Poručenství v rodinném právu

            Termín poručník a poručenství se v českém rodinném právu objevil po poměrně dlouhé přestávce, a to v souvislosti s novelou zákona o rodině v roce 1998. Poručenstvím lze rozumět zvláštní druh opatrovnictví, pro případ, že nezletilé dítě nemá zákonného zástupce (rodiče zemřeli, nemají plnou způsobilost k právním úkonům, byli zbaveni rodičovských práv), kdy poručník dítě vychovává, zastupuje a spravuje jeho  záležitosti místo rodičů.

            V této souvislosti je vhodné vymezit pojem poručenství proti termínu opatrovnictví. Zatímco opatrovnictví nad nezletilými dětmi znamená, že opatrovníkovi je svěřen  výkon pouze některých práv a povinností za rodiče, který může být buď dlouhodobý nebo naopak jen krátkodobý, s poručenstvím je spjat výkon všech práv a povinností, která jinak náleží rodičům. Můžeme tedy říci, že poručník vykonává rodičovskou zodpovědnost.

            Soud ustanovuje dítěti poručníka rozsudkem v případě, že  rodiče  dítěte  zemřeli,  byli  zbaveni rodičovské zodpovědnosti, výkon jejich  rodičovské  zodpovědnosti  byl pozastaven  nebo nemají způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu. Základním posláním poručníka je tak ochrana práv a zájmů nezletilého dítěte. Poručník má nezletilého zastupovat a spravovat jeho majetek místo jeho rodičů a také nezletilého vychovávat. Povinnost vychovávat nezletilé dítě však neznamená povinnost osobní péče o dítě, i když samozřejmě poručník o dítě osobně pečovat může. Funkce poručníka také nezakládá vyživovací povinnost k dítěti.

            Zákon o rodině (zákon č. 94/1963 Sb.) ve svých ustanoveních dává přesnější doporučení, která se týkají výběru osoby poručníka. Pokud to není v rozporu se zájmy dítěte, má soud ustanovit poručníkem především toho, koho  doporučili rodiče. Jestliže rodiče tímto způsobem nikoho nedoporučí, pak je na místě, pokud je to možné, aby byl poručníkem ustanoven někdo z příbuzných nebo  osob blízkých  dítěti  nebo  jeho rodině. Samozřejmě v případě, že se nenajde žádná taková osoba, soud ustanoví poručníkem jinou fyzickou osobu. (Takovou osobu lze vybrat například z evidence žadatelů o osvojení nebo pěstounskou péči.) Zákon o rodině připouští i možnost, aby poručníky   nezletilého  dítěte   byli ustanoveni i manželé.

Někdy dojde k situaci, že poručníkem nezletilého dítěte nemůže být ustanovena fyzická  osoba. Pak ustanoví soud poručníkem orgán sociálně-právní ochrany dětí. Orgán sociálně-právní ochrany dětí plní také funkci dočasného zákonného poručníka v případech, kdy je třeba činit neodkladné úkony v zájmu dítěte u nezletilého, kterému ještě nebyl ustanoven poručník nebo pokud se ustanovený poručník dosud neujal své funkce.

Jakékoli rozhodnutí  poručníka v podstatné  věci týkající se dítěte vyžaduje schválení soudem. Poručník odpovídá  soudu  za  řádné  plnění  této funkce a podléhá  jeho pravidelnému  dozoru. K jeho základním povinnostem patří podávat soudu zprávy o  osobě poručence a předkládat účty ze  správy jeho jmění. Zákon o rodině však umožňuje, aby soud zprostil poručníka povinnosti podávat podrobné vyúčtování, nepřesahují-li výnosy jmění pravděpodobné náklady na výchovu a výživu poručence. Pokud je správa jmění poručence spojena se značnou námahou, může  soud  poručníkovi  na jeho žádost přiznat z tohoto jmění přiměřenou odměnu ročně anebo při skončení správy. V souvislosti se skončením poručenství je poručníkovi uložena povinnost nejdéle do  dvou měsíců předložit soudu závěrečný účet  ze správy jmění poručence. I této povinnosti může soud poručníka zprostit.

Poručník bude poručenství zproštěn, pokud o to soud požádá. V případě že se poručník stane pro výkon funkce poručníka nezpůsobilý nebo porušuje své povinnosti, soud jej odvolá. Jestliže dojde k  rozvodu  manželů,  kteří  byli  ustanoveni do funkce poručníků,  soud vždy posoudí,  zda je v  zájmu dítěte, aby tuto  funkci vykonávali  nadále oba  rozvedení manželé.  Pokud ne, tak jednoho z manželů poručenství zprostí.