Právními předpisy, které sankční režimy Evropské unie zakládají, jsou rozhodnutí (EU) a nařízení (EU), které jsou postupně doplňovány změnovými a prováděcími nařízeními nebo rozhodnutími. V rámci Evropské unie se proti Rusku aktuálně uplatňují níže uvedené sankční režimy, potažmo rozhodnutí (EU) a nařízení (EU)[3]:

• Omezující opatření proti některým osobám, subjektům a orgánům vzhledem k situaci na Ukrajině:

• Rozhodnutí Rady 2014/119/SZBP ze dne 5. března 2014 o omezujících opatřeních vůči některým osobám, subjektů a orgánům vzhledem k situaci na Ukrajině[4]
• Nařízení Rady (EU) č. 208/2014 ze dne 5. března 2014 o omezujících opatřeních vůči některým osobám, subjektům a orgánům vzhledem k situaci na Ukrajině[5]

• Omezující opatření vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny:

• Rozhodnutí Rady 2014/145/SZBP ze dne 17. března 2014 o omezujících opatřeních k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny[6]
• Nařízení Rady (EU) č. 269/2014 ze dne 17. března 2014 o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny[7]

• Omezení týkající se zboží pocházejícího z Krymu nebo ze Sevastopolu v reakci na jejich protiprávní anexi:

• Rozhodnutí 2014/386/SZBP ze dne 23. června 2014 o omezeních týkající se zboží pocházejícího z Krymu nebo ze Sevastopolu v reakci na jejich protiprávní anexi[8]
• Nařízení Rady (EU) 692/2014 ze dne 23. června 2014 o omezeních dovozu zboží pocházejícího z Krymu nebo ze Sevastopolu do Unie v reakci na jejich protiprávní anexi[9]

• Omezující opatření vzhledem k činnostem Ruska destabilizujícím situaci na Ukrajině:

• Rozhodnutí 2014/512/SZBP ze dne 31. července 2014 o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem Ruska destabilizujícím situaci na Ukrajině[10]
• Nařízení Rady (EU) č. 833/2014 ze dne 31. července 2014 o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem Ruska destabilizujícím situaci na Ukrajině[11],[12]

Reklama

Trestní právo daňové (online - živé vysílání) - 10.11.2022

10.11.2022 09:003 025 Kč s DPH
2 500 Kč bez DPH

Koupit

• Omezující opatření v reakci na uznání nezávislosti území Doněcké a Luhanské oblasti Ukrajiny, která nejsou pod kontrolou vlády, a vyslání ruských ozbrojených sil na tato území:

• Rozhodnutí Rady 2022/266/SZBP ze dne 23. února 2022 o omezujících opatřeních v reakci na uznání nezávislosti území Doněcké a Luhanské oblasti Ukrajiny, která nejsou pod kontrolou vlády, a vyslání ruských ozbrojených sil na tato území[13]
• Nařízení Rady (EU) 2022/263 ze dne 23. února 2022 o omezujících opatřeních v reakci na uznání nezávislosti území Doněcké a Luhanské oblasti Ukrajiny, která nejsou pod kontrolou vlády, a vyslání ruských ozbrojených sil na tato území[14]
• Nařízení Rady (EU) 2022/626 ze dne 13. dubna 2022, kterým se mění nařízení (EU) 2022/263 o omezujících opatřeních v reakci na uznání nezávislosti území Doněcké a Luhanské oblasti Ukrajiny[15]

Pátý sankční balíček

V rámci takzvaného pátého sankčního balíčku Rada EU rozhodla dne 8. dubna 2022 o uvalení nových individuálních i ekonomických sankcí proti Rusku i Bělorusku, případně o zostření sankcí stávajících[16].

Pokud jde o individuální sankce, dochází k opětovnému rozšíření stávajících sankčních seznamů - celkem se jedná o 216 fyzických osob a 18 subjektů uvedených v prováděcím nařízení Rady (EU) 2022/581 ze dne 8. dubna 2022[17].

V oblasti ekonomických sankcí pak od srpna 2022 začne platit zákaz nákupu, dovozu nebo převodu uhlí a jiných pevných fosilních paliv do Evropské unie, pokud pocházejí z Ruska nebo jsou z Ruska vyváženy.

Takzvaný pátý sankční balíček rovněž významně omezil možnosti dovozu zboží ruskou lodní či silniční dopravou, neboť s určitými výjimkami (například pro zemědělské nebo potravinářské produkty a humanitární pomoc) zakázal poskytovat přístup do přístavů v Evropské unii plavidlům registrovaným v Rusku.

Další zákaz se týká silniční přepravy zboží v rámci Evropské unie (a to včetně tranzitu) pro jakoukoli ruskou a běloruskou společnost nebo podnik provozující silniční dopravu. Z toho zákazu je pak možné udělit výjimku, například pokud jde o silniční přepravu farmaceutických, zemědělských  a potravinářských produktů, případně výjimku pro humanitární účely.

Zpřísňuje se rovněž dosavadní zákaz vývozu eurobankovek do Ruska a Běloruska a to na veškeré bankovky v měnách členských států Evropské unie.

