15. 6. 2016
ID: 101565upozornění pro uživatele
Právo veřejných zakázek – k jednomu zajímavému problému z praxe
Subodvětví práva veřejných zakázek má za úkol (již ze své prapodstaty) zejména regulovat problematiku veřejných zakázek. Za jeho kruciální úlohu můžeme pokládat úpravu efektivity, transparentnosti a kontroly nakládání s veřejnými prostředky.
Připomeňme, že s veřejnými zakázkami se možno v dějinách setkávat velmi dlouho, vlastně od časů, kdy společnost zorganizovaná ve stát potřebovala zajistit mj. vybudování infrastruktury pro své fungování.
Jedna z prvních právních regulací v historii vznikla například ve Francii v 16. století – tématika veřejných zakázek byla součástí francouzského stavebního řádu (1535), nebo později v Rakousku pak nařízením 61/1909 ř.j., o zadávání státních dodávek a prací.[1]
Stávající zákon o veřejných zakázkách definuje veřejnou zakázku jako zakázku realizovanou na základě smlouvy mezi zadavatelem a jedním či více dodavateli, jejichž předmětem je úplatné poskytnutí dodávek či služeb nebo úplatné provedení stavebních prací.
Veřejnou zakázkou můžeme z ekonomického pohledu hlediska chápat jako maximálně účelnou alokaci zdrojů, kterou zadavatel sleduje obvyklé ekonomicko-sociální cíle.
Z ekonomického pohledu jsou veřejné zakázky určeny k věcnému a materiálnímu zabezpečení chodu převážně orgánů veřejné správy. A to takovými plněními, jež si tyto orgány nemohou či z ekonomických důvodů ani nechtějí zabezpečit svými prostředky (pracovníky). A současně se realizací veřejných zakázek sledují společensky prospěšné cíle spočívající např. ve snížení nezaměstnanosti a podpoře zaměstnávání specifických kategorií osob (zvýhodnění zdravotně postižených).[2]
Cui bono?
Hlavním cílem právní úpravy veřejných zakázek je zejména úspora veřejných prostředků. Přirozeně je otázkou jak se v praxi naplňování tohoto správného cíle reálně daří.[3]
Praktický problém – náklady řízení
Setkal jsem se zajímavou otázkou z praxe - co nastane v případě, že zadavatel obdržel od ÚOHS rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení a byly stanoveny náklady řízení. Předmětný zadavatel následně podá rozklad proti tomuto rozhodnutí a po odeslání rozkladu zruší (v předepsané době) zadávací řízení.
Kruciální otázka - bude hradit uvedené nebo jiné náklady řízení?[4]
Pakliže v době, kdy působí odkladný (suspenzivní) účinek rozkladu, a zadavatel provede "opatření k nápravě" ve smyslu ustanovení § 111 odst. 6. ZVZ - pozor, odlišovat od napadeným rozhodnutím ukládaného "nápravného opatření" dle ust. § 118 - to v důsledku znamená, že bude-li "opatření k nápravě" odpovídat ukládanému "nápravnému opatření", resp. návrhu navrhovatele na uložení nápravného opatření, a zjistí-li tuto okolnost předseda Úřadu v průběhu řízení o rozkladu ve smyslu ustanov. § 90 odst. 4 SŘ. Máme za velmi pravděpodobné, že se v průběhu řízení o rozkladu stane návrh navrhovatele na uložení (toho odpovídajícího) nápravného opatření žádostí zjevně bezpředmětnou ve smyslu § 66 odst. 1 písm. g) Spr.Ř.
Protože navrhovatelem navrhované (resp. podle SpŘ žádané) nápravné opatření nebude již možné[5] vzhledem k takto "nastalé skutečnosti" uložit. Takové správní řízení (nejen o rozkladu, ale i řízení nalézací) pak předseda ÚOHS ex lege zastaví. Učiní tak legálním postupem podle ust. § 90 odst. 4 SpŘ.
