Odstoupení od smlouvy a vrácení peněz

Z dotazu vyplývá, že tazatel uzavřel s prodejcem mikrovlnné trouby spotřebitelskou kupní smlouvu, a to při použití tzv. prostředků komunikace na dálku. Právní úpravu spotřebitelských smluv lze nalézt v ustanovení § 52 a násl. občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů).

Spotřebitelskou smlouvu se rozumí smlouva, kterou mezi sebou uzavřou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. V praxi půjde nejčastěji o smlouvu kupní či  smlouvu o dílo.

Zjednodušeně řečeno se dá říct, že dodavatelem je podnikatel, který prostřednictvím dané smlouvy realizuje svoji podnikatelskou činnost. Spotřebitel se naopak nachází v cela odlišném postavení oproti dodavateli – prostřednictvím uzavírané smlouvy žádnou svoji podnikatelskou činnost nerealizuje.

Občanský zákoník samozřejmě umožňuje, aby spotřebitel uzavřel s dodavatelem příslušnou smlouvu i jinak než ústně, například pomocí internetu (tj. prostřednictvím různých internetových obchodů) či elektronické pošty. Jedná se o tzv. distanční smlouvu, tj. o smlouvu uzavíranou při použití prostředků komunikace na dálku. 

Jak již bylo uvedeno hned na počátku, v daném případě byla uzavřena za použití prostředků komunikace na dálku kupní smlouva, jejímž předmětem byla mikrovlnná trouba. Dle ustanovení § 53 odst. 7 občanského zákoníku byla-li smlouva uzavřena při použití prostředků komunikace na dálku, má spotřebitel právo od smlouvy odstoupit bez uvedení důvodu a bez jakékoliv sankce do 14 dnů od převzetí plnění (tj. zde od převzetí mikrovlnné trouby).

Občanský zákoník sice z výše uvedeného pravidla připouští několik výjimek (spotřebiteli by kupř. právo na odstoupení od smlouvy dle § 53 odst. 7 občanského zákoníku nevzniklo, pokud by se jednalo o zboží upravené na jeho přání či o zboží, které podléhá rychlé zkáze nebo zastarání), z dotazu ovšem nevyplývá, že by se nějaká z nich měla na tento případ aplikovat.

Z dotazu naopak vyplývá, že spotřebitel od smlouvy odstoupil a zboží prodejci vrátil. V takovém případě občanský zákoník ukládá dodavateli povinnost vrátit spotřebiteli zaplacenou finanční částku nejpozději do 30 dnů od odstoupení.  Dodavatel má právo pouze na náhradu skutečně vynaložených nákladů spojených s vrácením zboží.

Pokud se dodavatel s vrácením zaplacení finanční částky opozdí a spotřebitel ji tak neobdrží zpět do 30 dnů od odstoupení, je možné se práva na její vrácení domáhat žalobou u soudu.