7. 11. 2001
ID: 15345upozornění pro uživatele
Účastníci konkursního řízení
V době od podání návrhu do právní moci usnesení o prohlášení konkursu nebo usnesení o zamítnutí návrhu na prohlášení konkursu anebo usnesení o zastavení konkursního řízení jsou účastníky konkursního řízení dlužník a věřitelé (popřípadě jiné osoby), kteří podali návrh.
V době od podání návrhu do právní moci usnesení o prohlášení konkursu nebo usnesení o zamítnutí návrhu na prohlášení konkursu anebo usnesení o zastavení konkursního řízení jsou účastníky konkursního řízení dlužník a věřitelé (popřípadě jiné osoby), kteří podali návrh.
Doručením usnesení o prohlášení konkursu se „známý věřitel” (§ 13 odst. 2 zákona) nestává účastníkem konkursního řízení a není ani oprávněn proti tomuto usnesení podat odvolání.
Po prohlášení konkursu jsou účastníky konkursního řízení úpadce a věřitelé, kteří přihlásili své pohledávky do konkursu. Konkursní věřitelé se účastníky konkursního řízení stávají dnem, kdy jejich přihláška došla soudu. Podáním přihlášky pohledávky konkursní věřitel nezískává legitimaci k podání odvolání proti usnesení soudu prvního stupně o prohlášení konkursu, ani k podání dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto ve věci prohlášení konkursu.
Ustanovení § 90 o. s. ř. se v konkursním řízení nepoužije.
V jednotlivých fázích konkursního řízení je okruh účastníků řízení odlišně upraven.
V době od podání návrhu do právní moci usnesení o prohlášení konkursu jsou účastníky konkursního řízení dlužník a věřitelé, kteří podali návrh, případně další osoby, jimž zvláštní zákon přiznává legitimaci k podání návrhu, jestliže takový návrh podaly (srov. § 4 odst. 1 a § 7 zákona). Uvedené obdobně platí i tehdy, jestliže soud prvního stupně návrh na prohlášení konkursu zamítl, popřípadě řízení zastavil.
V případě, že konkurs na majetek dlužníka byl prohlášen, jsou nadále účastníky konkursního řízení dlužník, jenž se stal úpadcem (srov. § 13 odst. 4, větu druhou, zákona), a věřitelé, kteří přihlásili své pohledávky do konkursu (konkursní věřitelé). Společné mají tyto fáze konkursního řízení to, že účastníkem řízení tu je (a vždy musí být) dlužník (úpadce). Ani věřitel, k jehož návrhu byl konkurs na majetek dlužníka prohlášen, se nestane účastníkem té části konkursního řízení, jež počíná běžet prohlášením konkursu, jestliže včas (srov. § 22 odst. 2 zákona) nepřihlásil svou pohledávku u konkursního soudu. Opomenul-li přihlášku podat, končí účast tohoto věřitele v řízení právní moci usnesení o prohlášení konkursu.
Protože účast věřitelů v řízení po prohlášení konkursu se zakládá okamžikem, kdy se stali „konkursními věřiteli”, a protože konkursními věřiteli jsou věřitelé, kteří uplatňují v konkursu své nároky (srov. § 7 zákona), považují se konkursní věřitelé za účastníky konkursního řízení ode dne, kdy jejich přihláška došla soudu. Tímto způsobem se zakládá jejich účastenství pro fázi konkursního řízení, která započala prohlášením konkursu. V případě, že tyto osoby nebyly účastníky předcházející fáze konkursního řízení, zahájené podáním návrhu na prohlášení konkursu, neboť nepodaly návrh na prohlášení konkursu, nejsou ani legitimovány k podání odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně o prohlášení konkursu nebo k podání dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto ve věci prohlášení konkursu; k podání těchto opravných prostředků jsou totiž legitimovány jen osoby, které se staly účastníky první fáze konkursního řízení (od 1. 4. 1998 plyne tento závěr výslovně z ustanovení § 12a odst. 1 zákona o konkursu a vyrovnání ve znění zákona č. 12/1998 Sb. ČR).
