Whistleblowing – vnitřní oznámení nebo zveřejnění

Směrnicí stanovené způsoby oznámení se zásadně neliší od těch, které jsou zakotveny v již existujících právních úpravách. Ku příkladu ve Velké Británii je stanoven třístupňový mechanismus, kdy oznamovatel má nejprve podat vnitřní oznámení, následně se obrátit na kontrolní orgán v dané oblasti a až v případě nedostatečné reakce i na širší veřejnost (média či neziskové organizace).[2]

Způsobem oznámení, k jehož využití Směrnice vybízí nejvíce, je podání prostřednictvím interního oznamovacího systému. Systém vnitřního oznámení byl rovněž upřednostňován i původním návrhem zákona o ochraně oznamovatelů.[3] Tímto přístupem je dotčenému subjektu poskytnuta určitá kontrola nad vzniklou situací a možnost věc vyřešit interně.

Klíčovou postavou vnitřního oznamovacího systému je tzv. příslušná osoba. Příslušná osoba je jako jediná oprávněna znát identitu oznamovatele, pokud byla sdělena, jelikož oznámení lze podat i anonymně. Dále vede následnou komunikaci a posuzuje důvodnost oznámení. Příslušná osoba dále nese odpovědnost za ochranu oznamovatelů.[4] Její povinnost zachovávat důvěrnost ohledně totožnosti oznamovatele vyplývá přímo ze Směrnice, proto při úmyslném odhalení bude odpovědná za vzniklou škodu. Rovněž, pokud příslušná osoba zanedbá své povinnosti (např. tím, že kvůli nedbalému uchování bude oznámení přístupné dalším osobám, které mohou oznámení zveřejnit), bude se jednat o porušení povinnosti stanovené Směrnicí. V takovém případě můžeme z občanského zákoníku dovodit domněnku nedbalosti, kdy příslušná osoba bude za škodu odpovídat i za toto zanedbání svých povinností.

K přímému zveřejnění je dle Směrnice možno přistoupit, pokud již dříve bylo podáno interní a externí oznámení, ale v reakci na něj nebylo přijato žádné nápravné opatření.[5] Dále je připuštěno v situaci, kdy existuje zvýšené riziko nenapravitelné újmy, zjevného ohrožení veřejného zájmu či malá vyhlídka účinného řešení porušení.

Reklama

Efektivní právní psaní s AI: Od koncepce po finální dokument (online - živé vysílání) - 4.11.2025

4.11.2025 13:003 975 Kč s DPH
3 285 Kč bez DPH

Koupit

Přímým zveřejněním dochází k zásadnějšímu zásahu do pověsti dotčeného subjektu. Šířením v médiích se případ rychle dostane do povědomí veřejnosti, často bez možnosti reagovat nebo zveřejnit relevantní skutečnosti. Zveřejněním šokujícího oznámení, pravdivého či nepravdivého, může dotčenému subjektu vzniknout značná újma na pověsti i finanční ztráta.  Příslušná osoba za výše nastíněných podmínek bude nést odpovědnost i za tyto následky.

Nevhodně nastavený systém vnitřních oznámení s nesprávně zvolenou příslušnou osobou může vyústit do přímého zveřejnění, jako tomu bylo i v případě J. Klouzala. Ten opakovaně informoval vedoucí pracovníky Ministerstva zahraničních věcí o pochybnostech v oblasti zadávání veřejných zakázek. K důslednému řešení nedošlo, namísto toho byl p. Klouzal označen za paranoika a odrazován od další činnosti. Nakonec byl donucen na svou funkci rezignovat a došlo k ukončení jeho pracovního poměru. Neúspěšný oznamovatel následně zahájil spolupráci s Nadačním fondem proti korupci, který mu poskytl právní pomoc a úzce s ním na této kauze spolupracoval. V letech 2012 až 2013 bylo ke kauze zveřejněno víc než 30 článků.[6]

Výše zmíněné demonstruje klíčovou roli příslušné osoby a funkčního systému vnitřního oznámení. Mezi důležitá kritéria pro správný výběr této osoby lze zařadit její znalosti postupu ochrany, nestrannost a důvěryhodnost. Zásadní je také interní vymezení funkce příslušné osoby, kterou je nutné oddělit od běžných vnitřních postupů. Aby mohla osoba funkci správně plnit, není možné ji za výkon funkce nijak postihnout.[7] Za ideální příslušnou osobu lze považovat zaměstnance s vyšším morálním kreditem, znalého relevantní právní regulace a dbajícího na plnění svých povinností. Tuto roli je možné svěřit i externí osobě. Zaměstnavatelé a další dotčené subjekty nastavující vnitřní oznamovací systém by toto měli mít na paměti, protože pouze s vhodně vybranou příslušnou osobou je možné zajistit efektivní ochranu, kterou evropská směrnice zamýšlí a požaduje.

Mgr. Magdaléna Kráľová,
advokátní koncipientka

Tereza Dvořáčková,
právní asistentka