jménem jednají jeho zákonní zástupci, což jsou jeho rodiče. Pokud je nemá, protože se jedná např. právě o dědění po rodičích, zástupce (opatrovníka) dítěti ustanoví soud. Stejně tak je možné, aby soud ustanovil opatrovníka dítěti i v případě, pokud toto má rodiče, jako zákonné zástupce, nicméně jejich zájmy by mohly být v rozporu se zájmy dítěte a nebyla by záruka řádné správy majetku, který dítě v rámci takovéhoto dědického řízení nabude.

Samo jednání osoby, jednající jménem dítěte není pak neomezené, ale pokud se jedná o úkony, které nemají charakter běžné správy majetku – např. třeba prodej nemovitosti – je třeba, aby k takovémuto úkonu dal souhlas soud (§ 28 občanského zákoníku).