Smlouva o převodu obchodního podílu

Smlouva o převodu obchodního podílu jakožto samostatný smluvní typ je upravena v § 115 obchodního zákoníku (zákon 513/1991 Sb.). Na jejím základě se převádí obchodní podíl (případně jeho část) na společnosti s ručením omezeným ze současného společníka (tzv. převodce) na jinou osobu (tzv. nabyvatele). Nabyvatelem může být jak jiný ze společníků téže společnosti, tak i třetí osoba. Společenská smlouva může převod obchodního podílu zcela vyloučit, případně jej může podmínit souhlasem valné hromady. Smlouva o převodu obchodního podílu musí mít písemnou formu a podpisy obou smluvních stran musí být úředně ověřeny. Není-li nabyvatel již společníkem, je třeba, aby smlouva obsahovala jeho prohlášení o tom, že přistupuje ke společenské smlouvě společnosti (případně stanovám, pokud byly vydány). Dle judikaturní praxe je dále nezbytné, aby smlouva o převodu obchodního podílu obsahovala určení, zda jde o převod úplatný či bezplatný.

Je zřejmé, že k dosažení účelu sledovaného dotazem nepostačuje „pouhé“ odložení účinnosti celé smlouvy o převodu obchodního podílu ve vazbě na zaplacení ceny obchodního podílu. Důvodem je okolnost, že v takovém případě by nabyvateli nevznikla ani povinnost zaplatit převodní cenu, tj. nemohla by být naplněna podmínka, jejímž splněním je samotný převod obchodního podílu podmíněn.

Navíc, plnění z neúčinné smlouvy (tj. zaplacení převodní ceny) se považuje za tzv. plnění bez právního důvodu a nikoli za plnění ze smlouvy. To znamená, že převodci, který by kupní cenu obdržel, by vznikla povinnost ji nabyvateli vrátit jako tzv. bezdůvodné obohacení.
 
 Judikatura nicméně v tomto směru dospěla k závěru, že je možné „odložit účinnost smlouvy“ pouze ve vztahu k nabytí obchodního podílu. Tento závěr obsahuje např. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Odo 1241/2004, ze dne 7. února 2006, které je volně dostupné na internetových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz.

V tomto rozhodnutí Nejvyšší soud vyšel z analogie s tzv. výhradou vlastnictví, což je smluvní ujednání podmiňující nabytí vlastnického práva kupujícím k zakoupené věci zpravidla až úplným zaplacením kupní ceny. Jinými slovy výhradou vlastnictví se v praxi rozumí různorodá smluvní ujednání typu „prodávající zůstává až do úplného zaplacení kupní ceny vlastníkem prodávané věci“ apod. Blíže o výhradě vlastnictví viz § 445 obchodního zákoníku.

Na základě podobných znaků a účelu smlouvy kupní se smluvou o převodu obchodního podílu tedy Nejvyšší soud dovodil, že ustanovení § 445 obchodního zákoníku o výhradě vlastnictví lze analogicky použít i pro účely převodu obchodního podílu.

Závěr je proto následující – ve smlouvě o úplatném převodu obchodního podílu se smluvní strany mohou dohodnout na tom, že se nabyvatel stává majitelem obchodního podílu až potom, co v plném rozsahu uhradí převodní cenu.