Chybějící protokol jako důvod procesní nepoužitelnosti kamerového záznamu pořízeného při sledování osob a věcí v trestní věci
V lednu loňského roku vydal Nejvyšší správní soud ve věci zajímavý rozsudek v řízení sp. zn. 7 As 17/2024[1], kde se vyjádřil k (ne)použitelnosti kamerového záznamu pořízeného policejním orgánem při sledování osob v trestním řízení jako důkazu v řízení správním.
Článek komentuje usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tdo 465/2026, v němž se dovolací soud zabýval otázkou procesní použitelnosti kamerového záznamu pořízeného při sledování osob a věcí podle § 158d trestního řádu v případě, kdy k záznamu nebyl připojen zákonem vyžadovaný protokol. Nejvyšší soud potvrdil, že protokol s náležitostmi dle § 55 a § 55a trestního řádu není pouhou formální náležitostí, nýbrž obliga... více
Podrobnější shrnutí bylo obsaženo v předchozím článku[2] autora na www.epravo.cz. Nejvyšší správní soud konstatoval, že kamerový záznam pořízený v trestním řízení v rámci sledování osob není ve správním řízení vůbec použitelný jako důkaz. Nejvyšší správní soud tak odmítl použitelnost důkazu jako celku a nezabýval se dílčí námitkou stěžovatele, že ke kamerovému záznamu nebyl připojen trestním řádem vyžadovaný protokol.
Je zajímavé, že týž kamerový záznam se nyní propsal do rozhodovací činnosti Nejvyššího soudu, a to v trestní věci sp. zn. 4 Tdo 465/2026[3], kde byla Nejvyššímu soudu v jiné souvislosti předestřena tatáž otázka – a sice zda je možné provést důkaz kamerovým záznamem, aniž by ve spisu byl založen i protokol podle § 55 a § 55a.
Právní rámec problematiky - § 158d tr. řádu
Sledováním osob a věcí se podle § 158d odst. 1 tr. řádu rozumí získávání poznatků o osobách a věcech prováděné utajovaným způsobem technickými nebo jinými prostředky. Sledování, při kterém mají být pořizovány zvukové, obrazové nebo jiné záznamy, lze uskutečnit pouze na základě písemného povolení státního zástupce. Pokud má být sledováním zasahováno do nedotknutelnosti obydlí, do listovního tajemství nebo zjišťován obsah jiných písemností a záznamů uchovávaných v soukromí za použití technických prostředků, lze je uskutečnit jen na základě předchozího povolení soudce.
Povolení státního zástupce či soudce lze vydat jen na základě písemné žádosti. Žádost musí být odůvodněna podezřením na konkrétní trestnou činnost a, jsou-li známy, též údaji o osobách či věcech, které mají být sledovány. V povolení musí být stanovena doba, po kterou bude sledování prováděno a která nesmí být delší než šest měsíců. Tuto dobu může ten, kdo sledování povolil, na základě nové žádosti písemně prodloužit vždy na dobu nejvýše šesti měsíců.
Jinak lze sledování provést, pokud s tím výslovně souhlasí ten, do jehož práv a svobod má být sledováním zasahováno. Je-li takový souhlas dodatečně odvolán, sledování se neprodleně zastaví.
Má-li být záznam pořízený při sledování použit jako důkaz, je třeba k němu připojit protokol s náležitostmi uvedenými v § 55 a 55a.
V jiné trestní věci, než je ta, v níž bylo sledování provedeno, lze záznam pořízený při sledování a připojený protokol použít jako důkaz jen tehdy, je-li i v této věci vedeno řízení o úmyslném trestném činu nebo souhlasí-li s tím osoba, do jejíž práv a svobod bylo sledováním zasahováno.
Tučně bylo výše zvýrazněno pravidlo obsažené v § 158d odst. 7 tr. řádu upravující základní podmínku pro použití kamerového záznamu jako důkazu. Právě výklad tohoto ustanovení tvořil významnou část dovolací argumentace.
Skutkové okolnosti případu
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 29. 9. 2025, sp. zn. 24 T 45/2025, byl obžalovaný uznán vinným přečinem křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 346 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, kterého se měl dopustit tím, že v rámci trestního řízení vypovídal v postavení svědka po řádném poučení tak, že při zkoušce k přezkoušení odborné způsobilosti řidičského oprávnění k němu zkušební komisař nepřistupoval a správnost odpovědí v testu mu nekontroloval. Podle obžaloby tak činil, přestože věděl, že jeho výpověď není pravdivá, neboť komisař stál u něj a test kontroloval, gestem mu naznačoval správné odpovědi a výrazně se tak podílel na úspěšném splnění testu. Tyto skutečnosti měly dle rozsudku soudu I. stupně vyplývat z kamerového záznamu pořízeného policejním orgánem v jiné trestní věci, v níž byl monitorován průběh skládání zkoušek žáky autoškol, kdy tento kamerový záznam pořízený v jiné trestní věci byl v hlavním líčení proveden jako důkaz.
Obžalovaný podal proti odsuzujícímu rozsudku odvolání, které bylo Městským soudem v Praze jakožto soudem odvolacím zamítnuto.[4]
Chybějící protokol jako dovolací důvod a úvahy dovolacího soudu
Obžalovaný podal dovolání, v jehož rámci namítl (kromě jiného) nepoužitelnost kamerového záznamu, na němž je zachyceno jednání zkušebního komisaře při zkoušce k získání řidičského oprávnění. V této souvislosti zdůraznil absenci připojeného protokolu ve smyslu § 158d odst. 10 tr. ř., přičemž poukazoval na to, že záznam pochází z jiné trestní věci, avšak v dané trestní věci není ve spisu protokol založen. Rozhodnutí soudu I. stupně i soudu odvolacího jsou tak založena na procesně nepoužitelných důkazech.