Rozdíly, jež se v rozhodovací praxi soudů projevují při posuzování účastenství v jednotlivých fázích konkursního řízení, plynou v první řadě z toho, jak se liší názory soudů co do definice účastenství v konkursu (srov. § 90 a § 94 o. s. ř.). Vrchní soud v Olomouci např. pod sp. zn. 2 Ko 70/96 formuloval závěr, podle kterého okruh účastníků řízení o návrhu na prohlášení konkursu je vymezen ustanovením § 90 o. s. ř., a podá-li tento návrh jiná osoba než dlužník, vystupuje dlužník jako odpůrce. Oproti tomu Vrchní soud v Praze pod sp. zn. 4 Ko 314/96 vymezil okruh účastníků konkursního řízení jen odkazem na ustanovení § 7 zákona. Oba soudy přitom rozhodovaly o odvolání „známého věřitele” (§ 13 odst. 2 zákona) proti usnesení o prohlášení konkursu a oba odvolání jako podané osobou neoprávněnou (§ 218 odst. 1 písm. b) o. s. ř.) odmítly.
Ustanovení občanského soudního řádu se pro konkursní řízení přiměřeně použijí, jen nestanoví-li jinak zákon o konkursu a vyrovnání (srov. § 3 odst. 1 zákona). Má-li zákon o konkursu a vyrovnání samostatné ustanovení, kterým vymezuje účastníky řízení (§ 7 zákona), a je-li okruh účastníků řízení dále (v porovnání s občanským soudním řádem odlišně) definován uvedením osob k podání návrhu (případně dalšího návrhu) na prohlášení konkursu oprávněných (§ 4 zákona), pak již není namístě definovat účastníky konkursního řízení způsobem jiným. Úprava účastenství v konkursu tedy stojí na zásadě, že účastníkem je ten, koho zákon o konkursu a vyrovnání za účastníka označí (takto je mimochodem také definováno účastenství v ustanovení § 90 druhé části, věty o. s. ř.). Odtud plyne závěr, že ustanovení § 90 o. s. ř. se v konkursním řízení nepoužije ani přiměřeně.
Takové určení okruhu účastníků konkursního řízení potvrzuje jako správný závěr, podle nějž „známý věřitel” (§ 13 odst. 2 zákona) účastníkem první fáze konkursního řízení není a nestává se jím ani doručením usnesení o prohlášení konkursu (§ 13 odst. 2 zákona); proto není oprávněn podat proti usnesení o prohlášení konkursu odvolání (srov. § 218 odst. 1 písm. b) o. s. ř.), a to bez zřetele k tomu, zda po prohlášení konkursu přihlásil svou pohledávku u soudu.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
Doručením usnesení o prohlášení konkursu se „známý věřitel” (§ 13 odst. 2 zákona) nestává účastníkem konkursního řízení a není ani oprávněn proti tomuto usnesení podat odvolání.
Po prohlášení konkursu jsou účastníky konkursního řízení úpadce a věřitelé, kteří přihlásili své pohledávky do konkursu. Konkursní věřitelé se účastníky konkursního řízení stávají dnem, kdy jejich přihláška došla soudu. Podáním přihlášky pohledávky konkursní věřitel nezískává legitimaci k podání odvolání proti usnesení soudu prvního stupně o prohlášení konkursu, ani k podání dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto ve věci prohlášení konkursu.
Ustanovení § 90 o. s. ř. se v konkursním řízení nepoužije.
V jednotlivých fázích konkursního řízení je okruh účastníků řízení odlišně upraven.
V době od podání návrhu do právní moci usnesení o prohlášení konkursu jsou účastníky konkursního řízení dlužník a věřitelé, kteří podali návrh, případně další osoby, jimž zvláštní zákon přiznává legitimaci k podání návrhu, jestliže takový návrh podaly (srov. § 4 odst. 1 a § 7 zákona). Uvedené obdobně platí i tehdy, jestliže soud prvního stupně návrh na prohlášení konkursu zamítl, popřípadě řízení zastavil.
