13. 9. 2002
ID: 18557upozornění pro uživatele
Některé podmínky sdružování
Právo svobodně se sdružovat je jedním ze stěžejních politických práv v demokratickém státě. Toto právo je výslovně zakotveno v Listině základních práv a svobod v článku 20. Právo svobodně se sdružovat je zaručeno a každý má právo spolu s jinými se sdružovat ve spolcích, společnost a jiných sdruženích.
Právo svobodně se sdružovat je jedním ze stěžejních politických práv v demokratickém státě. Toto právo je výslovně zakotveno v Listině základních práv a svobod v článku 20. Právo svobodně se sdružovat je zaručeno a každý má právo spolu s jinými se sdružovat ve spolcích, společnost a jiných sdruženích. Základním právním předpisem, který tuto problematiku upravuje je zákon 83/1990 Sb., o sdružování občanů.
Zákon o sdružování uvádí do konkrétní podoby právo na sdružování. Podle tohoto zákona mohou občané zakládat spolky, společnosti, svazy, hnutí, kluby a jiná občanská sdružení, jakož i odborové organizace a sdružovat se v nich, přičemž je umožněno, aby členy sdružení byly i právnické osoby. (Režim zákona o sdružování se však nevztahuje na sdružování v politických stranách a politických hnutích, k výdělečné činnosti nebo k zajištění řádného výkonu určitých povolání, v církvích a náboženských společnostech. Tyto situace spadají pod působnost jiných zákonů.) Skutečnost, že se někdo sdružuje, je členem sdružení či se účastní činnosti sdružení nebo jej podporuje, nesmí být dané osobě občansky na újmu.
Z práva svobodně se sdružovat vyplývá právo také svobodně se nesdružovat, tedy rozhodnou se nevstoupit do jakéhokoliv sdružení nebo z něj vystoupit. Nikdo tak nesmí být nucen ke sdružování, k členství ve sdruženích ani k účasti na jejich činnosti. Každý může ze sdružení svobodně vystoupit. Skutečnost, že osoba stojí mimo sdružení, jí nesmí být občansky na újmu.
Ani sdružovací právo samozřejmě není bezbřehé a může být, při dodržení stanovených podmínek, omezeno. Obecné podmínky omezení stanoví sama Listina základních práv a svobod, která připouští omezení v případech stanovených zákonem, jestliže je to v demokratické společnosti nezbytné pro bezpečnost státu, ochranu veřejné bezpečnosti a veřejného pořádku, předcházení trestným činům nebo pro ochranu práv a svobod druhých. Zákon o sdružování v ustanovení § 2 odst. 4 uvádí, že vojáci v činné službě nemohou vytvářet odborové organizace a sdružovat se v nich.
Další omezení jsou spojena s charakterem sdružení. Zákon nedovoluje sdružení, jejichž cílem je popírat nebo omezovat osobní, politická nebo jiná práva občanů pro jejich národnost, pohlaví, rasu, původ, politické nebo jiné smýšlení, náboženské vyznání a sociální postavení, rozněcovat nenávist a nesnášenlivost z těchto důvodů, podporovat násilí, anebo jinak porušovat ústavu a zákona. Dovolená nejsou ani sdružení, která sledují dosahování svých cílů způsoby, které jsou v rozporu s ústavou a zákony a sdružení ozbrojená nebo s ozbrojenými složkami.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
Zákon o sdružování uvádí do konkrétní podoby právo na sdružování. Podle tohoto zákona mohou občané zakládat spolky, společnosti, svazy, hnutí, kluby a jiná občanská sdružení, jakož i odborové organizace a sdružovat se v nich, přičemž je umožněno, aby členy sdružení byly i právnické osoby. (Režim zákona o sdružování se však nevztahuje na sdružování v politických stranách a politických hnutích, k výdělečné činnosti nebo k zajištění řádného výkonu určitých povolání, v církvích a náboženských společnostech. Tyto situace spadají pod působnost jiných zákonů.) Skutečnost, že se někdo sdružuje, je členem sdružení či se účastní činnosti sdružení nebo jej podporuje, nesmí být dané osobě občansky na újmu.
Z práva svobodně se sdružovat vyplývá právo také svobodně se nesdružovat, tedy rozhodnou se nevstoupit do jakéhokoliv sdružení nebo z něj vystoupit. Nikdo tak nesmí být nucen ke sdružování, k členství ve sdruženích ani k účasti na jejich činnosti. Každý může ze sdružení svobodně vystoupit. Skutečnost, že osoba stojí mimo sdružení, jí nesmí být občansky na újmu.
Ani sdružovací právo samozřejmě není bezbřehé a může být, při dodržení stanovených podmínek, omezeno. Obecné podmínky omezení stanoví sama Listina základních práv a svobod, která připouští omezení v případech stanovených zákonem, jestliže je to v demokratické společnosti nezbytné pro bezpečnost státu, ochranu veřejné bezpečnosti a veřejného pořádku, předcházení trestným činům nebo pro ochranu práv a svobod druhých. Zákon o sdružování v ustanovení § 2 odst. 4 uvádí, že vojáci v činné službě nemohou vytvářet odborové organizace a sdružovat se v nich.
Další omezení jsou spojena s charakterem sdružení. Zákon nedovoluje sdružení, jejichž cílem je popírat nebo omezovat osobní, politická nebo jiná práva občanů pro jejich národnost, pohlaví, rasu, původ, politické nebo jiné smýšlení, náboženské vyznání a sociální postavení, rozněcovat nenávist a nesnášenlivost z těchto důvodů, podporovat násilí, anebo jinak porušovat ústavu a zákona. Dovolená nejsou ani sdružení, která sledují dosahování svých cílů způsoby, které jsou v rozporu s ústavou a zákony a sdružení ozbrojená nebo s ozbrojenými složkami.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
