Rozhovor s Katerynou Balaban
Kateryna Balaban je výkonnou ředitelkou pro Českou republiku od neziskové organizace Agilawyer Society.
1. Nedávno jste byla jmenována výkonnou ředitelkou pro Českou republiku od neziskové organizace Agilawyer Society. Můžete nám to trochu přiblížit?
AgiLawyer Society je nevládní organizace, která se zaměřuje na neziskové projekty a vzdělávání. V reakci na ukrajinskou situaci založila společnost AgiLawyer Society společně s advokátní kanceláří Holubová advokáti platformu s názvem UA.SUPPORT. Tato mezinárodní pro bono platforma spojuje ukrajinské uprchlíky, kteří potřebují právní pomoc, s příslušnými právníky. Přes platformu aktuálně přichází více než 100 žádostí týdně a poskytuje přes ni právní pomoc více než 150 dobrovolných právníků z 25 převážně evropských zemí. Od konce února, kdy platforma vznikla, jsem byla pověřena zaštiťovat její chod jako projektový manažer, následnou nabídku stát se výkonnou ředitelkou zastřešující organizace jsem s radostí přijala.
2. Proč se platforma UA.SUPPORT zaměřuje právě na právní pomoc?
Jak si zřejmě dokážete představit, mnoho ukrajinských uprchlíků potřebuje humanitární pomoc. Vzápětí ale zjistí, že naléhavě potřebují také právní pomoc, a to v oblastech jako jsou například žádosti o azyl, pracovní právo, podnikání, vzdělávání, zdravotní péče a rodinné právo. Proto jsme vytvořili platformu UA.SUPPORT jako místo, kde se setkávají žádosti uprchlíků s nabídkami právní pomoci dobrovolných právníků z celého světa a mohou pak společně pracovat na jejich vyřešení.
3. Co přesně obnáší projektové řízení takové online platformy?
Jsem vlastně mostem mezi lidmi v obtížných situacích a právníky. Komunikuji s oběma stranami a vyjasňuji požadavky. Dále školím právníky, jak platformu používat a samozřejmě dělám překlady, neboť mnoho uprchlíků hovoří pouze ukrajinsky.
4. Neziskové projekty to mají vždy o něco těžší – kde získáváte finanční prostředky pro fungování?
Aktuálně je projekt hrazen z prostředků advokátní kanceláře Holubová advokáti a AgiLawyer Society. Abychom mohli platformu dále rozvíjet a poskytovat tolik potřebnou právní pomoc, naléhavě se snažíme získat finance z dalších zdrojů.
5. Narodila jste se v ukrajinském městě Kropyvnytskyi (dříve Kirovohrad). Popsala byste se jako uprchlík?
To je pro mě těžká otázka, protože jsem do Česka přijela po začátku války, ale zároveň to byla plánovaná cesta, takže se vlastně jako uprchlík necítím.
6. Řeknete mi více o svých studiích a cestách po Evropě?
Bakalářský titul v oboru práva jsem ukončila na Národní univerzitě Ivana Franka ve Lvově. Poté jsem se přihlásila na magisterský studijní program se specializací na evropské a mezinárodní obchodní právo, který sdílí Národní univerzita Ivana Franka ve Lvově s Univerzitou Mykolase Romerise v litevském Vilniusu. Tento program mi umožnil studovat na obou univerzitách a poté získat 2 magisterské tituly. Také jsem absolvovala semestr na univerzitě ve Švýcarsku a dále pracovní stáž v Portugalsku.
7. Jak jste se vlastně dostala právě do České republiky?
Je to dlouhý příběh, ale pokusím se ho zkrátit. Poté, co jsem v lednu tohoto roku ukončila své druhé magisterské studium v Litvě, jsem chtěla využít možnost stáže a rozesílala všude svůj životopis. Během té doby jsem přijela navštívit svou kamarádku v České republice, která mi představila svého spolubydlícího, právníka, a ten mi doporučil poslat životopis do Holubová advokáti, což jsem udělala. Poté jsem se vrátila na Ukrajinu a tam obdržela pozvánky na stáž, z čehož jedna byla právě od Holubová advokáti. Zvažovala jsem, kterou stáž si vybrat, když 24. února vtrhla do mé země válka. (Pro zajímavost – magisterský diplom jsem obdržela poštou ještě 23.) Poté jsem si nebyla vůbec jistá, zda se mi podaří odjet. Za pár dní jsem měla telefonát se Štěpánem a Lucií z Holubová advokáti, a ti mi řekli o projektu UA.SUPPORT, který má pomáhat Ukrajincům. V tu chvíli jsem si řekla, že musím jet. Protože v rámci tohoto projektu a s využitím své specializace můžu pomáhat mnohem více a šířeji, o něco raději než doma s přípravou molotovova koktejlu. Jenže dostat se do jiné země je velmi velmi obtížné, když probíhá válka, a všude číhá nebezpečí. Já měla to štěstí, že jsem stihla evakuační vlak do Lvova, a 6. března jsem přijela autobusem do České republiky.
8. Co vaše rodina? Uvažují o přesunu mimo Ukrajinu?
Celá moje rodina zůstává na Ukrajině a o přesunu neuvažuje.
9. Máte nějaké plány do budoucna?
Abych byla upřímná, nemám. Jen se snažím žít "každodenní" život.
10. Co by Vám aktuálně udělalo největší radost?
Vědomí, že se nemusím bát o život svých rodičů a přátel.
Lucie Hofmanová,
AgiLawyer Society
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
