Dovolání

(Usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 30 Cdo 5196/2014, ze dne 27.5.2015)

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce Ing. L. M., zastoupeného Mgr. L.B., advokátkou se sídlem v O., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v P., o zaplacení částek 266 000 Kč s příslušenstvím a 842 407 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 22 C 162/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. června 2014, č. j. 19 Co 221/2014-55, tak, že dovolání se odmítá.

Z odůvodnění:

Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 28. února 2014, č. j. 22 C 162/2012-34, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 266 000 Kč s příslušenstvím (výrok I) i o zaplacení částky 842 407 Kč s příslušenstvím (výrok II). Uvedených částek se žalobce domáhá jako náhrady škody a zadostiučinění za nemajetkovou újmu, které mu měly vzniknout v důsledku nepřiměřené délky řízení vedeného u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 1 Nc 232/2002 a navazujícího řízení vedeného u Exekutorského úřadu v Bruntále, pod sp. zn. EX 170/2003.

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v plném rozsahu dovoláním, které však Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.

Žalobce nebyl při podání dovolání zastoupen advokátem (§ 241 o. s. ř.). Soud prvního stupně žalobce usnesením vyzval, aby si pro podání dovolání zvolil zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání (č. l. 83). V přípise ze dne 30. října 2014 (č. l. 84) zvolená advokátka žalobce uvedla, že se „s dovoláním podaným samostatně žalobcem“ ztotožňuje.

Podle ustanovení § 241 o. s. ř. odst. 1 musí být dovolatel (až na výjimky uvedené v § 241 o. s. ř.) zastoupen advokátem.

Podle ustanovení § 241a odst. 5 o. s. ř. se nepřihlíží k obsahu podání, v němž dovolatel uvedl, v jakém rozsahu napadá rozhodnutí odvolacího soudu, nebo v němž vymezil důvody dovolání, aniž by byla splněna podmínka stanovená v § 241.

Podle ustanovení § 241b odst. 3 věty první o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání.

Důvodová zpráva k novele o. s. ř. (k zákonu č. 404/2012 Sb.) k § 241a odst. 5 o. s. ř. uvádí: „V ustanovení § 241 zůstává zachováno tzv. povinné (nucené) zastoupení dovolatele, a to včetně požadavku, že dovolání musí být sepsáno tímto povinným (nuceným) zástupcem. Promítnutí tohoto principu do náležitostí dovolání znamená, že relevantní mohou být jen údaje učiněné povinným (nuceným) zástupcem dovolatele a že tedy nelze přihlížet k tomu, co o náležitostech dovolání (co do rozsahu napadeného rozhodnutí a vymezení dovolacího důvodu) uvedl sám dovolatel.“

Z ustanovení § 241a odst. 5 o. s. ř. vyplývá, že k dodatečnému splnění podmínky povinného zastoupení dovolatele musí advokát již učiněné podání dovolatele nahradit vlastním podáním, a to alespoň pokud jde o vymezení rozsahu, v jakém se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, a vymezení dovolacího důvodu (obdobně Pavliš, T., Deduch, J.: Ohlédnutí po roce účinnosti nové právní úpravy civilního dovolání, Právní rozhledy 5/2014, s. 153). K podání učiněnému samotným účastníkem řízení Nejvyšší soud v uvedeném rozsahu nepřihlíží.

Jak vyplývá z výše uvedeného, vzhledem ke změně právní úpravy není již použitelná judikatura, podle které ke splnění podmínky zastoupení advokátem postačuje, aby právní zástupce dovolatele sdělil soudu, že se s podáním zastoupeného účastníka (dovolatele) ztotožňuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. května 1999, sp. zn. 26 Cdo 1121/99).

Posuzované dovolání proto nesplňuje podmínku stanovenou v § 241b odst. 3 věty první o. s. ř., když ve lhůtě pro podání dovolání nebylo doplněno o údaj, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, a o vymezení dovolacího důvodu. K podání samotného dovolatele ze dne 17. září 2014 nelze vzhledem k ustanovení § 241a odst. 5 o. s. ř. přihlížet (přinejmenším v částech, v nichž vymezuje dovolací důvod a rozsah, v jakém napadá rozhodnutí odvolacího soudu).

Nejvyšší soud proto dovolání odmítl, neboť trpí vadami, které nebyly v zákonem stanovené lhůtě odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).

zdroj: www.nsoud.cz

Právní věta - redakce.