Soumrak pročítání odposlechů?

Mluvím zejména o korupčních aférách, zejména těch, které se týkaly Davida Ratha a Petra Nečase. V obou případech lze brát za prokázané, že odposlechy hrály významnou úlohu pro celé řízení a pomohly rozkrýt i síť spolupachatelů a zainteresovaných osob.

Úřad pro ochranu osobních údajů se zabýval otázkou, zda je správné, když během procesů dochází k medializaci záznamů z předmětných odposlechů[2].  Věc pojal z ústavněprávní roviny, kdy poznamenal, že vzniká střet zájmů mezi dvěma základními právy, tedy právem na soukromí, což znamená na nezveřejnění soukromých konverzací široké veřejnosti, a právem na ochranu osobnosti a na informace, které má veřejnost (a té se dané informace přeneseně týkají).

ÚOOÚ došel k závěru, že obě tato základní práva je možné z patřičných důvodů omezit (kvůli národní bezpečnosti, ochrany pověsti, zachování autority státní moci apod.), proto se zabýval definicí §8c[3] zákona č. 141/1961 Sb., Trestního řádu, který zakazuje zveřejňování těchto důkazů, protože stát nemá možnost v některých fázích trestního řízení zachovat důvěrnost informací pocházejících z řízení. Soukromí dotčených osob je pak nutné chránit skrze §8c Trestního řádu v kombinaci s §45a[4] zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, který stanovuje sankci.

Argumentem orgánů činných v trestním řízení, novinářů a dalších subjektů je, že je ve veřejném zájmu, aby byly veřejnosti známy informace z pořízených odposlechů, neboť veřejnost by měla být seznámena s okolnostmi trestné činnosti veřejně činných osob, mající závažný celospolečenský dosah. Úřad s tímto postojem nesouhlasí, neboť se domnívá, že obsah těchto rozhovorů může být důvěrný a každý zásah do práva na soukromí musí být proporcionální, bez ohledu na to, že se jedná o veřejně činné osoby.

Ve výše zmíněných případech došlo dokonce k tomu, že byly veřejnosti známé informace, které měly dehonestující a do soukromí hrubě zasahující charakter, který vyplynul z přesného přepisu odposlechů. Ve veřejném zájmu rozhodně je vědět přesný rozsah činů, které mohly spáchat obviněné osoby, nicméně není možné považovat za veřejný zájem, aby byly zveřejněny konkrétní a podrobné přepisy pořízených odposlechů obsahující navíc přesný čas a datum pořízení.

Úřad konkrétně poukazuje na to, že je ve veřejném zájmu například vědět, že existuje osoba s přímým politickým vlivem na premiéra a na jeho politická rozhodnutí, nicméně neexistuje veřejný zájem na kompletním zveřejnění jeho soukromých konverzací ať už písemnou formou nebo ústně.

Je jisté, že tímto závěrem budou do jisté míry operovat v budoucnu advokáti, snažící se již nyní své klienty v případě užití odposlechů uchránit o dalších škod, které mohou na jejich dobrém jménu způsobit dehonestující záznamy. Ostatně o totéž se snaží už teď, kdy je obvyklé, že každé použití zvukového záznamu je advokátem napadeno z důvodu nižší srozumitelnosti odposlechů, popřípadě jejich vypovídací hodnoty, protože není neobvyklé, že si osoby dopouštějící trestné činnosti, ujednaly vlastní slovník s krycími výrazy.

Pokud závěr Úřadu časem převezmou i soudy, tak se může stát, že se v budoucnu nebudeme moci smutně pousmát nad bulvárně vděčnými záznamy komentovaného přepočítávání peněz nebo fungovaní jedné premiérské domácnosti. 

Jan Metelka,
student Právnické fakulty UK

--------------------------------------------------------------------------------
[1] Dostupné na www, k dispozici >>> zde. 
[2] sp. zn. UOOU-05185/14
[3] Dostupné č. 141/1961 Sb.
[4] Dostupné č. 101/2000 Sb.

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz