Okamžité zrušení pracovního poměru za podvod s evidencí odpracované doby

Zaměstnavatelé poskytují zaměstnancům přístup ke svému majetku. Proto je v rámci jejich vztahů potřebný vztah důvěry, spolehlivost zaměstnance a jeho poctivost. Povinnost nezpůsobit zaměstnavateli škodu výslovně ukládá i ustanovení § 301 písm. d) zákoníku práce. Pokud zaměstnanec tyto povinnosti poruší, je na zaměstnavateli, aby zhodnotil intenzitu porušení pracovních povinností a přistoupil k příslušným krokům. Jakým způsobem Nejvyšší soud posoudil intenzitu porušení pracovních povinností ve svém rozhodnutí ze dne 17. října 2012, sp. zn. 21 Cdo 2596/2011, uvádíme v následujícím příspěvku.

Skutkové okolnosti případu

Zaměstnanec se na začátku pracovní doby dostavil na pracoviště a vyznačil v souladu s interními předpisy zaměstnavatele svůj příchod do zaměstnání, vzápětí však pracoviště opustil a zbytek pracovní doby strávil mimo své pracoviště a zabýval se vlastními soukromými záležitostmi. Krátce před koncem pracovní doby se navrátil na pracoviště a vyznačil svůj odchod tak, jako by celou pracovní dobu strávil na pracovišti výkonem sjednané práce. Zaměstnavatel uvedené porušení povinností zjistil a se zaměstnancem okamžitě zrušil pracovní poměr pro zvlášť hrubé porušení pracovních povinností. Zaměstnanec s postupem zaměstnavatele nesouhlasil a obrátil se na soud, aby určil neplatnost okamžitého zrušení jeho pracovního poměru.

Názor Nejvyššího soudu

Vzhledem k okolnostem, za nichž k porušení pracovních povinností zaměstnancem došlo, se má dle Nejvyššího soudu přihlížet zejména k tomu, že zaměstnanec se předstíráním výkonu práce pro zaměstnavatele pokusil získat na úkor zaměstnavatele konkrétní výhodu (mzdu za práci, kterou nevykonal) a tím vlastně (úmyslně) usiloval o nekorektní (nezákonné) snížení majetku zaměstnavatele. Jinými slovy, dopustil se útoku na majetek svého zaměstnavatele.

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že útok na majetek zaměstnavatele, ať už přímý (např. krádeží, poškozováním, zneužitím apod.) nebo nepřímý (např. pokusem odčerpat část majetku zaměstnavatele bez odpovídajícího protiplnění - jako v tomto případě), představuje tak významnou okolnost, že zpravidla již sama o sobě postačuje pro závěr o porušení povinnosti zaměstnance vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem.

Náš komentář

Rozhodnutí Nejvyššího soudu potvrzuje předchozí rozhodnutí o tom, že útok zaměstnance na majetek zaměstnavatele je nepřípustný. Pro posouzení intenzity porušení pracovních povinností zaměstnance přitom není podle tohoto rozhodnutí určující, zda se jedná o útok přímý (krádež) nebo nepřímý (odčerpání majetku nezákonným způsobem).

Zjistí-li tedy zaměstnavatel, že se zaměstnanec dopustil útoku na majetek zaměstnavatele, dle Nejvyššího soudu se zpravidla jedná o zvlášť hrubé porušení pracovních povinností a s takovým zaměstnancem má zaměstnavatel možnost rozvázat pracovní poměr okamžitým zrušením.

Jaroslav Škubal