Usnesení o zastavení řízení

Usnesení o zastavení řízení podle ustanovení § 104 odst. 2 o. s. ř. je sice usnesením, jímž se řízení končí, usnesením „ve věci samé“ však není.

(Usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 29 NSČR 62/2011, ze dne 30.11.2011)

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v insolvenční věci dlužníka P.M. Z., o insolvenčním návrhu věřitele nezletilého M.P.Z., zastoupeného JUDr. V. H., advokátkou, se sídlem v P., vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 90 INS 1404/2011, o dovolání insolvenčního navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. dubna 2011, č. j. MSPH 90 INS 1404/2011, 1 VSPH 283/2011-A-13, tak, že dovolání se odmítá.

Z odůvodnění:

Usnesením ze dne 22. února 2011, č. j. MSPH 90 INS 1404/2011-A-8, Městský soud v Praze (dále též jen „insolvenční soud“) zastavil - odkazuje na ustanovení § 104 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) - insolvenční řízení zahájené k insolvenčnímu návrhu věřitele nezletilého M.P. Z. ze dne 27. ledna 2011, s tím, že nebyl odstraněn nedostatek podmínek řízení spočívající v nedostatku průkazu oprávnění k zastoupení nezletilého insolvenčního navrhovatele v insolvenčním řízení.

K odvolání věřitele Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu.

Dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu o zastavení insolvenčního řízení podle ustanovení § 104 odst. 2 o. s. ř., není objektivně přípustné. Nejvyšší soud je proto odmítl podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ o. s. ř.

Pro rozhodnutí vydaná v insolvenčním řízení jsou ustanovení občanského soudního řádu o přípustnosti dovolání přiměřeně aplikovatelná dle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona).

Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto v insolvenčním řízení (§ 238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř), je ve smyslu § 238a odst. 2 o. s. ř. (zakotvujícího pro tyto případy obdobné použití § 237 odst. 1 a 3 o. s. ř.) podmíněna tím, aby šlo o rozhodnutí ve věci samé (srov. dikci § 237 odst. 1 písm. a/ až c/ o. s. ř.).

Usnesení o zastavení řízení podle ustanovení § 104 odst. 2 o. s. ř. je sice usnesením, jímž se řízení končí, usnesením „ve věci samé“ však není (k výkladu tohoto pojmu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. ledna 2011, sen. zn. 29 NSČR 30/2010, uveřejněné pod číslem 96/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Jiná ustanovení občanského soudního řádu přípustnost dovolání v této věci rovněž založit nemohou.

Výrok o nákladech dovolacího řízení je ve smyslu ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. odůvodněn tím, že dovolání bylo odmítnuto a tím, že u dlužníka žádné prokazatelné náklady tohoto řízení nebyly zjištěny.

( zdroj: www.nsoud.cz )

redakce (jav)

22. 12. 2011