Nové nařízení EU o zadávání veřejných zakázek

Úvod: proč reforma a proč nyní

Veřejné zakázky představují v Evropské unii trh o objemu přibližně 2,5 bilionu eur ročně, což odpovídá zhruba 14–16 % HDP Unie[2]. Více než 250 000 veřejných zadavatelů v členských státech zadává prostřednictvím těchto pravidel zakázky, jejichž efektivita přímo ovlivňuje hospodářskou soutěž, inovace i kvalitu veřejných služeb[3].

V hodnotící zprávě EK SWD (2025) 332 z října 2025 nicméně bylo konstatováno, že stávající směrnice své cíle splnily pouze částečně.[4] Právní jistota, srozumitelnost a byrokracie spojená se zadáváním zakázek se výrazně nezlepšily. Fragmentace zadávání veřejných zakázek do několika směrnic a řady sektorových právních předpisů obsahujících specifická pravidla pro veřejné zadávání[5], dále rozdílné národní úpravy včetně národní i EU[6] judikatury neodstraňují složitost systému. Přímá přeshraniční účast dodavatelů z jiných EU států zůstala i v důsledku v předchozí větě uvedených faktorů omezená. Naopak panuje nejasnost upravující přístup subjektů ze třetích států (zejména z Číny) na unijní trh veřejných zakázek, což neodpovídá současným geopolitickým podmínkám. Na tomto pozadí a v kontextu Zprávy o konkurenceschopnosti Maria Draghiho, Lettovy zprávy „Much More Than a Market“ a Clean Industrial Deal, EK přistoupila k přípravě zcela nového legislativního nástroje. Jak uvedl místopředseda EK a komisař pro prosperitu a průmyslovou strategii, Stéphane Séjourné, na tiskové konferenci k představení návrhu nařízení, hlavními dvěma cíli EK jsou zjednodušit proces zadávání veřejných zakázek a posílit strategické zadávání s důrazem na „Made in Europe“ kritéria.

Změna právního aktu: od směrnic k nařízení

Klíčovou systémovou změnou je nahrazení tří samostatných směrnic – směrnice 2014/24/EU o zadávání veřejných zakázek (tzv. klasická směrnice), směrnice 2014/25/EU o zadávání zakázek subjekty působícími v odvětví vodního hospodářství, energetiky, dopravy a poštovních služeb (sektorová směrnice) a směrnice 2014/23/EU o udělování koncesí – jediným přímo použitelným nařízením. Současný rámec tří směrnic by tak mohl být nahrazen a konsolidován jediným nařízením čítajícím 149 článků rozdělených do 7 částí[7].

Jako nařízení by měl být nový předpis přímo použitelný ve všech členských státech, aniž by vyžadoval transpozici do vnitrostátního práva. Směrnice 2009/81/ES o zadávání zakázek v oblasti obrany a bezpečnosti zůstává nedotčena. Veřejné zakázky ve výzkumu a vývoji by dle textu návrhu nařízení měly být z jeho působnosti vyloučeny a jsou začleněny v taktéž EK nově představeném tzv. European Innovation Act. Členským státům zůstane zachována pravomoc v oblasti vnitrostátních přezkumných řízení (právní ochrany) a obranných zakázek.

