Hanobení lidských ostatků jako nový trestný čin

Podle platné právní úpravy není výslovně poskytována ochrana tělu zemřelé osoby, tedy lidským ostatků. Trestní zákon neobsahuje žádné ustanovení, které by postihovalo neetické a necitlivé zacházení s ostatky zemřelé osoby.

V současnosti je to pouze občanský zákoník, který obsahuje ustanovení, jež se alespoň vzdáleně této problematiky dotýká. V § 15 občanského zákoníku se říká, že po smrti fyzické osoby přísluší uplatňovat právo na ochranu její osobnosti manželu a dětem, a není-li jich, jejím rodičům. Více než o něco jiného zde však jde především o postmortální ochranu osobnosti. Toto ustanovení chrání tedy zvláštní osobnostní právo, a to zejména z hlediska památky zemřelého a piety k němu. V rámci tohoto ustanovení je chráněna zejména občanská čest, lidská důstojnost, pověst, jméno a projevy osobní povahy zemřelého. Ochranu lze poskytnout samozřejmě i jiným právům, která patří mezi osobnostní práva.

Zásah do osobnostních práv zemřelé osoby může učinit jak fyzická osoba tak i osoba právnická. V případě ochrany zemřelého se může manžel a děti, nebo pokud jich není rodiče zemřelého v souladu s § 13 občanského zákoníku domáhat zejména, aby bylo upuštěno od neoprávněných zásahů do práva na ochranu osobnosti zemřelého, aby byly odstraněny následky těchto zásahů a také aby bylo poskytnuto přiměřené zadostiučinění.

Zákonodárce zřejmě postřehl chybějící úpravu tohoto problému, a proto můžeme říci, že situace ohledně ochrany ostatků zemřelého dozná radikální změny po 1. lednu 2002, kdy vstoupí v účinnost ustanovení § 202a trestního zákona, jež upravuje nový trestný čin, jež nese název Hanobení lidských ostatků.

Podle tohoto ustanovení je trestný ten, kdo bez povolení otevře hrob nebo hrobku nebo urnu s lidskými ostatky. Sankcí za tento trestný čin může být jednak trest odnětí svobody, a to až na dvě léta nebo pachatel může být potrestán peněžitým trestem. Jak z dikce zákona vyplývá trestnost pachatele se váže na skutečnost, že hrob nebo hrobka či urna, ve které se nalézaly lidské ostatky, byla otevřena bez povolení. Ten, kdo k otevření hrobu, hrobky či urny povolení měl, trestný samozřejmě není. Vzhledem k tomu, že trestní zákon je postaven na principu, že k trestnosti činu je třeba úmyslného zavinění, nestanoví-li zákon výslovně, že postačí zavinění z nedbalosti, jde v tomto případě o úmyslný trestný čin. Pokud tedy dojde k situaci, že osoba otevře urnu s lidskými ostatky v omylu, že jde o jinou nádobu (u hrobu či hrobky tato situace snad nastat nemůže), půjde o skutkový omyl negativní a osoba není trestná za tento úmyslný trestný čin.

Trestný čin spáchá také ten, kdo z pohřebiště svévolně odejme lidské ostatky nebo s lidskými ostatky nakládá v rozporu se zákonem. Sankcí za tento trestný čin je trest odnětí svobody až na dvě léta nebo peněžitý trest. I tento trestný čin vyžaduje úmysl. Zostřená trestní sazba (odnětí svobody až na tři léta) je stanovena, pokud některý z výše uvedených trestných činů pachatel spáchá jako člen organizované skupiny.


© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz