Zpráva o odepřeném přijetí nebo o odepřeném zaplacení směnky

Osobou povinnou podat zprávu o odepření přijetí nebo o odepření zaplacení směnky je předně její majitel. Ten musí informovat svého indosanta (tj. osobu, od které směnku rubopisem  - indosací - získal), výstavce směnky a jejich avalisty (tedy směnečné ručitele těchto osob).

Tato první zpráva musí být učiněna do čtyř pracovních dní následujících po dni protestu odepření přijetí nebo odepření zaplacení směnky. Do této lhůty se nezapočítává den, v průběhu něhož k odepření přijetí nebo zaplacení směnky došlo. Lhůta je dodržena, pokud byla v jejím průběhu zpráva odeslána. Je-li tato podmínka splněna, může zpráva svému adresátovi dojít i po skončení této lhůty.

Obsahuje-li směnka doložku „bez útrat", „bez protestu“ apod., tedy je-li v ní protestace prominuta, je lhůta ke splnění notifikační povinnosti taktéž čtyřdenní. Z logiky věci ale vyplývá, že začíná běžet od jiného dne než je den protestu. Dnem, od kterého tato lhůta začíná běžet, je proto den následující po dni předložení směnky k přijetí nebo k placení.

Majitel směnky však není jedinou osobou, která je povinna zprávu o odepření přijetí nebo o odepření zaplacení směnky podat. Dalšími povinnými osobami jsou indosanti, kteří tuto zprávu obdrželi, tedy vůči nimž byla notifikační povinnost (ať  již majitelem směnky nebo jiným indosantem) splněna.

Každý takovýto indosant musí do dvou pracovních dní poté, kdy dostal zprávu, vyrozumět svého indosanta a jeho případného avalistu o zprávě, kterou dostal, a sdělit mu jména a adresy těch, kdož předtím podali zprávu.

Může se stát, že některý indosant buď svoji adresu neudá na směnce vůbec, případně nečitelně. V takovém případě splní osoba mající mu podat zprávu svoji povinnost tím, že namísto něj notifikuje indosanta, který ho předchází. Toto pravidlo se však nevztahuje k výstavci směnky a k jednotlivým avalistům – těm je nutno podat zprávu vždy a je nepodstatné, že je třeba jejich adresa na směnce nečitelná nebo zcela chybí.

Z komentovaného ustanovení dále vyplývá, že zprávu lze dát v každé formě, tj. ústně, písemně, ale i konkludentně (mlčky) pouhým vrácením směnky. Písemnou formu lze jen doporučit, a to i s ohledem na to, že každý, kdo zprávu podal, musí dokázat, že tak učinil v předepsané lhůtě.

Jak již bylo zmíněno v úvodu, ten kdo zprávu nepodal, případně kdo její podání nebude moci v případě sporu prokázat, odpovídá ze zákona za škodu, která byla jeho nedbalostí (či dokonce úmyslem) způsobena. Rozsah náhrady škody je nicméně zákonem limitován, a to maximálně do výše směnečné sumy uvedené na směnce.