Výplata mzdy a platu v cizí měně

Zákoník práce v § 142 odst. 1 stanovuje zaměstnavateli povinnost vyplácet mzdu[1] nebo plat[2] v zákonných penězích.  Zákonnými penězi v České republice jsou dle § 16 odst. 1 zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ČNB“), platné bankovky a mince vydané Českou národní bankou ve své nominální hodnotě při všech platbách na území České republiky. Podle § 12 zákona o ČNB má Česká národní banka výhradní právo vydávat bankovky a mince, přičemž dle § 13 zákona o ČNB je peněžní jednotkou v České republice koruna česká. Zaměstnavatel je tak povinen vyplácet mzdu nebo plat v korunách českých.

Na povinnosti zaměstnavatele vyplácet mzdu nebo plat v zákonných penězích nic nemění ani žádost zaměstnance o výplatu mzdy nebo platu v cizí měně, či dohoda mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem o výplatě mzdy nebo platu v cizí měně, neboť ustanovení, které tuto povinnost zaměstnavateli ukládá, je svou povahou kogentní.[3]  Stejnou povinnost zaměstnavatele upravuje i čl. 3 odst. 1 Úmluvy Mezinárodní organizace práce o ochraně mzdy, který stanovuje, že „mzdy splatné v penězích se budou vyplácet pouze v zákonné měně a výplaty vlastními směnkami, šeky nebo kupony nebo jakýmikoli jinými prostředky, které jsou údajně zákonným platidlem, budou zakázány“.

Výjimku z povinnosti zaměstnavatele vyplácet mzdu v zákonných penězích stanovuje § 119 zákoníku práce, pokud umožňuje poskytnutí naturální mzdy. Jako naturální mzda mohou být poskytovány výkony, práce nebo služby a výrobky s výjimkou lihovin, tabákových výrobků nebo jiných návykových látek.[4] Poskytování naturální mzdy je však zákoníkem práce omezeno dalšími podmínkami, kterými jsou zejména souhlas zaměstnance s jejím poskytováním, dohoda se zaměstnancem, za jakých podmínek bude naturální mzda poskytována a také limit představující část mzdy, kterou je zaměstnavatel povinen vyplatit v penězích, přičemž tímto limitem je nejméně výše sazby minimální mzdy.

Co se týče měny, ve které zaměstnavatel musí zaměstnanci mzdu vyplácet, zákoník práce poskytuje výjimku, kdy je možno vyplácet mzdu v jiné měně než v korunách českých. Tuto výjimku upravuje § 143 odst. 2 zákoníku práce, který stanovuje, že zaměstnancům s místem výkonu práce v zahraničí je možné s jejich souhlasem poskytovat mzdu nebo plat nebo jejich část v dohodnuté cizí měně, pokud je k této měně vyhlašován Českou národní bankou kurz. Pro přepočet mzdy nebo platu na cizí měnu se užije kurz vyhlášený Českou národní bankou platný v den, ve kterém zaměstnavatel nakupuje cizí měnu pro účel výplaty mzdy nebo platu.[5]

K výše uvedené povinnosti zaměstnavatele vyplácet mzdu nebo plat v zákonných penězích však nutno uvést, že zákoník práce nestanovuje povinnost sjednat, určit či stanovit mzdu v zákonných penězích. Avšak i přes to, že mzda nebo plat budou sjednány, určeny nebo stanoveny v cizí měně, zaměstnavatel se své povinnosti vyplácet mzdu v zákonných penězích nezprošťuje.

V případě, že zaměstnavatel nedodrží zákonem stanovenou povinnost vyplácet mzdu v zákonných penězích, dopustí se přestupku podle § 13 odst. 1 písm. h), je-li fyzickou osobou nebo správního deliktu podle § 26 odst. 1 písm. h) je-li právnickou osobou, zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů, za který lze uložit pokutu až do výše jednoho milionu korun českých.

Na závěr lze uvést, že právní úprava týkající se vyplácení mzdy v zákonných penězích může být vzhledem k dnešním potřebám především zahraničních zaměstnanců s místem výkonu práce v České republice nepraktická a byla by vhodná její úprava ve smyslu umožnění výplaty mzdy nebo platu i v cizí měně.

Mgr. Dominika Vašendová,
podnikový právník

--------------------------------------------------------------------------------
[1] Mzda je podle § 109 odst. 2 zákoníku práce peněžité plnění a plnění peněžité hodnoty (naturální mzda) poskytované zaměstnavatelem zaměstnanci za práci, není-li v zákoníku práce stanoveno jinak.
[2] Plat je podle § 109 odst. 3 zákoníku práce peněžité plnění poskytované za práci zaměstnanci zaměstnavatelem uvedeným v § 109 odst. 3 zákoníku práce. Mezi takové zaměstnavatele patří např. stát nebo územní samosprávný celek (tzn. obec, kraj).
[3] HŮRKA, Petr a Karel ELIÁŠ. Zákoník práce a související ustanovení občanského zákoníku: s podrobným komentářem k 1.1.2014. 3., aktualiz. a rozš. vyd. Olomouc: ANAG, 2014, s. 391.
[4] Jak stanovuje § 119 odst. 2 zákoníku práce.
[5] Jak stanovuje 143 odst. 3 zákoníku práce.

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz