Započtení pohledávky

Započtení

Česká právní úprava nabízí notné množství možností, jak lze docílit zániku závazku. Jednou z nich je i v praxi hojně využívaný institut započtení pohledávek zakotvený v § 1982 a násl. občanského zákoníku.

Podstata započtení spočívá v tom, že dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může kterákoliv z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku proti druhé pohledávce započítává[1]. Strana, které svědčí aktivně započítávaná pohledávka může k započtení přistoupit, jakmile je oprávněna požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit vlastní dluh.

Zásadně se tedy vyžaduje

• vzájemnost pohledávek, kdy věřitel jedné pohledávky musí být současně dlužníkem druhé a naopak[2];
• existence pohledávek se zaměnitelným předmětem plnění (podle judikatury může být problematické započtení pohledávek na zaplacení, jsou-li vyjádřeny v rozličných měnách[3]);
• splatnost aktivně započítávané pohledávky, tj. oprávnění věřitele požadovat splnění své vlastní pohledávky (výjimkou je případ bezúplatného odsunutí splatnosti pohledávky dle § 1989 odst. 2 občanského zákoníku);
• splnitelnost pasivně započítávané pohledávky, tj. oprávnění dlužníka plnit svůj vlastní dluh a
• způsobilost pohledávek k započtení[4].

Reklama

AI asistent pro právní výzkum a analýzu dokumentů (online - živé vysílání) - 17.9.2025

17.9.2025 13:003 975 Kč s DPH
3 285 Kč bez DPH

Koupit

Omezení započtení

Limity započtení mohou vyplývat ze zákona či z ujednání stran.

Podle § 1987 občanského zákoníku nemůže být aktivně započítávanou pohledávkou pohledávka nevymahatelná u soudu, pohledávka nejistá ani pohledávka neurčitá[5].

Aktivně započítávat nelze proti (pasivní) pohledávce výživného pro osobu mladší 18 let, jež nenabyla plné svéprávnosti. Totožné platí o pohledávce na náhradu újmy způsobené na zdraví, ledaže se jedná o vzájemnou pohledávku stejného druhu (§ 1988 občanského zákoníku). Racio předmětného zákazu započtení spočívá v tom, že uvedené pohledávky jsou úzce spojeny s osobou věřitele a jeho základními životními potřebami; je u nich proto upřednostňován zájem na reálném naplnění těchto potřeb (fyzickém přijetí peněžitého plnění) oproti uspokojení náhradním způsobem.[6] Pasivní započítávanou pohledávkou dále nemůže být v omezeném rozsahu ani mzda, plat či odměna z dohod a jejich náhrady (§ 144a zákoníku práce).

Smluvní omezení institutu započtení zpravidla spočívá v zákazu započtení anebo v limitaci započtení např. co do výše zápočtu.

Překážkou nemusí být promlčení pohledávky, pakliže nastalo až poté, co se pohledávky staly způsobilými k započtení (§ 1989 občanského zákoníku)[7]. Jestliže aktivně započítávaná pohledávka nebyla promlčena v okamžiku, ke kterému by měl nastat účinek započtení, je započtení možné. Dřívější pomlčení však započtení brání (tj. postoupená pohledávka, která byla již před postoupením promlčená, nebude způsobilá k započtení jako aktivně započítávaná pohledávka[8]). Nutno dodat, že u pasivně započítávané pohledávky je zásadní splnitelnost (viz výše), přičemž skutečnost, zda jde o pohledávku promlčenou či nikoliv, není rozhodující. Proti promlčené pohledávce je tudíž započtení přípustné bez omezení[9].

Realizace a účinky zápočtu

Zápočet je učiněn jednostranným nebo dvoustranným právním jednáním. Zákon neklade požadavek na formu tohoto právního jednání, postačí tedy i pouhý ústní projev. Vyžadována je však specifikace započítávaných pohledávek nezaměnitelným způsobem.[10]

V důsledku započtení se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí. Účinky zápočtu nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení. V případě jednostranného zápočtu nastávají účinky ex tunc. Není tedy podstatné, kdy nastanou účinky předmětného právního jednání. Naopak účinky zápočtu učiněného na základě dvoustranné dohody stran nastanou účinností této dohody, popř. k jinému okamžiku dle ujednání stran[11].

Závěr

Při uplatnění započtení pohledávek je vždy vhodné zkoumat, zda jsou naplněny zákonem stanovené předpoklady pro aplikaci tohoto institutu a případně také splněny limity stanovené stranami. Současně je nutné akcentovat další limitace (kromě výše uvedených), které mohou být dány například tím, že se proti osobě dlužníka vede insolvenční řízení (viz např. § 122, 140, 238 či 324 insolvenčního zákona[12]) či exekuční řízení (viz např. § 304 či 313 občanského soudního řádu).

Mgr. Kateřina Kösslerová
Advokátka

 

KLB Legal, s.r.o., advokátní kancelář