V případě, že konkurs na majetek dlužníka byl prohlášen, jsou nadále účastníky konkursního řízení dlužník, jenž se stal úpadcem (srov. § 13 odst. 4, větu druhou, zákona), a věřitelé, kteří přihlásili své pohledávky do konkursu (konkursní věřitelé). Společné mají tyto fáze konkursního řízení to, že účastníkem řízení tu je (a vždy musí být) dlužník (úpadce). Ani věřitel, k jehož návrhu byl konkurs na majetek dlužníka prohlášen, se nestane účastníkem té části konkursního řízení, jež počíná běžet prohlášením konkursu, jestliže včas (srov. § 22 odst. 2 zákona) nepřihlásil svou pohledávku u konkursního soudu. Opomenul-li přihlášku podat, končí účast tohoto věřitele v řízení právní moci usnesení o prohlášení konkursu.
Protože účast věřitelů v řízení po prohlášení konkursu se zakládá okamžikem, kdy se stali „konkursními věřiteli”, a protože konkursními věřiteli jsou věřitelé, kteří uplatňují v konkursu své nároky (srov. § 7 zákona), považují se konkursní věřitelé za účastníky konkursního řízení ode dne, kdy jejich přihláška došla soudu. Tímto způsobem se zakládá jejich účastenství pro fázi konkursního řízení, která započala prohlášením konkursu. V případě, že tyto osoby nebyly účastníky předcházející fáze konkursního řízení, zahájené podáním návrhu na prohlášení konkursu, neboť nepodaly návrh na prohlášení konkursu, nejsou ani legitimovány k podání odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně o prohlášení konkursu nebo k podání dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto ve věci prohlášení konkursu; k podání těchto opravných prostředků jsou totiž legitimovány jen osoby, které se staly účastníky první fáze konkursního řízení (od 1. 4. 1998 plyne tento závěr výslovně z ustanovení § 12a odst. 1 zákona o konkursu a vyrovnání ve znění zákona č. 12/1998 Sb. ČR).
Rozdíly, jež se v rozhodovací praxi soudů projevují při posuzování účastenství v jednotlivých fázích konkursního řízení, plynou v první řadě z toho, jak se liší názory soudů co do definice účastenství v konkursu (srov. § 90 a § 94 o. s. ř.). Vrchní soud v Olomouci např. pod sp. zn. 2 Ko 70/96 formuloval závěr, podle kterého okruh účastníků řízení o návrhu na prohlášení konkursu je vymezen ustanovením § 90 o. s. ř., a podá-li tento návrh jiná osoba než dlužník, vystupuje dlužník jako odpůrce. Oproti tomu Vrchní soud v Praze pod sp. zn. 4 Ko 314/96 vymezil okruh účastníků konkursního řízení jen odkazem na ustanovení § 7 zákona. Oba soudy přitom rozhodovaly o odvolání „známého věřitele” (§ 13 odst. 2 zákona) proti usnesení o prohlášení konkursu a oba odvolání jako podané osobou neoprávněnou (§ 218 odst. 1 písm. b) o. s. ř.) odmítly.
Ustanovení občanského soudního řádu se pro konkursní řízení přiměřeně použijí, jen nestanoví-li jinak zákon o konkursu a vyrovnání (srov. § 3 odst. 1 zákona). Má-li zákon o konkursu a vyrovnání samostatné ustanovení, kterým vymezuje účastníky řízení (§ 7 zákona), a je-li okruh účastníků řízení dále (v porovnání s občanským soudním řádem odlišně) definován uvedením osob k podání návrhu (případně dalšího návrhu) na prohlášení konkursu oprávněných (§ 4 zákona), pak již není namístě definovat účastníky konkursního řízení způsobem jiným. Úprava účastenství v konkursu tedy stojí na zásadě, že účastníkem je ten, koho zákon o konkursu a vyrovnání za účastníka označí (takto je mimochodem také definováno účastenství v ustanovení § 90 druhé části, věty o. s. ř.). Odtud plyne závěr, že ustanovení § 90 o. s. ř. se v konkursním řízení nepoužije ani přiměřeně.
Takové určení okruhu účastníků konkursního řízení potvrzuje jako správný závěr, podle nějž „známý věřitel” (§ 13 odst. 2 zákona) účastníkem první fáze konkursního řízení není a nestává se jím ani doručením usnesení o prohlášení konkursu (§ 13 odst. 2 zákona); proto není oprávněn podat proti usnesení o prohlášení konkursu odvolání (srov. § 218 odst. 1 písm. b) o. s. ř.), a to bez zřetele k tomu, zda po prohlášení konkursu přihlásil svou pohledávku u soudu.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