Pakliže se správní řízení ve věci vymezené návrhem zastaví, výrok o porušení ZVZ zadavatelem nenabude právní moc! A nemůže být tedy uložena ani[6] povinnost uhradit náklady správního řízení zadavatelem.
Situace, že se zadavatel při definici a přijímání vlastního "opatření k nápravě" nejspíše vydatně inspiroval nepravomocným "nápravným opatřením", resp. jeho nepravomocným odůvodněním je, dle mého soudu, okolností mimoprávní, tedy právně nevýznamnou a nezávažnou.
Stručný závěr aneb poučení pro zadavatele VZ
Říká se, že právo je jazyk a někteří právní teoretikové (např. J. B. White - The Legal Imagination, Boston, 1973) zastávají názor, že právo je umění . V předloženém článku jsme podívali na „umění” v oblasti práva veřejných zakázek a nákladů řízení.
V takto naznačeném případě, dle mého odborného názoru, nemůže být uložena povinnost uhradit náklady správního řízení zadavatelem.
JUDr. Petr Kolman, Ph.D.,
právník, pedagog na PF MU Brno, člen RK ÚOHS
-----------------------------------
[*] Názory autora zde předložené jsou osobními názory nikoliv institucí, na kterých pracovně působí.
[1] Srov. JURČÍK, Radek. Veřejné zakázky a koncese. 2. doplněné vyd. Praha. Nakladatelství C. H. Beck. 2014. s. 1. ISBN 978-80-7400-443-8.
[2] Viz Jurčík R.: Veřejné zakázky a koncese, 2. vydání, 2014, s. 91, Praha: C.H.Beck, 2014
[3] Dodejme též fakt, že zadávání veřejných zakázek totiž není výkonem veřejné moci , jde o civilní kontraktační proces modifikovaný zvláštními předpisy závaznými pro veřejné zadavatele a další subjekty. Odpovědnost zadavatele za škodu způsobenou dodavateli či uchazeči o veřejnou zakázku je pak občanskoprávním odpovědnostním vztahem.
[4] Autor velmi děkuje P.Sedláčkovi z ÚOHS za konzultaci k tomuto textu
[5] De facto znovu
[6] Na meritorním výsledku správního řízení zcela závislá
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
Jedna z prvních právních regulací v historii vznikla například ve Francii v 16. století – tématika veřejných zakázek byla součástí francouzského stavebního řádu (1535), nebo později v Rakousku pak nařízením 61/1909 ř.j., o zadávání státních dodávek a prací.[1]
Stávající zákon o veřejných zakázkách definuje veřejnou zakázku jako zakázku realizovanou na základě smlouvy mezi zadavatelem a jedním či více dodavateli, jejichž předmětem je úplatné poskytnutí dodávek či služeb nebo úplatné provedení stavebních prací.
Veřejnou zakázkou můžeme z ekonomického pohledu hlediska chápat jako maximálně účelnou alokaci zdrojů, kterou zadavatel sleduje obvyklé ekonomicko-sociální cíle.
Z ekonomického pohledu jsou veřejné zakázky určeny k věcnému a materiálnímu zabezpečení chodu převážně orgánů veřejné správy. A to takovými plněními, jež si tyto orgány nemohou či z ekonomických důvodů ani nechtějí zabezpečit svými prostředky (pracovníky). A současně se realizací veřejných zakázek sledují společensky prospěšné cíle spočívající např. ve snížení nezaměstnanosti a podpoře zaměstnávání specifických kategorií osob (zvýhodnění zdravotně postižených).[2]
Cui bono?
