Popření pohledávky
Popření pohledávky přihlášeným věřitelem nemá po dobu trvání reorganizace vliv ani na zjištění (a následné uspokojení) popřené pohledávky, ani na hlasovací právo věřitelů, jejichž pohledávka byla popřena. Skutečnost, že se takové popření pohledávky považuje za žalobu, kterou věřitel uplatnil u insolvenčního soudu své popření vůči věřiteli, který pohledávku přihlásil, čímž byl zahájen incidenční spor, na výše uvedeném závěru nic nemění; právně významné účinky takto zahájeného řízení by totiž (fakticky) nastaly (mohly nastat) jen v souvislosti s (případnou) přeměnou reorganizace v konkurs. Neodmítne-li insolvenční soud popření pohledávky přihlášeným věřitelem, považuje se takové popření pohledávky za žalobu, kterou věřitel uplatnil u insolvenčního soudu své popření vůči věřiteli, který pohledávku přihlásil (§ 200 odst. 5 insolvenčního zákona). Tím byl sice zahájen incidenční spor o určení pravosti, výše nebo pořadí přihlášené pohledávky (§ 159 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona), avšak právně významné účinky takto zahájeného řízení nastanou jen v souvislosti s (případnou) přeměnou reorganizace v konkurs. Popření pohledávky a zahájený incidenční spor tak ještě potenciálně mohou mít vliv na zjištění popřené pohledávky v závislosti na dalším průběhu insolvenčního řízení a změně způsobu řešení úpadku dlužníka; tím, že reorganizace skončila splněním reorganizačního plánu, které vzal insolvenční soud na vědomí, však popření pohledávky přestává mít vliv na zjištění popřené pohledávky trvale a nevratně. Následkem toho, že popření pohledávky přestává mít vliv na zjištění pohledávky, je přitom podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ztráta oprávnění vést incidenční spor.
(Usnesení Nejvyššího soudu České republiky č.j. 29 ICdo 107/2024-41 ze dne 15.7.2026)
Nejvyšší soud rozhodl v právní věci žalobce DOLGIT s. r. o. v likvidaci, se sídlem v P., zastoupeného JUDr. Mgr. M.D., advokátem, se sídlem v M., proti žalovanému CS RENT s. r. o., se sídlem v P., zastoupenému Mgr. P.B., advokátem, se sídlem v P., o popření pohledávky přihlášeným věřitelem, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 207 ICm 2968/2022, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka Riverland s. r. o., se sídlem v P., vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 98 INS 3235/2021, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. února 2024, č. j. 207 ICm 2968/2022, 103 VSPH 226/2023-24 (MSPH 98 INS 3235/2021), tak, že usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. února 2024, č. j. 207 ICm 2968/2022, 103 VSPH 226/2023-24 (MSPH 98 INS 3235/2021), se mění tak, že usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. února 2023, č. j. 207 ICm 2968/2022-13, se mění tak, že usnesení o přerušení řízení se nevydává.
Z odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Usnesením ze dne 6. února 2023, č. j. 207 ICm 2968/2022-13, Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) přerušil řízení podle § 109 odst. 2 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), do doby skončení reorganizace dlužníka Riverland s. r. o. [z důvodu trvající reorganizace dlužníka, odkazuje na § 336 odst. 4 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona)].
2. K odvolání žalobce (DOLGIT s. r. o. v likvidaci) Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 28. února 2024, č. j. 207 ICm 2968/2022, 103 VSPH 226/2023-24 (MSPH 98 INS 3235/2021), potvrdil usnesení insolvenčního soudu.