Ke zpřísnění dochází dále u zákazu přijímání vkladů, který se nyní rozšiřuje i na peněženky kryptoaktiv a na účty s kryptoaktivy a jejich úschovu, pakliže celková hodnota kryptoaktiv jedné fyzické nebo právnické osoby přesáhne hranici 10 000 EUR[18].

Dopad mezinárodních sankcí proti Rusku a Bělorusku na oblast veřejných zakázek

Řada doposud uvalených sankcí má významné dopady i na oblast veřejných zakázek, a to nejen pokud jde o probíhající zadávací řízení, ale rovněž zakázky již zadané, u nichž plnění probíhá. Na tyto důsledky upozorňuje a na praktických příkladech je demonstruje metodika Ministerstva pro místní rozvoj České republiky zpracovaná ve spolupráci s Finančním analytickým úřadem k uplatňování mezinárodních sankcí v oblasti veřejných zakázek, jež byla zveřejněna dne 19. května 2022[19].

Mezi osoby, jež jsou vázány povinnostmi při uplatňovaní mezinárodních sankcí dle zákona č. 69/2006 Sb., o provádění mezinárodních sankcí, v platném a účinném znění (viz níže), je samozřejmě třeba řadit i zadavatele či dodavatele veřejných zakázek. V rámci tzv. pátého sankčního balíčku byly nicméně zavedeny nové sankce, jež na oblast zadávání veřejných zakázek a jejich plnění dopadají výslovně, přímo a s nemalou razancí.

Prostřednictvím změnového nařízení Rady (EU) 2022/576[20] ze dne 8. dubna 2022, jež je přímo použitelné ve všech členských státech Evropské unie ode dne následujícího po dni vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie, tj. od 9. dubna 2022, byla provedena změna nařízení (EU) č. 833/2014 o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem Ruska destabilizujícím situaci na Ukrajině, spočívající ve vložení nového článku 5k, jehož odstavec 1 stanoví mimo jiné následující:

„Zakazuje se zadat nebo dále plnit jakoukoli veřejnou zakázku nebo koncesní smlouvu spadající do oblasti působnosti směrnic o zadávání veřejných zakázek (…):

1. jakémukoli ruskému státnímu příslušníkovi, fyzické či právnické osobě nebo subjektu či orgánu se sídlem v Rusku,
2. právnické osobě, subjektu nebo orgánu, které jsou z více než 50 % přímo či nepřímo vlastněny některým ze subjektů uvedených v písmeni a) tohoto odstavce, nebo
3. fyzické nebo právnické osobě, subjektu nebo orgánu, které jednají jménem nebo na pokyn některého ze subjektů uvedených v písmeni a) nebo b) tohoto odstavce, včetně subdodavatelů, dodavatelů nebo subjektů, jejichž způsobilost je využívána ve smyslu směrnic o zadávání veřejných zakázek, pokud představují více než 10 % hodnoty zakázky, nebo společně s nimi.“

Článek 5k v navazujícím odstavci 2 obsahuje výčet podmínek, za nichž mohou příslušné orgány členského státu povolit zadání a další plnění zakázek. Udělení takovéto výjimky pak v souladu s § 9 zákona č. 69/2006 Sb., o provádění mezinárodních sankcí, v platném a účinném znění, spadá do působnosti Finančního analytického úřadu.

Sankční předpisy tedy mimo jiné zapovídají zadavateli:

• Zadat v článku 5k uvedeným osobám a subjektům s vazbou na Rusko veřejnou zakázku (ekonomické sankce),
•  Sankcionovaným osobám anebo s nimi spjatým osobám a subjektům prostřednictvím plateb

za plnění veřejných zakázek přímo či nepřímo zpřístupnit jakékoli finanční prostředky nebo hospodářské zdroje (individuální finanční sankce) [21].

V souladu s metodikou Ministerstva pro místní rozvoj České republiky k dopadům mezinárodních sankcí proti Rusku a Bělorusku do oblasti veřejných zakázek je tedy třeba uvést, že v případě ekonomických sankcí zakládá porušení sankčních mechanismů již zadání veřejné zakázky subjektům uvedeným v článku 5k nařízení (EU) č. 833/2014. Pokud jde o individuální sankce, k porušení sankčních mechanismů dochází při platbě za plnění veřejné zakázky sankcionovanému subjektu a nesplnění oznamovací povinnosti vůči Finančnímu analytickému úřadu. V souvislosti s individuálními sankcemi je však třeba rovněž upozornit na pokyn Ministerstva pro místní rozvoj České republiky, dle něhož „…je praktické věnovat této skutečnosti pozornost již v průběhu zadávacího řízení a s takovým dodavatelem nevstupovat do smluvního vztahu s ohledem na nemožnost, resp. zákaz jakéhokoli plnění v jeho prospěch“[22].

Povinnosti při uskutečňování mezinárodních sankcí dle zákona č. 69/2006 Sb.

Na úrovni České republiky jsou některé povinnosti fyzických a právnických osob při uskutečňování mezinárodních sankcí upraveny samostatným zákonem č. 69/2006 Sb., o provádění mezinárodních sankcí, v platném a účinném znění (dále jen „Zákon č. 69/2006 Sb.“).

