19. 11. 2001
ID: 15398upozornění pro uživatele
Rekognice
Rekognice je úkon, který je v platné právní úpravě zakotven v § 93 odst. 2 trestního řádu. (Má-li se výslechem zjistit totožnost nějaké osoby nebo věci, vyzve se obviněný, aby ji popsal. Teprve pak mu má být osoba nebo věc ukázána, a to zpravidla mezi několika osobami nebo několika věcmi téhož druhu.) Ze systematického zařazení citovaného ustanovení pramení, že stejně jako konfrontace je i rekognice podle současné právní úpravy považována za modifikaci výslechu, což není nejšťastnější.
Rekognice je úkon, který je v platné právní úpravě zakotven v § 93 odst. 2 trestního řádu. (Má-li se výslechem zjistit totožnost nějaké osoby nebo věci, vyzve se obviněný, aby ji popsal. Teprve pak mu má být osoba nebo věc ukázána, a to zpravidla mezi několika osobami nebo několika věcmi téhož druhu.) Ze systematického zařazení citovaného ustanovení pramení, že stejně jako konfrontace je i rekognice podle současné právní úpravy považována za modifikaci výslechu, což není nejšťastnější. Proto lze jen přivítat, že novela trestního řádu, která vstoupí v účinnost 1. ledna 2002 tento institut upravuje samostatně jako zvláštní způsob dokazování.
Pro rekognici je charakteristická její neopakovatelnost. K provedení rekognice se přistoupí, pokud je pro trestní řízení důležité, aby podezřelý, obviněný nebo svědek znovu poznal osobu nebo věc a určil tím jejich totožnost. Trestní řád stanoví požadavek, aby se k provádění rekognice vždy přibrala alespoň jedna osoba, která není na věci zúčastněná.
Před provedením rekognice je třeba podezřelého, obviněného nebo svědka, kteří mají osobu nebo věc poznat, vyslechnout jednak o okolnostech, za nichž osobu nebo věc vnímali, a dále také o znacích nebo zvláštnostech, podle nichž by bylo možno osobu nebo věc poznat. Důležitým je požadavek, že osoba nebo věc, jež má být poznána, nesmí být podezřelému, obviněnému nebo svědkovi před rekognicí ukázána.
Rekognice osoby má probíhat tak, že se podezřelému, obviněnému nebo svědkovi ukáže tato osoba mezi nejméně třemi osobami, které se výrazně neodlišují. Osoba, která má být poznána, se na vyzvání má zařadit na libovolné místo mezi ukazované osoby. Pokud je pro poznání důležité nikoliv vzezření osoby, ale její hlas, umožní se jí, aby hovořila v libovolném pořadí mezi dalšími osobami s podobnými hlasovými vlastnostmi.
Rekognice se může provádět i prostřednictvím fotografií, pokud osobu, jež má být poznána, nelze ukázat. Tato rekognice probíhá obdobně tak, že se podezřelému, obviněnému nebo svědkovi předloží fotografie dané osoby společně s obdobnými fotografiemi nejméně tří dalších osob. Ze zřejmých důvodů nesmí tento postup bezprostředně předcházet rekognici ukázáním osoby.
Při poznávání věci se postupuje tak, že se podezřelému, obviněnému nebo svědkovi ukáže věc, která má být poznána ve skupině věcí pokud možno téhož druhu.
Při rekognici je možno postupovat i tak, aby se poznávající osoba bezprostředně nesetkala s osobou poznávanou. Pokud je při rekognici přítomna osoba mladší patnácti let je nutno postupovat šetrně a v souladu s ustanoveními platnými pro výslech takové osoby. Rekognici za přítomnosti svědka, jehož totožnost se utajuje, je možná pouze pokud je tento svědek osobou poznávající. Po provedení rekognice lze znovu poznávající osobu vyslechnout, jestliže je třeba odstranit rozpor mezi její výpovědí a výsledky rekognice.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
Pro rekognici je charakteristická její neopakovatelnost. K provedení rekognice se přistoupí, pokud je pro trestní řízení důležité, aby podezřelý, obviněný nebo svědek znovu poznal osobu nebo věc a určil tím jejich totožnost. Trestní řád stanoví požadavek, aby se k provádění rekognice vždy přibrala alespoň jedna osoba, která není na věci zúčastněná.
Před provedením rekognice je třeba podezřelého, obviněného nebo svědka, kteří mají osobu nebo věc poznat, vyslechnout jednak o okolnostech, za nichž osobu nebo věc vnímali, a dále také o znacích nebo zvláštnostech, podle nichž by bylo možno osobu nebo věc poznat. Důležitým je požadavek, že osoba nebo věc, jež má být poznána, nesmí být podezřelému, obviněnému nebo svědkovi před rekognicí ukázána.
Rekognice osoby má probíhat tak, že se podezřelému, obviněnému nebo svědkovi ukáže tato osoba mezi nejméně třemi osobami, které se výrazně neodlišují. Osoba, která má být poznána, se na vyzvání má zařadit na libovolné místo mezi ukazované osoby. Pokud je pro poznání důležité nikoliv vzezření osoby, ale její hlas, umožní se jí, aby hovořila v libovolném pořadí mezi dalšími osobami s podobnými hlasovými vlastnostmi.
Rekognice se může provádět i prostřednictvím fotografií, pokud osobu, jež má být poznána, nelze ukázat. Tato rekognice probíhá obdobně tak, že se podezřelému, obviněnému nebo svědkovi předloží fotografie dané osoby společně s obdobnými fotografiemi nejméně tří dalších osob. Ze zřejmých důvodů nesmí tento postup bezprostředně předcházet rekognici ukázáním osoby.
Při poznávání věci se postupuje tak, že se podezřelému, obviněnému nebo svědkovi ukáže věc, která má být poznána ve skupině věcí pokud možno téhož druhu.
Při rekognici je možno postupovat i tak, aby se poznávající osoba bezprostředně nesetkala s osobou poznávanou. Pokud je při rekognici přítomna osoba mladší patnácti let je nutno postupovat šetrně a v souladu s ustanoveními platnými pro výslech takové osoby. Rekognici za přítomnosti svědka, jehož totožnost se utajuje, je možná pouze pokud je tento svědek osobou poznávající. Po provedení rekognice lze znovu poznávající osobu vyslechnout, jestliže je třeba odstranit rozpor mezi její výpovědí a výsledky rekognice.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
