Nudná diskuse o právu
Původně jsem jako praktický advokát mírně rozzlobený argumentací odvolacího soudu chtěl napsat diskusní příspěvek týkající se problematiky přiznávání výživného do rukou jednoho z rodičů. Připravoval jsem si podklady a odborné články, přičemž jsem dospěl k přesvědčení, že je možná jednou z příčin špatného stavu našeho právního řádu i úroveň a zejména styl diskuse v právnických časopisech. Nejde snad o to, že by byly články profesně nekvalitní nebo snad dokonce nesplňovaly nároky na odpovídající odbornou úroveň. Domnívám se však, že pokud má mít odborná diskuse smysl, musí články odrážet, stejně tak jako právo, realitu a být přístupné jak právnímu praktikovi, tak právnímu teoretikovi.
Jen taková diskuse v odborném tisku bude natolik zajímavá, že vyvolá u těch několika málo právníků – politiků zájem, aby závěry v takovémto časopiseckém pojednání byli schopni přenést do legislativní tvorby.
V rámci diskuze o právních problémech také častokrát chybí alespoň základní filozofický nebo ještě lépe řečeno ideový pohled autora příspěvku, který nejprve zaujme své stanovisko k věci ze společenského hlediska. Častokrát se omezí autor na konstatování existujícího stavu, aniž by řekl, co má na mysli, jaký postoj zaujímá a proč tedy v podstatě článek píše. Stává se v podstatě běžnou praxí, že diskuse nebo odborné články na jedné straně směřují k jakémusi „kuchařkovému návodu“ či popisu situace, což samo o sobě není špatné, nebo se utápějí v odkazech a poznámkách, častokrát přesahujících samotný obsah příspěvku. V jiných právních periodicích (např. Právo a podnikání, Právní rádce, apod.), kde dochází k rozdělování podle specializovaných právních odvětví, pak najdete články popisné, ale mající i povahu extraktu z učebnic právnických fakult či popisující např. katastrální úřad a jeho historii na pomezí mezi informací pro zeměměřické inženýry a podkladům pro zkoušku z příslušného oboru práva.
Změny k lepšímu v právu nebudou a nenastanou, pokud právníci sami nebudou o problémech diskutovat a dívat se na ně i z hlediska ideového, hledat řešení někdy provokativní a kritizovat současný stav ze společenského pohledu nikoliv z pohledu čistě právního. Navíc se potká v takové diskuzi právní teorie s praxí. Průměrný praktikující advokát již dávno nezná ani filozofickou podstatu či důvodovou zprávu právního předpisu a v paragrafovém znění jeho obsah či konsekvence do jiných právních norem, zato skvěle ví, jak má napsat žalobu o rozvod a co všechno jeho mandanti po rozvodu musí učinit vůči veřejnoprávním subjektům. Pokud se už vyskytne nějaký článek, který hledá společenskou stránku práva, např. úvodníky v Právním rádci nebo pravidelné rubriky v BA, nevěnují se současně právnímu problému. To také není jejich chyba, jsou to prostě úvodníky či fejetony se vším všudy.
Zoufale nám chybí i názory provokativní a mnoho právních ustanovení bereme jako samozřejmé, ačkoliv v reálném životě ztrácí smysl. Sáhnu-li po konkrétním případu zákona, který se prolíná v právní praxi snad každého advokáta, jako je zákon o nájmu a podnájmu nebytových prostor, musím se zeptat, proč jsme připustili (my právníci, advokáti, soudci) existenci ustanovení o národních výborech, které zneplatňovalo jinak jasné soukromoprávní vztahy a dokonce jsme bez odezvy nechali rozporuplná rozhodnutí Nejvyššího soudu. Při novelizaci tohoto zákona dokonce nekritizujeme jeho nevalnou legislativní úroveň a stranou ponecháváme i nesmysly, které obsahuje. Stejně tak přijímáme útrpně zákoník práce, jehož existence je snad zdůvodnitelná pouze existencí příslušných kateder právnických fakult a odborových svazů, nikoliv logikou právního řádu a potřebami společnosti.
Východisko je zřejmé, a cíl je jasný
JUDr. Václav Vlk
Autor, pražský advokát, je předsedou výboru pro vnější vztahy ČAK.
Zdroj: BA 11-12/2006
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