K námitce ohledně absence protokolu o sledování Nejvyšší soud uvedl, že přípravné řízení trestní je koncipováno tím způsobem, že zásadní úkony, ať již v rámci fáze prověřování (zpravidla pokud jsou neodkladné či neopakovatelné), či v rámci fáze vyšetřování, jsou úkony formalizovanými, jinými slovy řečeno zpravidla podléhají protokolaci.
Podle § 158d odst. 7 tr. ř. má-li být záznam pořízený při sledování použit jako důkaz, je třeba k němu připojit protokol s náležitostmi uvedenými v § 55 a 55a tr. ř. Podle § 158d odst. 10 tr. ř. v jiné trestní věci, než je ta, v níž bylo sledování za podmínek uvedených v odstavci 2 (rozuměj § 158d odst. 2 tr. ř.) provedeno, lze záznam pořízený při sledování a připojený protokol použít jako důkaz jen tehdy, je-li i v této věci vedeno řízení o úmyslném trestném činu nebo souhlasí-li s tím osoba, do jejíž práv a svobod bylo sledováním zasahováno.
Protokol připojený k záznamu o sledování osoby nebo věci musí obsahovat obecné náležitosti podle § 55 a 55a tr. ř. V posuzované věci je zpochybňován důkaz vyplývající ze sledování osob provedený na základě § 158d tr. ř., jenž upravuje sledování osob a věcí jako operativně pátrací prostředek, kdy bylo namítáno, že protokol o sledování nebyl proveden jako důkaz a nebyl součástí trestního spisu.
Má-li být záznam pořízený při sledování použit jako důkaz, je třeba k němu připojit protokol s náležitostmi uvedenými v § 55 a 55a tr. ř. Jako důkaz (§ 89 odst. 2 tr. ř.) neslouží samo sledování, ale záznamy při něm pořízené. Jejich použitelnost je vázána na připojení protokolu (s náležitostmi uvedenými v § 55 a § 55a tr. ř.), jenž může být pořízen až dodatečně, pokud se ukáže, že pořízené záznamy obsahují skutečnosti důležité pro trestní řízení.
Z obsahu připojeného spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že trestní spis obsahuje pouze CD nosič s kamerovým záznamem, avšak předmětný protokol vztahující se k tomuto záznamu se v trestním spise nenachází. Proto se kamerový záznam pořízený v rámci sledování osob stal nezákonným důkazem, neboť k němu nebyl protokol ve smyslu § 158d odst. 7 tr. ř. per analogiam připojen. To ve svém důsledku vyloučilo možnost, aby byl předmětný kamerový záznam použit jako důkaz v řízení před soudem.
Nejvyššímu soudu nezbylo než konstatovat, že se jedná o natolik závažnou procesní vadu, která způsobila nezákonnost užití kamerového záznamu pořízeného v rámci sledování osob a věcí jako důkazu. Samotný kamerový záznam tudíž neměl být jako důkaz v hlavním líčení připuštěn.
Rozhodná skutková zjištění jsou proto založena na procesně nepoužitelném důkazu, jímž mělo být podle námitek obviněného použití záznamu pořízeného v rámci sledování osob a věcí podle § 158d odst. 10 tr. ř. Protože tato okolnost byla schopna ovlivnit výsledné hodnocení důkazů provedené soudy a tím i jimi zjištěný skutkový stav věci (§ 2 odst. 5, 6 tr. ř.), bude nezbytné řízení před soudy nižších stupňů opakovat, a proto Nejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího soudu i rozsudek soudu I. stupně.
Závěr
Arnold Schwarzenegger v roli Terminátora pronesl legendární hlášku: „Já se vrátím“. Limonádový Joe pak již desítky let před ním: „Já se vrátím, a se mnou přijde zákon.“ Bylo-li rozhodnutí Nejvyššího správního soudu do jisté míry přelomové, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tdo 465/2026 nepřináší žádný revoluční výklad zákona. Připomíná však, že zákon je třeba dodržovat. Protokol podle § 158d odst. 7 trestního řádu nepředstavuje pouhou formální náležitost, ale obligatorní součást důkazního prostředku. Nedodržení zákonného požadavku má za následek procesní nepoužitelnost kamerového záznamu.
Pro praxi orgánů činných v trestním řízení z toho plyne jednoznačný závěr: má-li být záznam pořízený při sledování osob a věcí založen do spisu jiné trestní věci a použit v ní jako důkaz, je třeba důsledně dbát na to, aby byl součástí spisu i příslušný protokol – bez ohledu na to, že samotné sledování bylo provedeno zákonně nebo že existující protokol je založen (pouze) ve spisu týkajícím se původní trestní věci.
Rozhodnutí současně doplňuje v úvodu citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu. Zatímco ten zcela odmítl použitelnost kamerového záznamu ve správním řízení, Nejvyšší soud vysvětluje, že při nedodržení zákonných podmínek nemusí kamerový záznam obstát dokonce ani v řízení trestním.
JUDr. Vladimír Jašek, Ph.D., LL.M.,
soudce Obvodního soudu pro Prahu 5
Časté dotazy k tématu
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
