Quod licet Iovi (posouzení duševního stavu nevyšetřené osoby)
Lze odborně zkoumat duševní stav osoby, kterou znalec nikdy neviděl? Praxe se na tom neshoduje, respektive většinou se shoduje na zvláštní dvoukolejnosti: zadá-li to orgán činný v trestním řízení, je to přípustné a na základě takového posudku lze vydat rozhodnutí. Zadá-li to obhajoba, je to naprosto zásadní vada posudku způsobující jeho nepoužitelnost jako důkazu. Znalci latiny si vybaví rčení o božstvu a jistém sudokopytníkovi.
S odborným zájmem jsem zaznamenal novinové zprávy, jak orgány činné v trestním řízení zadaly posudek v kauze střelby na Filozofické fakultě.
Kupříkladu zde:
Střelec z fakulty netrpěl duševní poruchou, uvedla státní zástupkyně
„Motiv pachatele loňské tragické střelby na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy nebyl dán duševní poruchou. S odvoláním na zkoumání znalkyně v psychologii to při dnešním jednání sněmovního bezpečnostního výboru uvedla státní zástupkyně Jana Murínová. K dřívějším informacím, že se střelec v minulosti léčil na psychiatrii, žalobkyně poznamenala, že ne každý člověk, který vyhledá pomoc psychiatra, je nemocný.“ [1] (K dispozci >>> zde.)
Dodejme, že to není poprvé, co si orgány činné v trestním řízení zadaly posouzení duševního stavu mrtvého pachatele.
Zajímavé je srovnání soudní praxe, když je to naopak obhajoba, kdo objedná u svého znalce zkoumání duševního stavu osoby, kterou znalec nikdy nevyšetřil. Takové případy se občas dějí, je to ovšem naivní pokus, protože to dopadne třeba takto:
Psychiatr ženu nevyšetřil a napsal na ni posudek, dostal zákaz činnosti
„Okresní soud Plzeň-město rozhodl v případu pražského psychiatra Karla Hynka obžalovaného, že pro účely trestního řízení vypracoval posudek na poškozenou ženu, přestože se s ní nesetkal ani ji nevyšetřil. […] „Ne vždy se psychiatři musejí ve svých závěrech shodnout, ale zákon nezná možnost vypracovat posudek z psychiatrie nebo psychologie bez vyšetření dotčené osoby,“ odůvodnila verdikt soudkyně Miriam Kantorová.“ (K dispozici >>> zde.)
V zájmu spravedlnosti dodejme, že už jsme nepátrali, jaký byl pravomocný výsledek trestního řízení proti jmenovanému znalci; zde popsané odsouzení bylo pouze prvostupňové. Ať už ale dopadl jmenovaný znalec z pohledu trestní bezúhonnosti jakkoli, samotný posudek na duševní stav nevyšetřené osobu pravidelně končívá odmítnutý soudem a neprovedený jako důkaz, protože znalec přece MUSÍ dotyčného vyšetřit!
Závěr je tedy jasný:
- Když posudek bez vyšetření udělá znalec obhajoby, je to naprosto špatně.
- Když posudek bez vyšetření udělá znalec pracující pro orgány činné v trestním řízení, je to ÚPLNĚ V POŘÁDKU. Zadá-li to orgán, náhle to je vědecká metoda a náhle to poskytuje validní výsledky.
Jak se tomu říká? Už vím – spravedlnost po česku!
JUDr. Ing. Jan Vučka,
advokát v Praze*
Havlíčkových sadů 1526/7
120 00 Praha 2
Tel.: +420 775 188 252
E-mail: vucka@vucka.cz
[1] K (ne)existenci duševní poruchy/nemoci by se měl asi vyjadřovat spíš psychiatr než psycholog, ale zveřejněné usnesení o odložení oproti novinové zprávě uvádí obě profese.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