Hlavním cílem právní úpravy veřejných zakázek je zejména úspora veřejných prostředků. Přirozeně je otázkou jak se v praxi naplňování tohoto správného cíle reálně daří.[3]
Praktický problém – náklady řízení
Setkal jsem se zajímavou otázkou z praxe - co nastane v případě, že zadavatel obdržel od ÚOHS rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení a byly stanoveny náklady řízení. Předmětný zadavatel následně podá rozklad proti tomuto rozhodnutí a po odeslání rozkladu zruší (v předepsané době) zadávací řízení.
Kruciální otázka - bude hradit uvedené nebo jiné náklady řízení?[4]
Pakliže v době, kdy působí odkladný (suspenzivní) účinek rozkladu, a zadavatel provede "opatření k nápravě" ve smyslu ustanovení § 111 odst. 6. ZVZ - pozor, odlišovat od napadeným rozhodnutím ukládaného "nápravného opatření" dle ust. § 118 - to v důsledku znamená, že bude-li "opatření k nápravě" odpovídat ukládanému "nápravnému opatření", resp. návrhu navrhovatele na uložení nápravného opatření, a zjistí-li tuto okolnost předseda Úřadu v průběhu řízení o rozkladu ve smyslu ustanov. § 90 odst. 4 SŘ. Máme za velmi pravděpodobné, že se v průběhu řízení o rozkladu stane návrh navrhovatele na uložení (toho odpovídajícího) nápravného opatření žádostí zjevně bezpředmětnou ve smyslu § 66 odst. 1 písm. g) Spr.Ř.
Protože navrhovatelem navrhované (resp. podle SpŘ žádané) nápravné opatření nebude již možné[5] vzhledem k takto "nastalé skutečnosti" uložit. Takové správní řízení (nejen o rozkladu, ale i řízení nalézací) pak předseda ÚOHS ex lege zastaví. Učiní tak legálním postupem podle ust. § 90 odst. 4 SpŘ.
Pakliže se správní řízení ve věci vymezené návrhem zastaví, výrok o porušení ZVZ zadavatelem nenabude právní moc! A nemůže být tedy uložena ani[6] povinnost uhradit náklady správního řízení zadavatelem.
Situace, že se zadavatel při definici a přijímání vlastního "opatření k nápravě" nejspíše vydatně inspiroval nepravomocným "nápravným opatřením", resp. jeho nepravomocným odůvodněním je, dle mého soudu, okolností mimoprávní, tedy právně nevýznamnou a nezávažnou.
Říká se, že právo je jazyk a někteří právní teoretikové (např. J. B. White - The Legal Imagination, Boston, 1973) zastávají názor, že právo je umění . V předloženém článku jsme podívali na „umění” v oblasti práva veřejných zakázek a nákladů řízení.
V takto naznačeném případě, dle mého odborného názoru, nemůže být uložena povinnost uhradit náklady správního řízení zadavatelem.
Reklama
JUDr. Petr Kolman, Ph.D.,
právník, pedagog na PF MU Brno, člen RK ÚOHS
-----------------------------------
[*] Názory autora zde předložené jsou osobními názory nikoliv institucí, na kterých pracovně působí.
[1] Srov. JURČÍK, Radek. Veřejné zakázky a koncese. 2. doplněné vyd. Praha. Nakladatelství C. H. Beck. 2014. s. 1. ISBN 978-80-7400-443-8.
[2] Viz Jurčík R.: Veřejné zakázky a koncese, 2. vydání, 2014, s. 91, Praha: C.H.Beck, 2014
[3] Dodejme též fakt, že zadávání veřejných zakázek totiž není výkonem veřejné moci , jde o civilní kontraktační proces modifikovaný zvláštními předpisy závaznými pro veřejné zadavatele a další subjekty. Odpovědnost zadavatele za škodu způsobenou dodavateli či uchazeči o veřejnou zakázku je pak občanskoprávním odpovědnostním vztahem.
[4] Autor velmi děkuje P.Sedláčkovi z ÚOHS za konzultaci k tomuto textu
[5] De facto znovu
[6] Na meritorním výsledku správního řízení zcela závislá
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
