20. 4. 2016
ID: 101168upozornění pro uživatele
Když láska zvítězí nad paragrafy
Je již notorietou, že zaměstnavatelé čas od času zapomínají na to, že princip nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance se uplatí toliko v rovině pracovněprávního vztahu a nikoliv mimo něj ve sféře soukromí zaměstnance. Zaměstnavateli je tedy lidově řečeno houby po tom, jestli zaměstnanec dává přednost Petrovi před Petrou, že zaměstnanec je původem aristokrat, plebs či nedej bože uprchlík, že jde o odborářského bosse, komunálního, regionálního anebo celostátního politika, potažmo praktikujícího křesťana [§ 316 odst. 4 písm. c), d), e), f) a g) ZPr]. A co teprve, když se zaměstnankyně zamiluje do klienta zaměstnavatele, může jí za to zaměstnavatel dát padáka?
Nejvyšší soud v případu řešeném pod sp. zn. 21 Cdo 4902/2014 posuzoval platnost rozvázání pracovního poměru se zaměstnankyní okamžitým zrušením z důvodů porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k zaměstnankyni vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem, které se měla zaměstnankyně dle zaměstnavatele dopustit tím, že navázala milostný poměr s vedoucím pracovníkem velmi důležitého obchodního partnera zaměstnavatele, otcem rodiny. Toto jednání zaměstnankyně mělo dle zaměstnavatele porušit princip loajality k zaměstnavateli i zásadu dobrých mravů.
Nejvyšší soud dospěl k očekávanému závěru, že zaměstnavatel v daném případě náležitě nerozlišuje osobní a soukromé vztahy zaměstnance na jedné straně a vztahy pracovněprávní na straně druhé, a skutečnost, že samotné navázání tohoto soukromého vztahu nelze podřadit pod žádné porušení povinností zaměstnankyně ve smyslu § 301 ZPr.
Nejvyšší soud dále podotknul, že poněkud nadsazená a v rovině spekulací je již úvaha zaměstnavatele, že se tím (tj. navázáním milostného poměru) dopustila zaměstnankyně úmyslného jednání proti zájmům zaměstnavatele. Je jistě podle Nejvyššího soudu možné, že v rámci mimopracovních či soukromých vztahů může dojít k prozrazení údajů o skutečnostech, které se týkají provozu zaměstnavatele, popřípadě skutečností, které mají povahu obchodního tajemství, a které by z tohoto hlediska měly pracovněprávním povahu. Potom však může být skutkovým důvodem úkonu směřujícího ke skončení pracovního poměru porušení právě těchto povinnosti, a nikoliv samotná okolnost, že zaměstnanec navázal vztah (osobní, rodinný, sourozenecký, přátelský apod.), s nímž zaměstnavatel nesouhlasí.
Když ji (ho) miluješ, není co řešit! A už vůbec ne pracovní pokyny zaměstnavatele v tomto směru…
Mgr. Vladimír Janošek, Kobylí*,
advokátní koncipient
Autor působí v obchodní společnosti Továrek, Horký a partneři, advokátní kancelář, s.r.o. Tento článek není oficiálním stanoviskem advokátní kanceláře.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
Nejvyšší soud dospěl k očekávanému závěru, že zaměstnavatel v daném případě náležitě nerozlišuje osobní a soukromé vztahy zaměstnance na jedné straně a vztahy pracovněprávní na straně druhé, a skutečnost, že samotné navázání tohoto soukromého vztahu nelze podřadit pod žádné porušení povinností zaměstnankyně ve smyslu § 301 ZPr.
Nejvyšší soud dále podotknul, že poněkud nadsazená a v rovině spekulací je již úvaha zaměstnavatele, že se tím (tj. navázáním milostného poměru) dopustila zaměstnankyně úmyslného jednání proti zájmům zaměstnavatele. Je jistě podle Nejvyššího soudu možné, že v rámci mimopracovních či soukromých vztahů může dojít k prozrazení údajů o skutečnostech, které se týkají provozu zaměstnavatele, popřípadě skutečností, které mají povahu obchodního tajemství, a které by z tohoto hlediska měly pracovněprávním povahu. Potom však může být skutkovým důvodem úkonu směřujícího ke skončení pracovního poměru porušení právě těchto povinnosti, a nikoliv samotná okolnost, že zaměstnanec navázal vztah (osobní, rodinný, sourozenecký, přátelský apod.), s nímž zaměstnavatel nesouhlasí.
Když ji (ho) miluješ, není co řešit! A už vůbec ne pracovní pokyny zaměstnavatele v tomto směru…
Mgr. Vladimír Janošek, Kobylí*,
advokátní koncipient
Autor působí v obchodní společnosti Továrek, Horký a partneři, advokátní kancelář, s.r.o. Tento článek není oficiálním stanoviskem advokátní kanceláře.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