3. Odvolací soud vyšel z toho, že:
[1] Usnesením ze dne 10. ledna 2022, č. j. MSPH 98 INS 3235/2021-A-103, insolvenční soud (mimo jiné) zjistil úpadek dlužníka a jeho insolvenčním správcem ustanovil Ing. Lee Loudu, Ph.D. Usnesením ze dne 19. srpna 2022, č. j. MSPH 98 INS 3235/2021-B-69, insolvenční soud (mimo jiné) povolil reorganizaci dlužníka a usnesením ze dne 12. října 2023, č. j. MSPH 98 INS 3235/2021-B-175, schválil reorganizační plán dlužníka; odvolání žalovaného (CS RENT s. r. o., věřitele č. 8) proti tomuto usnesení odmítl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 21. prosince 2023, č. j. MSPH 98 INS 3235/2021, 1 VSPH 1246/2023-B-188 (jako podané neoprávněnou osobou).
[2] Dne 3. března 2022 přihlásil žalovaný (přihláškou P8) do insolvenčního řízení dlužníka dílčí pohledávku č. 1 ve výši 160 109 131,83 Kč jako zajištěnou nejen majetkem dlužníka a vykonatelnou ve výši 157 733 789,36 Kč a dílčí pohledávku č. 2 ve výši 4 803 117,33 Kč jako zajištěnou nejen majetkem dlužníka a vykonatelnou.
[3] Žalobce coby věřitel (přihláška P6) dne 7. dubna 2022 (na předepsaném formuláři) popřel pravost, výši i pořadí obou dílčích pohledávek žalovaného. Insolvenční soud popření pohledávky P8 na přezkumném jednání dne 3. srpna 2022 neodmítl.
[4] Pohledávky žalovaného přihlášené přihláškou P8 popřel co do pravosti, výše a pořadí také insolvenční správce dlužníka. Řízení o žalobě insolvenčního správce dlužníka ze dne 2. září 2022 je vedeno u insolvenčního soudu pod sp. zn. 205 ICm 2519/2022 (dosud nebylo pravomocně skončeno).
4. Na tomto základě odvolací soud, vycházeje z § 109 odst. 1 písm. b/, odst. 2 písm. c/ o. s. ř. a dále z § 200 odst. 1, 2, 3 a 5, § 202 odst. 3 a 6, § 336 odst. 1 a 4 insolvenčního zákona, a odkazuje na označenou judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, dospěl k následujícím závěrům.
5. V dané věci nastala situace předvídaná § 336 odst. 4 insolvenčního zákona, dle kterého popření pohledávek žalovaného žalobcem jako věřitelem nemá po dobu trvání reorganizace dlužníka (počínaje od účinnosti usnesení o povolení reorganizace) vliv na zjištění popřených pohledávek žalovaného. Popěrný úkon žalobce ze dne 7. dubna 2022 se považuje s účinností od 19. srpna 2022 za žalobu (§ 200 odst. 5 insolvenčního zákona), neboť insolvenční soud popření neodmítl (§ 200 odst. 3 insolvenčního zákona) a nastaly účinky zahájení incidenčního řízení (§ 79 o. s. ř., § 159 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona).
6. Jakkoli ve smyslu § 336 odst. 4 insolvenčního zákona popěrný úkon nemá vliv na zjištění popřených vykonatelných pohledávek po dobu trvání reorganizace dlužníka, rozhodnutím o způsobu řešení úpadku dlužníka (usnesením ze dne 19. srpna 2022) se podání žalobce, jímž na příslušném formuláři popřel pohledávky žalovaného, považuje za žalobu, kterou žalobce uplatnil u insolvenčního soudu popření vůči žalovanému. V takto zahájeném řízení (o odporové žalobě) nelze rozhodnout po dobu, kdy trvají účinky reorganizace dlužníka.
7. Insolvenční soud nepochybil, jestliže řízení přerušil do skončení reorganizace dlužníka (po dobu řešení úpadku dlužníka reorganizací), neboť po tuto dobu trvají účinky plynoucí z § 336 odst. 4 a § 202 odst. 6 insolvenčního zákona.
II. Dovolání a vyjádření k němu
8. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jakož i otázky, která v rozhodování odvolacího soudu dosud nebyla řešena. Dovolatel namítá nesprávné právní posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.) a navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí obou soudů a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
9. Jako vyřešenou v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu dovolatel předkládá otázku splnění obecných předpokladů pro přerušení řízení.
10. K tomu uvádí, že soudní řízení lze přerušit pouze ve zcela výjimečných případech. V dané věci je podstatné, že neprobíhá jakékoliv jiné řízení, v němž by měla být řešena otázka mající význam pro rozhodnutí. Přerušení řízení má opodstatnění jen v situacích, kdy se to jeví být hospodárné a současně tím neutrpí oprávněné zájmy účastníků.
11. Jako dosud neřešenou dovolatel předkládá otázku, zda je soud oprávněn přerušit řízení (incidenční spor) podle § 109 odst. 2 písm. c/ o. s. ř. z důvodu trvání reorganizace.
12. Dovolatel argumentuje ve prospěch názoru, podle něhož je v daném případě nepřípustné přerušit řízení podle § 109 odst. 2 písm. c/ o. s. ř., když v souladu s výrokem napadeného usnesení již nemusí k pokračování incidenčního sporu dojít. Ve výroku „formulované přerušení řízení“ může fakticky představovat jiné označení pro zastavení řízení (pro případ splnění reorganizačního plánu).
13. Konečně dovolatel míní, že rozhodnutí odvolacího soudu je nepřezkoumatelné, nedostatečně odůvodněné a rozporné s právem na spravedlivý proces.
14. Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
III. Přípustnost dovolání
15. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.
16. Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř., když pro ně neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v § 238 o. s. ř., a dovolatelem předestřená právní otázka přerušení řízení (o popření pohledávky přihlášeným věřitelem) z důvodu trvání reorganizace dlužníka nebyla dosud dovolacím soudem beze zbytku řešena.
IV. Důvodnost dovolání
17. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním nebyl (ani nemohl být) zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách vychází.
18. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
19. Pro další úvahy Nejvyššího soudu jsou rozhodná následující ustanovení insolvenčního zákona, která v níže uvedené podobě, pro věc rozhodné, platila již v době zahájení insolvenčního řízení na majetek dlužníka (22. února 2021) a později nedoznala změn:
Podle § 200 insolvenčního zákona věřitel je oprávněn písemně popřít pohledávku jiného věřitele. Popření pohledávky musí mít stejné náležitosti jako žaloba podle občanského soudního řádu a musí z něj být patrno, zda se popírá pravost, výše nebo pořadí pohledávky. Popření pohledávky lze učinit pouze na formuláři, jehož náležitosti stanoví prováděcí právní předpis (odstavec 1). K popření pohledávky přihlášeným věřitelem se přihlíží, jen obsahuje-li podání všechny náležitosti a je-li doručeno insolvenčnímu soudu nejpozději 3 pracovní dny přede dnem konání přezkumného jednání o popřené pohledávce; a, je-li způsobem řešení úpadku oddlužení, nejpozději do 10 dnů po uplynutí lhůty k přihlašování pohledávek; v případě řešení úpadku oddlužením lhůta neskončí dříve než 7 dní ode dne zveřejnění přihlášky pohledávky v insolvenčním rejstříku. V případě postupu podle věty první se § 43 občanského soudního řádu nepoužije. Po uplynutí této lhůty již nelze měnit uplatněný důvod popření. K popření pohledávky učiněnému ve formě, která v době konání přezkumného jednání o popřené pohledávce vyžaduje jeho písemné doplnění, předložení jeho originálu, případně předložení písemného podání shodného znění, se nepřihlíží (odstavec 2). Dospěje-li insolvenční soud k závěru, že k popření pohledávky přihlášeným věřitelem se nepřihlíží, odmítne je rozhodnutím, které může vydat jen do skončení přezkumného jednání o popřené pohledávce nebo nejpozději v rozhodnutí podle § 410 (odstavec 3). Jestliže insolvenční soud popření pohledávky neodmítne, považuje se podání, jímž přihlášený věřitel popřel pohledávku, od rozhodnutí o způsobu řešení úpadku, nejdříve však po uplynutí 10 dnů od skončení přezkumného jednání a, je-li způsobem řešení úpadku oddlužení, po schválení zprávy o přezkumu, za žalobu, kterou tento věřitel uplatnil u insolvenčního soudu své popření vůči věřiteli, který pohledávku přihlásil (odstavec 5).