Mezi jinými se patří upozornit zejména na oznamovací povinnost ve smyslu § 10 odst. 1 Zákona č. 69/2006 Sb., jež vzniká každému, kdo se hodnověrným způsobem dozví, že se u něj nachází majetek, na který se vztahují mezinárodní sankce – o tom je nutné učinit bez zbytečného odkladu oznámení Finančnímu analytickému úřadu a to písemně nebo ústně do protokolu. V navazujícím odst. 2 pak Zákon č. 69/2006 Sb. pro případ, kdy při přípravě nebo při uzavírání smlouvy vznikne podezření, že na jednu ze stran závazkového vztahu se vztahují mezinárodní sankce, nebo že předmětem závazkového vztahu je nebo má být majetek, na který se vztahují mezinárodní sankce, avšak toto podezření není možné před nebo při uzavírání smlouvy hodnověrně ověřit, rovněž zakotvuje oznamovací povinnost, jíž je třeba dostát bezprostředně po uzavření smlouvy.

Zákon č. 69/2006 Sb. rovněž ukládá všem osobám povinnost zkoumat při uzavírání smlouvy, zda se na předmět plnění nebo potenciální smluvní stranu nevztahují mezinárodní sankce. V kladném případě je nutné učinit o takovém zjištění opět oznámení Finančnímu analytickému úřadu a to bez zbytečného odkladu.

Na oznamovací povinnost pak navazuje úprava povinností týkající se nakládání s majetkem, na který se vztahují mezinárodní sankce, zakotvené mj. v § 11 odst. 1 Zákona č. 69/2006 Sb., dle něhož ten, kdo se hodnověrným způsobem dozví, že se u něj nachází majetek, na který se vztahují mezinárodní sankce, nesmí nakládat s tímto majetkem jinak než za účelem jeho ochrany před ztrátou, znehodnocením, zničením nebo jiným poškozením (pokud není v tomto zákoně uvedeno jinak), a to od okamžiku, kdy se dozví, že majetek je považován za majetek, na který se vztahují mezinárodní sankce.

 Dle § 11 odst. 2 Zákona č. 69/2006 Sb. pak má ten, u koho se nachází majetek, na který se vztahují mezinárodní sankce, nárok uplatňovat vůči státu náhradu nezbytně nutných nákladů souvisejících s jeho správou a ochranou od okamžiku doručení oznámení Finančnímu analytickému úřadu podle § 10 tohoto zákona (vyjma subjekty nebo osoby, na něž se vztahují mezinárodní sankce, dále osoby s nimi spolupracující, jim blízké či s nimi podnikatelsky nebo jiným způsobem spojené).

Zákon č. 69/2006 Sb. zakotvuje v souvislosti s porušením v něm zakotvených povinností skutkové podstaty přestupků, za jejichž spáchání hrozí pachateli uložením citelných pokut (ve vybraných případech, kdy je porušením Zákona č. 69/2006 Sb. způsobena škoda přesahující 5 000 000 Kč nebo jiný zvlášť závažný následek, horní hranice sazby pokuty dosahuje 50 000 000 Kč).

Vnitrostátní právní úprava sankčních mechanismů de lege ferenda

Ministerstvo zahraničních věcí České republiky vložilo dne 20. května 2022 do meziresortního připomínkového řízení předlohu návrhu nového zákona o omezujících opatřeních proti některým závažným protiprávním jednáním (sankční, tzv. Magnitský zákon)[23]. Předloha mimo jiné počítá se zakotvením možnosti uplatnit vůči dotčeným subjektům i jiné sankce, než které jsou uvedeny na sankčním seznamu Evropské unie, vymezuje náležitosti zápisu, podmínky jeho zrušení, odstranění nebo změny, jakož i opravné prostředky zapsané dotčené osoby. Předloha obsahuje rovněž mechanismy přípravy návrhů České republiky na zařazení subjektů, které se dopustily nebo dopouštějí jednání postihovaného podle příslušného předpisu Evropské unie, z podnětu České republiky na sankční seznam Evropské unie[24].

Závěr

S ohledem na obsáhlost a na řadě míst i obecnost úpravy v oblasti uplatňování mezinárodních sankcí je zřejmé, že pro povinnou osobu může být v konkrétním případě někdy nelehké posoudit, zda byly podmínky aplikace toho kterého omezení a potažmo vzniku té které povinnosti naplněny či nikoliv. Uvážíme-li turbulentní vývoj, k němuž v oblasti uplatňování mezinárodních sankcí dochází, a mechanismy citelných postihů, které (s ohledem na její obsáhlost jen fragmentárně) výše předestřená úprava pro případ porušení povinností zakotvuje, je zřejmé, že na povinné osoby klade nemalé nároky, a ty by ji tak měly pečlivě a průběžně monitorovat.

Mgr. Monika Gardlíková,
advokátka
 

Rödl & Partner

Platnéřská 2 
110 00  Praha 1

Tel.: +420 236 163 710
E-mail: monika.gardlikova@roedl.com