Systematika nového zákona o zadávání veřejných zakázek
Ve druhé půlce dubna 2015 byl do knihovny připravované legislativy vložen návrh zákona o zadávání veřejných zakázek (dále také jen „Zákon“)[1], který by měl nahradit stávající zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, ale rovněž zákon č. 139/2006 Sb., o koncesních smlouvách a koncesním řízení (koncesní zákon), ve znění pozdějších předpisů. Zpracování zcela nového textu je přitom reakcí na přijetí tří nových evropských směrnic regulujících veřejné zadávání[2]. Cílem tohoto článku je seznámit odbornou veřejnost se základními parametry navrhované právní úpravy z hlediska systematického a obsahového.
Členění Zákona
Návrh Zákona čítá 258 paragrafů a je členěn celkem do 17 částí.
Část první a druhá – základní ustanovení. Jde o souhrn základních ustanovení, v nichž jsou vymezeny základní pojmy jako veřejná zakázka, zadavatel či dodavatel. Dále jsou zde vyjmenovány zásady zadávacích řízení či výjimky z povinnosti postupovat podle Zákona. Upravena je zde rovněž otázka spolupráce zadavatelů, druhů a režimů veřejných zakázek, stanovení předpokládané hodnoty, zastoupení zadavatele, střetu zájmů a dalších obecných otázek souvisejících se zadávacím řízením.
Část třetí – zadávání v podlimitním režimu včetně zjednodušeného podlimitního řízení.
Část čtvrtá – zadávání v nadlimitním režimu. V této části se vymezují druhy zadávacích řízení včetně nového řízení o inovačním partnerství a určují se jejich specifika. Dále se zde nachází úprava kvalifikace, respektive základní a profesní způsobilosti a ekonomické
a technické kvalifikace, technických podmínek, jakož i celá řada souvisejících otázek (např. uveřejnění zadávacích podmínek a jejich vysvětlování či změna, rozdělování veřejných zakázek na části, podmínky sestavení nabídek, využití poddodavatele, otevírání obálek, mimořádně nízká nabídková cena, hodnocení nabídek podle kritéria ekonomické výhodnosti nabídky, průběh elektronické aukce, výběr či vyloučení dodavatele, důvody zrušení zadávacího řízení).
Část pátá – zadávání ve zjednodušeném režimu.
Část šestá – zadávání zvláštními postupy. V této části je upraveno zadávání na základě rámcové dohody, v dynamickém nákupním systému či v rámci soutěže o návrh.
Část sedmá – zadávání sektorových veřejných zakázek.
Část osmá – zadávání koncesí.
Část devátá – zadávání v oblasti obrany nebo bezpečnosti.
Část desátá – společná ustanovení k zadávacím řízením. Zde se nachází úprava uveřejňování včetně úpravy elektronických nástrojů. Dále jsou zde obsažena pravidla týkající se profilu zadavatele, elektronických katalogů, uchovávání dokumentace o zadávacím řízení, písemné zprávy zadavatele, komunikace mezi zadavatelem a dodavatelem, ochrany informací apod.
Část jedenáctá – uveřejňování smluv.
Část dvanáctá – fakturace. Zde se zavádí jediné pravidlo, a to že zadavatel nesmí odmítnout fakturu z důvodu jejího formátu, je-li tento formát v souladu s evropským standardem elektronické faktury.
Část třináctá – změna a ukončení závazku ze smlouvy. Za pozornost v této části stojí zejména nové vymezení podstatných, respektive nepodstatných změn závazků ze smlouvy.
Část čtrnáctá – informační systém o veřejných zakázkách. Zde se nachází úprava související s Věstníkem veřejných zakázek a seznamem kvalifikovaných dodavatelů.
Část patnáctá – ochrana proti nesprávnému postupu zadavatele. Tato část upravuje postupy související s podáním a vyřízením námitek, jakož i s dohledem nad dodržováním Zákona ze strany Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Rovněž tu jsou vymezeny správní delikty a sankce, které za ně lze uložit. Není bez zajímavosti, že nově jsou v návrhu Zákona upraveny výhradně správní delikty zadavatele, nikoli však dodavatele.
Část šestnáctá – přechodná a závěrečná ustanovení.
Část sedmnáctá – účinnost. Zákon nabude účinnosti prvním dnem třetího kalendářního měsíce pod ni jeho vyhlášení. Některá ustanovení však nabydou účinnosti později. Zajímavě pak co do legislativního uchopení působí výjimka z výjimky obsažená v § 258 odst. 3 Zákona.
Uživatelská přístupnost
Pokud se jedná o přehlednost a uživatelskou přístupnost Zákona, nezdá se, že by došlo oproti stávající úpravě k posunu k lepšímu.