Podle § 336 insolvenčního zákona, není-li dále stanoveno jinak, platí o přezkoumání přihlášených pohledávek v reorganizaci obdobně § 190 až 202 (odstavec 1). Popření pohledávky přihlášeným věřitelem nemá po dobu trvání reorganizace vliv na zjištění popřené pohledávky (odstavec 4).
20. Výkladem § 200 ve vazbě na § 336 odst. 4 insolvenčního zákona se v poslední době Nejvyšší soud zabýval v usnesení ze dne 26. února 2026, sen. zn. 29 ICdo 135/2023.
V něm na dané téma shrnul:
1/ Po novele provedené s účinností od 31. března 2011 zákonem č. 69/2011 Sb. insolvenční zákon připouští možnost věřitelů popírat pohledávky jiných věřitelů a zcela specificky upravuje podmínky, za nichž může věřitel dosáhnout toho, že pohledávka jiného věřitele nebude v insolvenčním řízení uspokojena. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. července 2014, sen. zn. 29 ICdo 4/2014, a dále nález pléna Ústavního soudu ze dne 2. července 2019, sp. zn. Pl. ÚS 2/19, uveřejněný pod číslem 223/2019 Sb., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2020, sen. zn. 29 ICdo 111/2018, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. prosince 2021, sen. zn. 29 ICdo 95/2020, uveřejněný pod číslem 72/2022 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. V souladu s tím by měla být vykládána i ustanovení insolvenčního zákona, která upravují postup v incidenčním sporu vyvolaném popěrným úkonem věřitele. Úprava popěrného práva věřitelů, vtělená do insolvenčního zákona novelou č. 69/2011 Sb., vychází z koncepce, že zákon sice přiznává věřitelům právo popírat pohledávky jiných věřitelů, avšak účinky těchto popěrných úkonů a možnost domoci se vyloučení uspokojení pohledávek jiných věřitelů v rámci insolvenčního řízení podmiňuje splněním striktně nastavených podmínek. K tomu dále srov. i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2023, sen. zn. 29 ICdo 63/2022, uveřejněný pod číslem 22/2024 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
2/ Uvedené „striktně nastavené podmínky“, jež se promítají v textu § 200 insolvenčního zákona, jsou doplněny zvláštní úpravou pro způsob řešení úpadku reorganizací (§ 336 odst. 4 insolvenčního zákona). V usnesení ze dne 30. listopadu 2022, sen. zn. 29 NSČR 135/2022, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 91/2023 (dále jen „R 91/2023“), Nejvyšší soud s odkazem na důvodovou zprávu k zákonu č. 69/2011 Sb., kterým se mění insolvenční zákon, a občanský soudní řád, jenž byl jako vládní návrh zákona projednáván Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky (sněmovní tisk číslo 233, 6. volební období, 2010-2013), dovodil vzájemný soulad doslovného znění zákona s jeho smyslem a účelem. Z toho jednoznačně plyne, že zákonodárce zamýšlel chránit majetkové zájmy věřitelů v reorganizaci jiným způsobem než tím, že by jim přiznal „plné prosazení účinků popěrných úkonů“ (sledovaným cílem je zamezit účelovému popírání pohledávek ze strany věřitelů a upřednostnit společný oprávněný zájem věřitelů před individuálním zájmem popírajícího věřitele).