Omezení přístupů podniků ze třetích zemí

Jedním z nejzásadnějších prvků navrhovaného nařízení o veřejných zakázkách je zavedení institutu tzv. evropské preference (European preference), který veřejným zadavatelům umožňuje — a v určitých situacích ukládá — zohlednit původ dodavatelů, zboží, služeb a prací při přípravě a provádění zadávacích řízení. Konkrétně by mohli zadavatelé uplatnit evropskou preferenci třemi způsoby: omezením okruhu účastníků řízení na unijní nebo tzv. pokryté subjekty[8], stanovením požadavku na minimální podíl unijního či pokrytého původu u dodávaného plnění, nebo zvýhodněním nabídek unijního původu v rámci hodnotících kritérií. Nad rámec těchto dobrovolných nástrojů Komise navíc získává pravomoc prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci znemožnit účast tzv. nepokrytých dodavatelů v konkrétních zadávacích řízeních, pokud to vyžadují strategické zájmy Unie. Tyto nově zakotvená pravidla vycházejí z judikatury Soudního dvora Evropské unie („SDEU“), konkrétně z rozsudků ve věci C-652/22 (Kolin İnşaat Turizm Sanayi ve Ticaret) a ve věci C-266/22 (CRRC Qingdao Sifang). V obou rozhodnutích SDEU potvrdil, že práva a principy vyplývající z unijního práva veřejného zadávání se nevztahují na hospodářské subjekty, zboží, služby nebo práce pocházející z třetích zemí, které nejsou pokryty mezinárodními závazky Unie v oblasti přístupu na trh veřejných zakázek. Navrhované nařízení tuto judikaturu přejímá a na jejím základě buduje ucelený právní rámec, který otevřenost unijního trhu veřejných zakázek výslovně podmiňuje principem reciprocity.

Reklama

Když přijde policie: součinnost společnosti – co musíte, co můžete a co raději nedělat (online - živé vysílání) - 13.10.2026

13.10.2026 09:002 975 Kč s DPH
2 459 Kč bez DPH

Koupit

Vedle toho návrh ukládá zadavatelům – a v případě zakázek týkajících se kritické infrastruktury, citlivých informací a kybernetické bezpečnosti i vyžaduje – aby v zadávacích řízeních aktivně řešili rizika spojená s bezpečnostními zájmy Unie a členských států, včetně rizik plynoucích z nedovoleného vlivu třetích zemí (může se jednat o prokazování bezpečnostních certifikací a doložení bezp. prověrek, compliance s NIS 2, šifrování, ochranu citlivých dat atd.). Nová pravidla o tzv. odolnosti a bezpečnosti dodávek se uplatní zejména na zakázky týkající se kritické infrastruktury, s cílem podpořit diverzifikaci dodavatelských řetězců (subjekt není závislý na jednom zdroji nebo komponentu ze třetí země apod.) a připravenost na krize.

Hlavní zadávací řízení

Návrh nařízení stanovuje tři hlavní zadávací řízení namísto současných pěti zakotvených v směrnicích z roku 2014. Jedná se o otevřené zadávací řízení, v rámci kterého zadavatel může a nemusí jednat s účastníky. Dále o dynamický nákupní systém pro standardizované a běžné nákupy zboží, služeb a stavebních prácí. A potom se jedná o inovační zadávací řízení, které slouží pro vývoj nových řešení pro zadavatele. Nejedná se o nová zadávací řízení, ale o snížení jejich současného počtu a zavedení flexibilnějších pravidel při jejich používání.

Povinná kvóta pro kvalitativní hodnotící kritéria

Návrh nařízení stanoví, že kvalitativní hodnotící kritéria musí mít minimální váhu 30 %. U zakázek s vysokým podílem lidské práce (různé typy služeb, poradenství) se tento minimální podíl zvyšuje na 50 %. Cílem je překonat dosavadní praxi nadměrného důrazu na nejnižší cenu a posílit zohlednění kvality, sociálních aspektů a udržitelnosti při hodnocení nabídek.

Dopady na české právo                        

Přijetí přímo použitelného nařízení by mělo zásadní dopady na zákon č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, který provedl transpozici stávajících směrnic do českého právního řádu. Většina ustanovení tohoto zákona by se stala nadbytečnou, neboť nařízení bude přímo použitelné a nebude vyžadovat transpozici. V platnosti by zůstala pouze ustanovení týkající se vnitrostátních přezkumných řízení (úprava pravomocí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže a soudního přezkumu) a případně ustanovení vztahující se k zakázkám v oblasti obrany a bezpečnosti, které jsou nadále regulovány směrnicí 2009/81/ES. Pro české zadavatele a dodavatele i právní poradce bude klíčové sledovat průběh legislativního procesu (projednání v EU Parlamentu a Radě) a připravit se na tuto změnu právního prostředí, která by mohla nabýt účinnosti v roce 2029.

JUDr. Hana Maláčová