Rozsah
Zákon je značně rozsáhlý, když upravuje vedle zadávání veřejných zakázek rovněž zadávání koncesí. Jakkoli toto sloučení z hlediska teoretického vnímám pozitivně, neboť většina postupů při zadávání se v obou případech překrývá, obávám se, že pro praxi takovým přínosem nebude.
Práce s pojmy
Uživatelskou berličku v podobě stávajícího § 17 zákona o veřejných zakázkách, kterým byly v souhrnu vymezeny alespoň některé dále používané pojmy, navrhovatel do Zákona nezapracoval. Naopak došlo k rozmělnění, kdy jsou elementární pojmy vymezovány v rámci ustanovení věnujících se konkrétní problematice. Přitom označení některých paragrafů ne vždy poskytne přesnou představu o tom, co je jejich obsahem. Příkladem lze uvést vymezení pojmů „žádost o účast“ nebo „nabídka“ v rámci § 37 upravujícího kritéria pro výběr dodavatele.
Nesystematicky působí práce s pojmy, když řada z nich je používána dříve, než je vymezen jejich obsah. Příkladem lze uvést pojmy jako je „uveřejnění“, „profil zadavatele“, „sektorová veřejná zakázka“ apod. Jakkoli taková úprava v podstatě odpovídá dosavadní právní úpravě, od komplexní změny jsem si osobně slibovala jiný přístup.
Dále považuji za vhodné upozornit, že v souvislosti s užíváním nedokonavého pojmu „zadávání“ může v budoucnu docházet k výkladovým nejasnostem, když dokonavá podoba tohoto pojmu je v Zákoně definována. Zadáním se totiž ve smyslu § 2 odst. 1 Zákona rozumí „uzavření úplatné smlouvy“. Těžkosti tak mohou vznikat např. při výkladu § 7 odst. 1 Zákona, kde se uvádí, že „rozhodným právem pro zadávání veřejné zakázky a jeho přezkum je …“. Uvedený text může vést k dvojímu výkladu, tedy, že se stanovuje rozhodné právo jen pro uzavření smlouvy (uzavírání smluv) anebo pro průběh zadávacího řízení. Obdobně
u § 8 odst. 6 Zákona apod.
Systematika
Z uživatelského hlediska se domnívám, že návrh působí nepřehledně. Mám za to, že by bylo vhodné nejprve upravit zadávání v nadlimitním režimu, a teprve poté ostatní režimy
či způsoby zadávání. Důvody pro takovýto postup vidím přinejmenším dva. Zaprvé, úprava zadávání v nadlimitním režimu je ze všech nejobsáhlejší, přičemž se na ní napříč ostatními režimy a způsoby zadávání odkazuje. Zadruhé, je úprava zadávání v nadlimitním režimu nejpřísnější a systematicky by se tak v Zákoně postupovalo metodou od nejpřísnějšího k mírnějšímu. Aktuální podoba, kdy je nejprve upraveno zadávání v podlimitním režimu s odkazy na nadlimitní úpravu, následně je upraveno zadávání v nadlimitním režimu a poté zadávání v režimu zjednodušeném opět s odkazy na nadlimitní úpravu, není uživatelsky příliš přátelská.
Osobně bych rovněž uvítala sloučení přinejmenším části druhé a části desáté do úvodu Zákona, když část druhá upravuje „Základní ustanovení o zadávacích řízeních“ a část desátá „Společná ustanovení k zadávacím řízením“.
Závěrečné zhodnocení
Jakkoli navrhovatel nejde cestou novelizace stávající právní úpravy, nýbrž se uchýlil k přípravě zcela nového právního předpisu, nelze se ubránit dojmu, že namísto komplexního návrhu je překládáno pouze širší přepracování dosavadního zákona o veřejných zakázkách. Potenciálu nové právní úpravy tedy navrhovatel ke škodě věci nevyužil.
S ohledem na stádium přípravy a nastavenému harmonogramu, kdy vláda by finální podobu Zákona měla projednat v červnu letošního roku, přičemž tento by měl nabýt účinnosti nejpozději dne 18. dubna 2016, je velmi nepravděpodobné, že by došlo ke komplexnímu přepracování návrhu Zákona. Na systematičtější přístup si tak nejspíš budeme muset počkat do dalšího zákona.
Mgr. Adela Riegerová,
právník
email: a.riegerova@gmail.com
--------------------------------------------------------------------------------
[1] Viz - dostupné na www, k dispozici >>> zde.
[2] Jde o směrnice 2014/24/EU ze dne 26. února 2014 o zadávání veřejných zakázek a o zrušení směrnice 2014/18/EU, 2014/25/EU ze dne 26. února 2014 o zadávání zakázek subjekty působícími v odvětví vodního hospodářství, energetiky, dopravy a poštovních služeb a o zrušení směrnice 2004/17/EU, a 2014/23/EU ze dne 26. února 2014 o udělování koncesí.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