3/ Judikatura Nejvyššího soudu je dále ustálena v tom, že popření pohledávky přihlášeným věřitelem nemá po dobu trvání reorganizace vliv ani na zjištění (a následné uspokojení) popřené pohledávky, ani na hlasovací právo věřitelů, jejichž pohledávka byla popřena. Skutečnost, že se takové popření pohledávky považuje za žalobu, kterou věřitel uplatnil u insolvenčního soudu své popření vůči věřiteli, který pohledávku přihlásil, čímž byl zahájen incidenční spor, na výše uvedeném závěru nic nemění; právně významné účinky takto zahájeného řízení by totiž (fakticky) nastaly (mohly nastat) jen v souvislosti s (případnou) přeměnou reorganizace v konkurs (§ 363 odst. 1 insolvenčního zákona). K tomu srov. R 91/2023.
4/ Neodmítne-li insolvenční soud popření pohledávky přihlášeným věřitelem, považuje se takové popření pohledávky za žalobu, kterou věřitel uplatnil u insolvenčního soudu své popření vůči věřiteli, který pohledávku přihlásil (§ 200 odst. 5 insolvenčního zákona). Tím byl sice zahájen incidenční spor o určení pravosti, výše nebo pořadí přihlášené pohledávky (§ 159 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona), avšak právně významné účinky takto zahájeného řízení nastanou jen v souvislosti s (případnou) přeměnou reorganizace v konkurs (srov. opět R 91/2023). Popření pohledávky a zahájený incidenční spor tak ještě potenciálně mohou mít vliv na zjištění popřené pohledávky v závislosti na dalším průběhu insolvenčního řízení a změně způsobu řešení úpadku dlužníka; tím, že reorganizace skončila splněním reorganizačního plánu, které vzal insolvenční soud na vědomí, však popření pohledávky přestává mít vliv na zjištění popřené pohledávky trvale a nevratně. Následkem toho, že popření pohledávky přestává mít vliv na zjištění pohledávky, je přitom podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ztráta oprávnění vést incidenční spor (srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. listopadu 2018, sen. zn. 29 ICdo 121/2016, uveřejněného pod číslem 117/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2025, sen. zn. 29 ICdo 153/2023).
21. Odvolací soud správně dovodil, že v dané věci nastala situace předvídaná § 336 odst. 4 insolvenčního zákona, kdy popření pohledávek žalobcem (jako věřitelem) nemá po dobu trvání reorganizace dlužníka vliv na zjištění popřených pohledávek žalovaného, a popěrný úkon žalobce ze dne 7. dubna 2022 se považuje za žalobu ve smyslu § 200 odst. 5 insolvenčního zákona. Touto odporovou žalobou byl sice zahájen incidenční spor, ale právně významné účinky takto zahájeného řízení by nastaly jen v souvislosti s (případnou) přeměnou reorganizace v konkurs (srov. opět R 91/2023 a usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 ICdo 135/2023).
22. V takto zahájeném řízení o určení pravosti, výše nebo pořadí přihlášené pohledávky nelze po dobu trvání účinků reorganizace dlužníka rozhodnout (jak konstatoval odvolací soud), nelze v něm však ani činit žádné procesní úkony, tedy ani rozhodovat o přerušení řízení; je tomu tak proto, že právně významné účinky zahájeného řízení se spojují až s případnou přeměnou reorganizace dlužníka v konkurs. Do té doby je zahájené řízení ve stavu nečinnosti (bez nutnosti jakýchkoliv úkonů soudu a účastníků).
23. Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že skončí-li reorganizace dlužníka splněním reorganizačního plánu, které vzal insolvenční soud na vědomí, žalobu popírajícího věřitele insolvenční soud odmítne podle § 160 odst. 4 insolvenčního zákona (jako podanou neoprávněnou osobou). K tomu viz opět usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 ICdo 135/2023.
24. Jelikož dovolání je důvodné a dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možné o věci rozhodnout (§ 243d odst. 1 písm. b/ o. s. ř.), Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), změnil usnesení odvolacího soudu tak, že usnesení insolvenčního soudu o přerušení řízení se nevydává.
